Marilyn Manson chtěl být vždycky „ten zlý“. Tak moc, že už na debutové desce, pro jistotu hned v úvodním verši první písničky velkohubě zvěstoval „I’m the God of Fuck“ a po celou svoji kariéru provokoval a pobuřoval, kdykoliv k tomu dostal příležitost.
Po celou dobu to byla docela vzrušující hra pro něj i pro jeho diváky, přičemž i skalní odpůrci museli uznat, že to dělá chytře. Manson šokoval, protože jeho publikum toužilo po tom být šokováno. Začátkem letošního roku ovšem přišel šok, který umělec tak docela neplánoval.
Skoro to vypadalo, jako by si Manson v prvních letech své kariéry vystřílel všechny náboje a poslední dekádu už pálil jen slepými. Poslední náboj ale v zásobníku zůstal, jenže hlaveň namířila proti němu samotnému. K výstřelu došlo 1. února letošního roku. Mansonova bývalá přítelkyně, dnes třiatřicetiletá herečka Evan Rachel Wood zveřejnila na svém Instagramu prohlášení, v němž muzikanta označila jako člověka, který ji dlouhodobě týral. Na její výzvu promptně navázaly další ženy s obdobnými svědectvími.
Obviněný umělec sice reagoval vyjádřením na sociálních sítích, v němž popisuje, že veškeré události za zazvřenými dveřmi probíhaly „vždy naprosto v souladu s podobně smýšlejícími partnery.“ Mezitím se ale objevila svědectví dalších žen a podle posledních zpráv přesáhl počet jeho bývalých partnerek, na nichž se měl dopouštět podobných forem násilí, desítku.
Vedle očekávaného všeobecného znechucení se v reakci na zveřejněné informace, jak odporně se Manson choval ke svým partnerkám, objevilo také mnoho posměšných komentářů v tom smyslu, že se to od něj dalo čekat. Zčásti je to pochopitelná reakce, jelikož Mansonův vztah k ženám skutečně nikdy nebyl ukázkový. Sám muzikant barvitě popisuje už ve své více než dvacet let staré autobiografii, jak se v počátcích kapely začala na pódiu objevovat jako součást performance mladá dívka, jíž během show držel na vodítku.
Velký čtyřstránkový příběh třicet let trvajícího pekelného tažení Marilyna Mansona najdete v aktuálním dubnovém Sparku.
