Berte tento koncertní report jako malý příspěvek k tématu, které se objevilo v tištěném Sparku mezi čtenářskými příspěvky. Tedy – je na tom česká, moravská a slezská metalová scéna tak špatně? Osobně bych po minulé sobotě nebyl až takový pesimista. Ve Zlíně se totiž sešla špička domácí power a speedmetalové scény a myslím si, že všech šest kapel ukázalo, že se i u nás děje mnoho zajímavého, byť v daleko skromnějších podmínkách.
Celou akci zahájili SAGITTARI z Blanska, kteří mají na svém kontě zatím dvě alba, přičemž to zatím poslední tři roky staré „Albert Fish“ se podle mě velmi vydařilo, a proto jsem rád, že i živě kapela předvedla své powerspeedové kvality. Pravdou je, že na pódiu byli asi nejméně akční ze všech zúčastněných, ale na druhou stranu je nutno uznat, že v tom okamžiku nebylo v klubu zrovna narváno a to by se hrálo hůře i zkušenějším matadorům. Každopádně SAGITTARI pracují na nových skladbách (dvě z nich můžete už najít na Bandzone) a další deska je jen otázkou času.
K novinkovému nosiči se pomaličku blíží i brněnští EAGLEHEART, kteří si prošli personálními výměnami, ale jak ukázali ve Zlíně, tato etapa je naštěstí už za nimi. Momentálně zatroubili k útoku na třetí desku, přičemž na NEUTRALFESTU nám dovolili ochutnat první skladby. Mě osobně hodně potěšil zpěvák Roman Sáček, který se od svého nástupu propracoval do neskutečné vokální formy. Když se k tomu přidají jako vždy parádní instrumentální dovednosti zbytku kapely (s důrazem na práci kytarového dua) je jasné, že EAGLEHEART se vracejí tam, kde byli po desce „Dreamtherapy“. Jen škoda, že ten den měla pětice nejhorší zvuk, především baskytara někdy nezněla vůbec a v závěru byly slyšet jen drnčivé konce tónů.
EAGLEHEART měli proti SAGITTARI už slušnou fanouškovskou podporu, ale asi nejvíce byli v sobotu diváky tlačeni RIMORTIS. Možná i díky tomu pětice z Poděbrad předvedla zřejmě nejlepší koncert NEUTRALFESTU (a to skutečně netvrdím jen kvůli tomu, že na bicí hraje v kapele můj jmenovec). Především dvě poslední desky „Deset kroků zpět“ a „Peklo, co říká si svět“ posunuly kapelu kvalitativně o hodně stupňů vzhůru a živě to byla melodická palba jedna speedová báseň. RIMORTIS se už dávno skvěle popasovali s češtinou a v osobě Milana Hloucala mají už dlouhé roky zpěváka, který dokáže zvednout ze židle i totálního metalového ignoranta. Takhle určitě nezní kapela, která by dotahovala evropskou power a speedmetalovou špičku, ona by do ní za normálních okolností patřila.
Stejně jako SALAMANDRA, přestože tento koncert byl poněkud více „večírkový“ a Ivanovy proslovy mezi skladbami… no nemusely by v podstatě být. Nic ve zlém, ale to, co se hodí v MORAVSKÉM ANDĚLU, k SALAMANDŘE úplně nepasuje. Ale když se hrálo, nemohly být žádné výtky, stejně jako ke stále aktuální desce „Imperatus“, která aspoň v mých uších stále zraje. Kvalitativní laťka se bude na další řadovce těžko překonávat, ale uvidíme, něco se prý už chystá.
Předposlední set patřil pořádajícím NEUTRAL (foto). Šestice z Uherského Hradiště patří mezi služebně nejmladší, vždyť třeba bubeník Dominik slavil dokonce ten den teprve sedmnáct let. Moderněji pojatý power metal, který vychází třeba i z kapel jako CHILDREN OF BODOM, zvěčnili kluci zatím na jediném nosiči, a tak si museli vypomoci i dvěma covery. To však nic nemění na tom, že na mě NEUTRAL koncertně hned napoprvé velice příjemně zapůsobil. Nejenže tedy jeho členové zvládli pořadatelskou roli, ale s přehledem se zhostili i té muzikantské.
Škoda, že už publikum řídlo a dvakrát škoda, že mnozí nevydrželi se silami na poslední PORTA INFERI. Budu muset pokračovat v superlativech z recenze na jejich poslední desku „Out of the Difference“. Nabušený progresivní power metal, včetně energického pódiového výkonu, jako by v kotli nestálo padesát, ale padesát tisíc fandů. Obavy, že by materiál nevyzněl s jednou kytarou dobře, vzaly brzy za své, protože Mirek Andrássy je opravdu pan Hráč. PORTA INFERI tedy luxusně zakončili tento minifestival, který se podle mě vydařil po všech stránkách a pokud jste i vy toho večera obětovali směšných 120 Kč za vstup (a třeba si za dalších směšných 100 až 150 Kč pořídili do sbírky i nějaké CD ze zúčastněných kapel), myslím si, že potvrdíte mou tezi z úvodu – s našimi metalovými kapelami to není zase tak špatné a mnohé z nich si z toho našeho tancovačkového ryze českého rybníčku našly cestu ven.
text: Jan Kozák
