HELLOWEEN, GOTTHARD, C.O.P. UK
19.2.2016, Praha - Forum Karlín
100%
Téměř zaplněné pražské Forum Karlín se včera, v sobotu 20. února, proměnilo v zimní hudební království a stalo se dějištěm zcela unikátního a velmi nabitého rockového večera. Během pouhých pár hodin se tu totiž stejně jako v pátek ve Zlíně stihly vystřídat celkem 3 skupiny.
V roli předkapely se publiku jako první ukázali britští nováčci CRIME OF PASSION, kteří se však na pódiu moc dlouho neohřáli. Ač byl na vstupenkách i internetu začátek stanovený na 20 hodin, uskupení z Britských ostrovů muselo svou show nečekaně odstartovat minimálně už v 19.30 – 19.45, protože ve 20.10 bylo hotovo a vymalováno. Já osobně jsem stihla asi poslední 2 písničky, ze kterých toho člověk nedokáže vypozorovat tolik, aby mohl vyvozovat férové závěry, každopádně hlavní hvězdy večera HELLOWEEN jistě měly pádné důvody k tomu zvolit si C.O.P. UK jako své předskokany. Kdo se tedy zdržel u vstupní kontroly, v šatně nebo prostě přišel později, ani by nepoznal, že už někdo hrál, protože téměř rychlostí blesku bylo pódium uzpůsobené na míru fenomenálním švýcarským hard rockerům GOTTHARD, které si HELLOWEEN na česko-slovenskou část velkolepého turné pozvali jako exkluzivní hosty, a kteří byli v rámci večera dalšími v pořadí.
Prostory Fora Karlín byly obzvláště v dolní části poměrně dost zaplněné, a to překvapivě už během vystoupení CRIMES OF PASSION. Čím víc se však blížilo vystoupení GOTTHARD, tím na parketu určeném ke stání u pódia lidí viditelně přibývalo. Ještě než dlouho očekávaní Švýcaři zahájili svůj program, zábava byla v plném proudu a přítomní fanoušci ani v nejmenším tekutinami – ano, převážně pivem - nešetřili. Někteří nedočkavci začali netrpělivým pískotem kapelu přivolávat, i když to se po chvíli ukázalo být úplně zbytečné, protože za okamžik zhasla všechna světla a v hale se rozezněla nahrávka připraveného, asi půlminutového úvodu s názvem ‘‘Let Me In Katie‘‘. Otvírák ‘‘Bang‘‘, singl ze stejnojmenného a zatím posledního alba GOTTHARD, fanoušky ihned rozvášnil a také potvrdil, že kapele to prostě pořád šlape jako precizním švýcarským hodinkám. Z dva roky starého alba ‘‘Bang‘‘, které je opravdu nadupaným počinem, pak GOTTHARD vybrali například i skladby ‘‘Feel What I Feel‘‘,"Get Up 'N' Move On" či "What You Get". Celou dobu byla na šestičlenné formaci posílené o italského klávesáka Nicola Fragile vidět obdivuhodná sehranost a dobrá nálada. Sympatický a kvalitní zpěvák Nic Maeder rozdával úsměvy na všechny strany, a snažil se publikum co nejvíce zapojit a rozdovádět, kdy to jen bylo možné. Nejvíc se mu to povedlo asi během pozoruhodného mišmaše bezpečně profláknutých rockových riffů a melodií, kterému kromě ukázky z Hendrixova legendárního ‘‘Hey Joe‘‘ vévodil povedený cover písně ‘‘Hush‘‘ od Joea Southe, která je známá především v podání DEEP PURPLE. Zde předvedli své hráčské umění asi všichni členové kapely, od kytaristů Lea Leoniho a Freddy Scherera, přes baskytaristu Marca Lynna až po bubeníka Heny Habbergera. Melodickou složku skupiny občas o třetí kytaru obohatil i Nic. Jinak se však show obešla bez zbytečných řečí a přestávek a GOTTHARD s přehledem předvedli naprosto vyrovnané výkony, a taky k prasknutí nabitý a promyšlený, ne však strojeně působící program, ve kterém dokázali chytlavé a rychlé vypalovačky rafinovaně propojit se skladbami pomalejšími a citovějšími. Stejně tak GOTTHARD hladce a vhodně prokládali písně z éry obou zpěváků – předchozího Steva Leeho i současného frontmana Nica Maedera. Každou písničku odehráli se stejnou radostí a precizností sobě vlastní a od začátku do konce byl víc než hodinový set rockerů ze Švýcarska včetně přídavku v podobě skladby ‘‘Anytime Anywhere‘‘ plný nefalšované rockové šťávy a ryzí zapálenosti. Nuda v žádném případě nepřipadala v úvahu a po uvolňující, ale zároveň prudce energetické a docela návykové dávce správného melodického hard rocku mi bylo jasné, že tenhle excelentně naplánovaný večer ještě zdaleka nekončí.
GOTTHARD hráli skutečně výborně a jejich show mi utekla jako voda. Švýcarská parta dokázala, že pozornost i uznání si zaslouží naprostým právem a HELLOWEEN si nemohli přát lepší kolegiální úvod. Technici v hale se rozhodně nenudili a neztráceli čas, protože krátce poté, co GOTTHARD dokončili svojí show, naplno začala přestavba pódia, které se pomalu, ale jistě měnilo v říši ledové tykve a zaplňovalo nástroji patřící členům HELLOWEEN.
Němečtí power metalisté svojí show spustili přesně v deset hodin, klasicky úvodem s názvem ‘‘Walls of Jericho‘‘. To, že dělají čest svému žánru dokázali už hned prvními skladbami v pořadí – ‘‘Eagle Fly Free‘‘ a ‘‘Dr.Stein‘‘. Po písních ověřených časem následoval singl ‘‘My God-Given Right‘‘, který se nachází na nejaktuálnějším albu nesoucím stejný název z jara loňského roku. Z této desky německá formace zvolila ještě skladby ‘‘Lost In America‘‘ a ‚‘‘Heroes‘‘. V podstatě celý koncert byl velice důstojným průřezem více než třicetiletou bohatou kariérou HELLOWEEN – nebyly vynechány ani písně jako ‘‘Steel Tormentor‘‘,‘‘Mr.Torture‘‘,‘‘Waiting for the Thunder‘‘ či ‘‘Straight Out of Hell‘‘ nebo ‘‘Power‘‘ a ‘‘Where the Rain Grows‘‘. Ani na okamžik kapela neubrala ze svého typického zběsilého a řízného tempa, snad jedinou výjimkou, kdy HELLOWEEN trochu zvolnili, byla populární a klidná balada ‘‘Forever and One (Neverland)‘‘. V průběhu show nechyběly ani vtipné a neodmyslitelné grimasy Andiho Derise. Své předvedli i kytaristé Michael Weikath a Sascha Gerstner, hlavní šprýmař a basák v jedné osobě Markus Großkopf, a nakonec i bubeník Daniel Löble, jenž byl po Andim tím, kdo během svého sóla zhruba uprostřed téměř dvouhodinového setu lidi úspěšně hecoval. Mnoho fanoušků, kteří už v sobě nějaké to pivo měli, se oddávali neohrabaným pohybům, nebo spíše kymácení a potácení se, které jen zdánlivě připomínalo pokus o tanec a nadšeně, i když pak už spíše unaveně pokyvovali hlavou do rytmu a po vzoru Derise to celé doplnili rockerskými gesty. Předzvěstí nepostradatelných přídavků byla smršť asi nejznámějších fláků jako ‚‘‘Halloween‘‘,‘‘Are You Metal?‘‘ a ‘‘ Keeper of the Seven Keys‘‘, HELLOWEEN byli o něco upovídanější než GOTTHARD, Deris od publika také vyžadoval spolupráci a angažovanost v podobě popěvků, poskakování či tleskání a jako vždy vyprávěl i historky. Power metaloví veteráni zakončili svojí naprosto vyčerpávající podívanou docela symbolicky písní ‘‘I Want Out‘‘. Občas to však vypadalo, jako by ani fanoušci, ale ani muzikanti nehodlali halu opustit. Všechno ale jednou skončit musí, stejně jako včerejší záživný večer, který je důkazem, že jak GOTTHARD, tak i HELLOWEEN rozhodně mají stále co nabídnout a jsou jako bezedná studnice nápadů, kreativity, vtipnosti a především energie, jež se člověku i přes všechna rádoby klišé, která možná někteří zlí jazykové hledají, prostě jen tak neomrzí.
text: Monika Bílková, foto: Mirek Valenta
