Měl jsem velké štěstí, že v ostravském Barráku se zastavila odnož „scumgrind“ turné, které představuje jedny z nejchlípnějších a nejzkaženějších kapel deathgrind scény a je vedená vrchní americkou spodinou WACO JESUS. Ale i když line-up byl naplněn solidními zrůdnostmi, tak moc lidí se ve středu do klubu nevydalo a při prvních kapelách se dala účast spočítat na prstech.
Na poslední chvíli americké HELMSPLITTER nahradili němečtí VERDERVER, kteří na stage přišli bez bubeníka, celí obarvení na černo a připomínali mix kominíka a Abbathového pandího corpsepaintu. A hned co hrábli do strun, tak se rozezněl naprosto nepochopitelný elektro/industrial/metalcore/djent/dance/death metal/whatever guláš, ze kterého jsem promptně byl na tolika větvích, že jsem pokořil hranici stratosféry. Ale i když tenhle mišmaš tvořila naprosto nulová koherence, tak bych lhal, kdybych tím nebyl nadmíru pobaven. Kapela z plytké účasti byla rozhodně nad věcí a začali po celém klubu pobíhat, odrážet se od zdí a tropit různé skopičiny. Takže jako groteska VERDERVER fungovali velice dobře. Dokonce mi dali i pivo zadarmo, takže tím si pevně získali mé sympatie. Pivo Excelent sem tedy ještě nikdy nepil, a když opomenu ten otřesný Tesco název, tak i celkem ušlo.
Poté byl čas na první americkou deathmetalovou mlátičku KROTCHRIPPER, kteří mě primárně překvapili tím, že hrají jenom ve dvojko. Počítačový bubeník, žádná basa, jen kytara a krutě hluboký guturální zpěv. Nicméně KROTCHRIPPER si s tím bohatě vystačili a naporcovali řádně krvavý flák nestravitelného a hnusného brutal death metalu. Nesměli chybět ani pořádně tlusté slam momentky, ale i dokonce pár briskních tremolo partů. Kytarista Alex si tedy musel pěkně máknout. Zatímco zpěvák Erik mi celý set připomínal raného Chrise Barnese, a to nejenom nesrozumitelným hučivým vokálem, ale i svým zjevem, který neustále překrývala hustá deka vlasů, přes které nešlo vidět žádné obličejové rysy. Což ve finálním výsledku vypadalo relativně hrozivě. I mechanický bubeník měl své výhody a to primárně, že mohl dosáhnout absurdních rychlostí, přičemž byl puštěný solidně nahlas, což vám příjemně vybíjí duši z těla. KROTCHRIPPER celkem překvapili a to neříkám jen proto, že mi dali zadarmo takový ten návleček na pivo. A taktéž je to skvělá banda borců, kteří u každé kapely byli v první řadě a když jste si chtěli pokecat, tak nemohli být ve veselejší náladě. Byl jsem celkem zaražený, když mi řekli, že dnešní návštěvnost v Barráku je pro ně jako pátek v Americe, protože normálně na ně chodí tak pět lidí. Víc underground už to tedy nejde.
KROTCHRIPPER! Represent!
Dalšími amíky na soupisce byli A THREAT TO THE ENEMY, kteří skromnou kapacitu klubu pokusili rozhýbat trochou modernějšího metalcoru. Změna tempa to byla sice zajímavá, avšak po tvrdém setu KROTCHRIPPER jsem o ni moc nestál. Corečky mě vůbec netankují a tenhle žánrový odklon mi do večera nějak nezapadl. Ale ATTTE odehráli obstojný výkon, který se ale bohužel celkem rychle okoukal.
Nicméně holandští zvrhlicí CLITEATER večer opět ukočírovali do řádně chlípných kolejí. Kapela naprosto mistrovsky balancovala na hranici mezi brutal death metalem a goregrindem, což se jen tak nevidá. Těžkotonážní breakdowny, které vás pomalu strouhaly na kousíčky následovaly poměrně taneční gore'n'roll veselice, kterým nechyběl ani pořádně nízko harmonizovaný vokál. Závěr setu patřil klasikám jako „Porn of the Dead“ nebo „Eat Clit or Die“, u kterých si celkem maličký zpěvák Joost mohl vygrowlovat duši. CLITEATER předvedli parádní mix sžíravé brutality a radostné goregrind nadsázky, u které se nemůže člověk nudit.
Setlist CLITEATER. Z extra songů byl (pokud se nemýlím) vybrán jen „4 Dollar Bitch Disfigurement“
Ale teď už byl čas na pořádný náklad deathrgind ohavnosti, který si užije jen ta nezkaženější spodina a lůza. Samozřejmě mluvím o illinoiských WACO JESUS a jejich takzvaném „scumgrindu“. WACO JESUS jsou pro mě snad nejkultovnější deathgrind kapelou, kterou bych klidně přiřadil vedle jejich amerických krajanů jako SKINLESS, DYING FETUS, BROKEN HOPE nebo LIVIDITY. Takže si dokážete představit, jak jsem byl před jejich setem radostí celý vlhký. A WACO JESUS nezklamali. Totálně nenávistný, nepřátelský a nekompromisní výprask, při kterém umírají pozéři a pochvy prchají z klubu. Set tvořil překvapivě spletitý průřez diskografií kapely, kde se staré zvrhlosti jako „Mass Pussy Obiliteration“ nebo „Punch You in the Cunt“ mísili s novějšími fláky jako „Down In Flames“ či „Going Viral“. Taktéž nesměla chybět hymna pro všechny komerční odpady - „The Destruction of Commercial Scum“, kterou jsem měl to štěstí si ze zpěvákem Shanem společně zapět, a na tento momentek jen tak nezapomenu. Kapela předvedla naprosto srdcový výkon, při kterém jsem se cítil jako největší fanda. Naprosto hrubý, vulgární a nekompromisní nátěr, který provázela typická americká deathgrind preciznost a notná dávka srdíčka, která ze setu WACO JESUS dělala něco skutečně parádního.
Když opomenu tu plytkou návštěvnost, tak koncert (a definitivně jeho závěr) byl naprosto fantastický a rovněž měl jeden z nejlepších dojezdů, kterýchž jsem měl tu čest být součástí. Každý z hudebníků se nahrnul k baru a pohodářsky se vybavoval s fans. Přátelštější bandu lidí byste nenašli. Ale teď už je čas se vrátit do Barráku a omrknout koncert SUFFOCATION a CATTLE DECAPITATION, kteří se již zastavili v Praze. Nezapomeňte okouknout report Viktora Paláka ZDE.
