LIVE: PISSGRAVE, PHRENELITH, KAOSQUAD - Křest hnusem

Věřte nebo ne, ale nikdy jsem nebyl v pražské Modré Vopici. Nicméně vždy jsem jim záviděl jejich pestrý výběr koncertů, jejich Fekal Party a i jejich grafitu u vstupu. Takže nyní konečně nastal čas abych spolknul mou vrozenou ostraváckou rivalitu a vydal se na můj první koncert. A co lepšího si vybrat než hnilobný deathmetalový večírek včele s mistry sonického hnusu: PISSGRAVE.

Otevírající KAOSQUAD mi byli představeni jako poměrně obyčejný grind, avšak jejich set byl od tohoto popisu na míle vzdálený. Grindující nálož této party určitě bere většinu své inspirace z deathmetalových vod, na rozdíl od těch punkových. Ze startu byl i jejich setlist tvořen delšími fláky, které v sobě skýtaly plno chytrých skladatelských nápadů. Ale samozřejmě nesměly chybět žánrově typičtější krátké vypalovačky pro trochu srandy. KAOSQUAD na mě určitě udělali fajn první dojem.

Dalšími na řadě byli dánští PHRENELITH, jejichž hustý a dusivý death metal se linul klubem jako zatuchlý puch z čerstvě otevřené krypty. Kapela mnohdy zabrouzdala do doomovějších vod a tak mi jejich muzika připomínala ještě více jeskyní verzi DEAD CONGREGATION. Snad jen škoda nevýrazných vokálů, které byly zpívané tak hluboko, že se mnohdy slily do nerozpoznatelného huuuuuu. Občas se hodily do temné atmosféry o kterou kapela usilovala, ale zároveň se nejednalo o nic vzrušujícího. Nicméně po instrumentální stránce kapela fungovala skvěle a nasázela širokou plejádu klaustrofobických a chmurných riffových kreací. Bonusové body za permanentní zlověstný výraz v obličeji basáka.

Ale teď už byl čas na PISSGRAVE, jejichž otvírák „Suicide Euphoria“ byl jako dostat přímý zásah hasičskou hadicí, která chrlí nechutné pyré zkapalněných lidských ostatků takovým prudkým tlakem, že vás přilepí ke zdi baru. První tři skladby byly tak neprodyšným nátlakem, že jsem nevěděl jestli mám žasnout, kotlit nebo se před tímto zvěrstvem strachy schovat pod stůl. Nevěřím, že tyto tři otvírací skladby schválně kapela nezrychlila pro větší nátěr. Ve studiové tvorbě jsem si nikdy nevšimnul, jakým ukrutným tempem bubeník Matt Mellon celou tuhle freakshow žene dopředu. Jeho barbarská kadence musela z Modré Vopice vyklepat všechny šrouby. Věci se malinko uklidnili s následnou „Fields Of Scattered Bones“, která mi konečně dala prostor vydechnout a zpětně nasát onu hnilobnou atmosféru kapely. Rovněž jsem nevěřil, že se PISSGRAVE podaří naživo udržet ten odporný kalný zvuk, který zdobí jejich debutovku, ale bravurně se jim to podařilo i bez toho, aby do reproduktorů nastražili tlející zvířecí mršiny. Kytary zněly nejenom řádně zlověstně, ale také i nepříjemně, jako když vám kolem ucha bzučí hejno komárů (ovšem myšleno v dobrém). Zpěvák Tim Mellon zpíval do dvou mikrofonů, přičemž jeden z nich byl hnán přes harmonizér, což jeho vokálům přidávalo pořádně žaludek-obracející efekt. Zaskočila mě i technická dovednost kapely a jak si dokázala po celou stopáž setu udržet tempo, ostrost a animalistickou zuřivost, která se zakousla a škubala s vámi jako vzteklý pes. Žádné pauzy, žádné kecy, pouze klepec. Musím ocenit i heavy válec „The Second Sorrowful Mystery“, který s každým musel praštit o zem, jako kdyby do klubu rytmicky vrážela demoliční koule. Poté kapela přešla do ujetějších sypaček a s publikem se rozloučila s finálním decimujícím vrhem „Impaled Vibration“. Snad jen škoda, že nebyl přídavek.

Je až k neuvěření, jak kapela, která na albu zní jako kalný vír hnusu a zvrácenosti, dokáže naživo hrát takto sehraně, ostře a s takovou intenzitou. Je to dokonce i malinko strašidelné s jakým přehledem dokázali jejich hrůznou a věrohodně zvrácenou hudbu přivést k životu. Hnus, tlak, úžas, strach. Ten přídavek by se dle mého ještě vešel, a ke všemu vynechali mou oblíbenou „Pain Enchantment“, kterou jsem si celý den notoval. Zvuk mě taky někdy malinko zklamal, ale zato musím ocenit fajn vibrující podlahu. Útulná a přátelská Modrá Vopice mě rovněž nadchla a v budoucnu určitě přemůžu lenost a stavím se tam častěji. Ještě jednou vzdávám hold této události, protože není lepšího křtu než ponořit se do toho nejsmrdutějšího deathmetalového septiku!