Rozhovor, který se nám podařilo při příležitosti vydání jejich nového alba „At the Gate of Sethu“ spáchat s NILE, je natolik rozsáhlý, že jsme ho rozdělili do dvou částí. První z nich máte právě před sebou, druhou najdete v červencovém tištěném Sparku.
Originální a svébytná formace NILE je unikum svého druhu, i když frontman Karl Sanders to až tak dramaticky nevidí. Bere věci jak běží. NILE plodí extrémně brutální death metal, jehož kořením jsou prvky z dávno zašlých světů. Jejich umění skloubit minulost s přítomností je překvapující a přináší s sebou neskutečné věci, jak ostatně můžeme slyšet na skvostném novém počinu „At the Gate of Sethu“. Více už vám ale poví Karlík a jeho továrna na starověký masakr…</strong> <strong>Minulý rok jste vydali speciální album „Worship the Animal – 1994: The Lost Recordings“. Kde jste k tomu materiálu přišli? Přece nešlo o nic nového…</strong> S tím přišli bývalí členové kapely, že by nebylo marné něco takového vydat. Samozřejmě se jednalo o starý materiál, respektive skladby z prvních demonahrávek. Jedná se celkem o pět skladeb – „La Chant du Cygre“, „Worship the Animal“, „Nepethe“, „Surrounded By Fright“ a „Mecca“. Já jsem s nimi souhlasil, ale kdyby bylo vyloženě po mém, nic takového bych nevydával. Dle mého soudu to není vhodný materiál, který by měl reprezentovat NILE. Tyhle skladby se nahrály kdysi, ještě než jsme nabrali ten správný směr. Ale jak už jsem řekl, kdyby to bylo jenom na mně, nikdy by ty věci nespatřily světlo světa. <strong>Před dvěma lety jste vydali speciální DVD dokument „Making Things That Gods Detest“. Dle názvu je jasné, o co jde. Neuvažovali jste tedy i o nahrání „klasického“ DVD, které by obsahovalo koncert s nějakými extra dodatky?</strong> Samozřejmě už jsme o tom mluvili. Už několik let si přeji vydat live DVD. Pořád o tom diskutujeme s firmou. Pevně věřím, že příští rok na to kývnou. <strong>Předchozí album „Those Whom the Gods Detest“ získalo veliký ohlas a úspěch po celém světě. Myslel jsi na to, když jsi skládal nový materiál? Netlačilo tě to nějak udělat ještě lepší materiál?</strong> Ne že bych na to myslel usilovně, ale v hlavě to člověk přece jenom má. Už v minulosti, po vydání nějakého alba, nám lidé říkali, že nemůžeme být lepší. Stalo se nám to prakticky u každého alba… když jsme třeba připravovali „In Their Darkened Shrines“, tvrdili, že nemůžeme zkomponovat lepší materiál než na „Black Seeds of Vengeance“, nebo když se chystalo „Annihilation of the Wicked“, zase nám říkali, že nebudeme schopni překonat „In Their Darkened Shrines“ atd. Takový koloběh, který pořád trvá. Zábavné bylo, že když jsme uspěli, pokaždé za námi chodili s tím, že věděli, že to zvládneme. U nové desky „At the Gate of Sethu“ to budou říkat taky. <strong>Vaše hudba je velmi rychlá, strukturovaná a komplikovaná, hlavně pro živé hraní. Je to taky důvod, proč je u vás taková velká fluktuace hudebníků?</strong> S tím bych asi souhlasil. Hlavně pro bubeníky to je naprosto šílené. Jsem moc rád, že je s námi George Kollias, který je vynikající bubeník. Zvládá zatím všechno s maximální bravurou. Je už se mnou v kapele od roku 2004, takže od alba „Annihilation of the Wicked“. Zatím všechno v naprosté pohodě. <strong>Poslední změna proběhla na postu baskytaristy; do kapely přišel Todd Ellis…</strong> Dallas Toler-Wade měl dlouhou dobu na starosti tuhle sekci. Bohužel později už mu to nevycházelo a i naživo ho musel vystřídat Chris Lollis, což bylo nějak v roce 2009. Ten ale od nás odešel v nejméně vhodnou dobu, a proto jsme museli najít urychleně někoho, kdo by ho zastoupil. Byli jsme v plné fázi příprav na novou desku. Naštěstí jsme narazili právě na Todda, který to všechno zmáknul. Do tvorby nových skladeb ale nezasáhl, jenom je nahrál. <strong>Hádám tedy, že největší tíha psaní a komponování ležela na tobě…</strong> Na tvorbě nových skladeb se ještě kupodivu podílel Dallas a trochu i George. Já sám jsem napsal jedenáct skladeb, z nichž devět skončilo na desce. Dallas napsal dvě skladby. Album je naprosto vyvážené. Jsem s tím moc spokojený. Kdybych měl určit svého favorita, pak by jím byla druhá skladba „The Fiends Who Come to Steal the Magick of the Deceased“. <iframe src="http://w.soundcloud.com/player/?url=http%3A%2F%2Fapi.soundcloud.com%2Ftracks%2F50089151%3Fsecret_token%3Ds-K0tXz&auto_play=false&show_artwork=true&color=b07a14" frameborder="no" height="166" scrolling="no" width="100%"></iframe>
Se svým netypickým, inovativním stylem jste dokázali vytvořit něco, co na scéně nikdy nebylo. Mnoho kapel tak mělo možnost čerpat inspiraci právě od NILE…
Já bych to až tak neviděl. My všichni máme prostě rádi metalovou hudbu. Jenom jsme byli schopní do ní vložit některé „netypické“ atributy, které naši hudbu trochu ozvláštňují. Já osobně každé ráno vstávám s tím, že si zase zahraji nějaký ten metalový kousek. Jsem tím prostě posedlý. Je mi úplně jedno, jestli jsem doma, nebo někde v tourbusu na šňůře. Pro mě žádná jiná hudba nemá takové grády. Snažím se tedy toho držet. Jestli od nás něco čerpají ostatní kapely, o tom ani nepřemýšlíme. Považuji to za přirozenou věc. Kdyby nás chtěli přímo kopírovat se vším všudy, pak by to bylo něco jiného. My se ale plně soustředíme na vlastní muziku. Nikdo jiný, žádná jiná kapela nás nezajímá.
Je pro tebe těžší složit kvalitní deathmetalový riff, nebo do své skladby vkloubit prvky starověké hudby? Přece jenom jsou to někdy docela kontrasty… Osobně mezi tím nedělám žádné rozdíly. Dnes už mi to přijde naprosto normální. Pro mě je vždy velkou výzvou, aby ta kombinace obou hudebních stylů byla v naprosté symbióze. Musí to spolu ladit a klapat. Když to pak jdeme nahrát a posloucháme výsledek, musíme být se vším spokojení. Pak je to OK! Tohle je pro nás maximální priorita.
Logicky tedy asi nejdřív napíšeš texty, nebo se mýlím? Je fakt, že tohle je prvořadý úkol, přijít se zajímavým příběhem. Dle jeho atmosféry se pak snažím napsat a postupně doladit hudební složku věci. Je to hodně vzrušující, když věci do sebe zapadnou a hudba přesně odpovídá danému fragmentu textu, respektive příběhu. Když to vezmu obecně, texty mě inspirují pro skládání hudby. V daný moment se vžiji do samotného příběhu a snažím se k němu přidat odpovídající hudební doprovod. Výsledkem je pak hotové CD.
Starověká historie je nesmírně bohatá a zajímavá. Nabízí se tak mnoho příběhů… Jak to vypadá na novém albu „At the Gate of Sethu“? Určitě se nejedná o koncepční album. Jednotlivé skladby žijí svým vlastním životem. Jedná se o individuální, velmi silné příběhy, které posluchače strhnou stejně jako hudební náplň.
Asi velkým překvapením bude pro posluchače skladba „Ethno-Mucicological Cannibalism“… Asi všechny nadchne už samotný název skladby, který je z mé hlavy… Podle mě se jedná o zajímavou skladbu, v níž jsme nechali vyniknout hlavně strunné nástroje. Aspoň ostatní hudebníci uslyší, co se s nimi dá dělat. Ten název, hlavně jeho část „Cannibalism“, je svým způsobem takový útok na hudební kritiky, dle kterých by všechno mělo být jasné a úhledné. Někteří z nich jsou strašně „chytří“. Slyšel jsem od některých: „To jste vy, co hrají tu hudbu starověkého Egypta…“ Ani jim nedochází, že by se museli vrátit v čase, aby ji mohli slyšet. My se jenom snažíme ji tvořit dle našeho vlastního úsudku. Nikdy jsme o sobě netvrdili, že NILE hrají přesně tradiční a typickou hudbu starověkého Egypta nebo Mezopotámie. To prostě není možné. I proto jsem jejich směrem vyslal zmiňované slůvko, aby si navzájem mohli sežrat svoje namyšlené mozky…
O uměleckou podobu nového alba „At the Gate of Sethu“ se postaral Seth Siro Anton, který již například spolupracoval s kapelami SOILWORK, PARADISE LOST atd. Jak došlo k vašemu spojení? Jsem velkým fanouškem jeho kapely SEPTIC FLESH už dlouhé roky. Už dávno vím, jak je umělecky nadaný. Sledoval jsem pozorně jeho práci. K mé radosti sám projevil veliký zájem o vzájemnou spolupráci, což jsem uvítal. Nastínil jsem mu, co bych si asi tak představoval, a přišel s naprosto neuvěřitelnou prací. Jsem navýsost spokojený s výsledkem. Podařilo se mu zachytit temnou stranu NILE. Náš obal je tím pádem hodně působivý a svým způsobem magický. Seth je velmi talentovaný a přesně věděl, co potřebujeme.
„At the Gate of Sethu“ je již vaše sedmé studiové album. Každé z nich s sebou přineslo neskutečnou porci příběhů. I proto by mě zajímalo, jestli tě neoslovil někdo z filmového průmyslu, abys k nějakému historickému kousku napsal hudbu či scénář… Tohle se mi ještě nepoštěstilo. Kdyby k tomu došlo, bylo by to pro mě nesmírně zajímavé. Uvidíme, co se ještě do budoucna chystá. Prozatím jsem napsal jenom hudbu pro jednu videohru, která poběží příští rok na online webových stránkách. Více podrobností ještě nemohu prozradit. Vše se teprve dodělává. Jsem moc zvědavý, jak bude výsledek a samotná hra vypadat.
Kromě NILE existují tuším jenom dvě extrémní hudební party, jejichž hudba obsahuje prvky starověku… mám na mysli MELECHESH a ABSU… S ABSU nejsme v žádném kontaktu. Jejich tvorbu nesleduji, ale co se týče MELECHESH, to je jiná. S hlavním tahounem Ashmedim jsme dlouholetí přátelé. Je to skvělý člověk, výtečný hudebník a silný charakter. Vloni jsme dokonce jeli společné turné, což byl perfektní zážitek.
V srpnu vás čeká evropské turné, v rámci něhož zavítáte i na legendární Brutal Assault festival u nás. Jak moc se těšíte? Myslím, že to bude neskutečná jízda. Strašně moc se na to těšíme. Metaloví fanoušci v České republice jsou výborní, a navíc máte výtečné pivo! Koncerty ve východní Evropě mám nejraději ze všech. Více méně jsou to nejlepší štace na téhle planetě.