SERENITY, XANDRIA, JADED STAR
16.2.2016, Zlín, Masters of Rock Café
Menší akce schovaná mezi dvěma zimními zlínskými metalovými vrcholy. Každopádně po hudební stránce se trojice JADED STAR, XANDRIA a především SERENITY kapelám jako POWERWOLF, BATTLEBEAST ale i HELLOWEEN zcela vyrovná a na popularitě prvně jmenovaných se rovněž pilně pracuje. JADED STAR mě zaujali už na zimním MORu před třemi měsíci, především tedy tím, jak šikovně nenaplňují klišé symfonického metalu se zpěvačkou v čele. Může za to nejen Maxi Nil, která zpívá přirozeně, rockově a bylo vidět, jak se i za ten krátký čas stále lépe zabydluje v čele JADED STAR, ale i technicky naprosto úžasný kytarista Kosta Vreto, jehož nástroj vydá za menší spolek symfoniků. Jeho mezi metalisty netradiční práce pravou rukou, kdy brnká opravdu všemi prsty, umožňuje rozezvučit všechny struny na hmatníku. Takto hraje kupříkladu Alan Morse ze SPOCK´S BEARD, pokud byste chtěli nějaké srovnání. Když do XANDRIE přišla v roce 2013 Dianne van Giersbergen, očekával jsem, že se tvorba kapely poněkud posune mimo břehy raných NIGHTWISH. Opak je však pravdou, Němci s půvabnou Holanďankou v čele přidali naopak ještě více bombastiky, patosu a na koncertě logicky i samplů. Podle mě je však škoda, že ve spoustě skladeb tak burácí předtočený orchestr, když by zcela jistě mohli více rachotit oba kytaristé, kteří jsou velmi zruční, než aby museli povětšinou drhnout jen základní akordy. I Dianne má daleko širší hlasový rejstřík a jiné polohy než jen ta operní – sopránová by mi osobně bodly. Ale kolik děr tolik syslů, kolik hlav tolik smyslů, někomu vyhovuje XANDRIA a budiž mu přáno, mi naopak poslední měsíce imponují SERENITY, protože konečně zase někdo po čase nacpal do symfonické ohrádky i nějaká ta power metalová psiska. Takhle si představuji bombastický power metal. Nedávná posila v osobě kytaristy říkajícího si Cris Tian se naprosto osvědčila. I když i SERENITY používají samply, tento potetovaný týpek v roztrhaných svršcích připomínající spíše postavičku z nějakého non-stopu umí pořád zariffovat, zasólovat, používá i španělku a zásobuje tak celou kapelu komplexním (a luxusním) kytarovým zbožím. Georgu Neuhauserovi to zpívá i komunikuje, jak se na správného frontmana sluší a patří, a co je asi na současných SERENITY naprosto nejúžasnější, jsou veškeré vícehlasy a sbory. V některých okamžicích zpívají totiž všichni čtyři stálí členové současné sestavy a na tomto turné se k nim přidávala i půvabná ženská posila říkající si Tasha. Další důkaz, že v hudbě je třeba lidského elementu, který nelze žádným strojem nahradit (jeden úryvek si dala pětice a capella a to už šel mráz po zádech). SERENITY mají výtečnou novou desku „Codex Atlanticus“, živě hrají jako z partesu a před sebou mají mimo jiné i koncerty s KAMELOT. To by bylo, aby se tato sympatická kapela letos nevyšvihla do vedoucí skupiny symfonického power metalu.
Hodnocení: 90%
text: Jan Kozák foto: Radek Šich
