Jmenuju se Majo, jsem z Popradu, ale už nějakou dobu žiju v Londýně. Ještě když jsem pobýval na Slovensku, tak jsem si časák kupoval pravidelně a sledoval ho, ale co se toulám cizinou, tak se k němu dostávám jen občas, podle příležitostí a možností. Do Anglie si ho nechávám dovézt jen když nějaký známý jede do Česka nebo na Slovensko, ale i to se podaří jen občas. Všiml jsem si rubriky, do které čtenáři zasílají fotky s kdekým. Já už jsem měl taky možnost se setkat – ať už náhodou nebo plánovaně – s nejedním známým muzikantem. Za zmínku určitě stojí Paul Di´Anno, Blaze Bayley, Nicko McBrain, Lacuna Coil, Children of Bodom, Kataklysm, atd. Koho vám však chci poslat, je v současnosti už zesnulý Jim Marshall. Celé se to odehrálo před nějakými třemi čtyřmi lety, když jsem si koupil zesilovač JCM 2000. Napsal jsem do továrny v Milton Keynes, kde Marshall sídlí, s tím, jestli bych jim ho tam nemohl donést a nechat si ho od pana Marshalla podepsat a že bych si pro něho někdy přišel. Moc jsem od toho neočekával, ale ta paní, co náhodně dostala a vyřizovala můj mail, udělala něco, co bych nečekal. Poté, co jsme si vyměnili pár mailů, mi nejenže slíbila podpis, ale i to, že mi zařídí osobní setkání s panem Marshallem. A tak se i stalo. Měl jsem domluvené setkání v jeho kanceláři, kde mě očekával a kde mi zesík podepsal. Mohl jsem se i vyfotit, bohužel v té době už nebyl příliš schopný komunikovat, takže jsem mu pověděl jen co jsem chtěl a bylo to. Podepsání mého zesíku zvládl bez problému a byly to krásné pocity, být v blízkosti takové osobnosti. A aby toho nebylo málo, na místě mi nabídli ještě prohlídku továrny a taky jsem se dostal do muzea (jestli to tak můžu nazvat), kde byly vystavené věci, které pan Marshall dostal darem – ať už to byly bicí Nicka McBraina, kytary Zakka Wyldea a Davea Mustainea, zesík Lemmyho z Motörhead nebo různé typy zesilovačů a velmi staré modely Masrhallů. No prostě pecka. Je to na delší psaní, ale rozhodně to byl den, na který nezapomenu. Všichni byli příjemní, což potvrzuje slova z jednoho z vašich předchozích čísel – že si svých zákazníků cenil a vážil. Tak to vidím i já. Takže ať už to tenkrát byla náhoda, osud anebo běžná věc, podařilo se mi to zažít a potkat se s ním. Každopádně R.I.P., pane Marshalle, který jste toho pro metal tolik udělal. S pozdravem Majo (Londýn) Dopis byl redakčně přeložen.
