Pražskou Modrou Vopici jsem poprvé navštívil v červnu a tehdy jsem slíbil, že se do jejích útulných prostorů určitě vrátím. A jaké lepší příležitosti využít než osmnáctý ročník Fekal Party!
Naštěstí můj vlak neměl zpoždění, takže jsem přesně stihnul polské grinders ASS TO MOUTH, kteří si mé srdce získali v lednu jako předskokani VENOMOUS CONCEPT. I přes spalující vedro kapela dokázala vytřískat čilý mix přímočaré grind brutality smíchané s více groovy a tanečními momenty. Sem tam mi jejich set poháněný dvěma zpěvy připomínal zábavnější verzi kultovních GOREROTTED. Možná malinká škoda, že skončili trochu brzo, ale i tak se ASS TO MOUTH postarali o hezký rozjezd dne.
Tuzemští GUTALAX byli publikem vítání jako největší headlineři dne a pod pódiem se sešlo celkem početné množství fanatiků, kteří si i ve vznětlivých teplotách zaplesali na pořádnou porngrind párty. I já se musím přiznat, že mi pár houpavých groovů hýblo s boky a při různých hláškách a techno/polka intrech se mi marně zadržovalo smích (viz „dáš si pivní čaj?“). Kapele sice chyběl druhý kytarista, ale GUTALAX zase nehrají kompozice kalibru IMMOLATION, a proto absence druhých strun kapelu nijak neoslabila. GUTALAX opět s sebou přivezli zábavnou gore'n'roll veselici, jenomže mé neurony nebyly zatím dostatečně imobilizované alkoholem abych si to správně vychutnal. No jo, ten Chirurg prostě mrzoutem navždy zůstane.
Francouzští KALIYUGA do Prahy rovněž dorazili v oslabené sestavě, nicméně něco mi říká, že ani dodatečný basák by se nedokázal vyrovnat tomu nasazení, které v onen sobotní den předvedla zpěvačka Emilie. A proto je velkou škodou, že její energetický, rázný a zuřivý výkon, ze kterého se nedaly odvrátit oči, doprovázel velice fádní grind doprovod. Kdybyste z rovnice odstranili její zpěv, personu a vystupování, tak vám zbude pěkná zívačka. Což je škoda.
Jednou z mých nejočekávanějších kapel celého dne byli holandští TEETHGRINDER, jejichž prvotina „Misanthropy“ se dokonce dobojovala do mého výčtu nejlepších alba z minulého roku. A borci mě naštěstí nezklamali! Naprosto sžíravá nálož nasraného grindu, při které se lámaly paličky a zpěvák Jonathan málem nerozkopal odposlech. A to vše doplňovaly pronikavé vazby, skličující sludge breakdowny a všudypřítomný nádech odporu a negativity. TEETHGRINDER naživo dokážou vyprodukovat tak intenzivní energii, že jejich set připomíná nezkrotnou sílu powerviolence kapely. Sice sluníčko vyhnalo dosti lidí pryč z kotle, ale já si rozhodně s chutí zapěl nihilistické hymny jako „Desolation“ či „Iron Jaw“. Ať už borcům vyjde to druhé album!
Jeden z dalších důvodů, proč jsem vůbec vylezl z mého ostravského smogem-prožraného doupěte je, že jsem chtěl vidět holandskou slam lavinu KORPSE, kterou jsem bohužel nestihl na letošním Obscénu. A teď tedy radostně hlásím, že mě KORPSE zamáčkli do země jako testosteronem poháněný parní válec. Sadisticky brutální, tlustý a primitivní slamgrind pro skutečné alfa samce. Nejlepší částí setu byly definitivně mohutné basové exploze, které s vaší kostrou zamávaly jako procházející tlaková vlna. A i když jich bylo 27 (jo, počítal jsem je), tak mě pořád neomrzely. Ale je pravdou, že se kapele tak po dvaceti minutách trochu vytratily čerstvé nápady z rukávu.
A máme zde holandský hattrick: na stage totiž přicházejí RECTAL SMEGMA s jejich plážovým partygrindem, který opět nahnal všechny do kotle. Nesmírně zábavný, taneční a perverzně veselý výkon, jenž byl tak nakažlivý, že i já nedokázal odolat a musel jsem si jít také zaplesat. Stále jsem překvapen, jak si mě RS dokázali rychle získat. Ale takto chytlavému setu se těžko odmítne.
Čas na zpověď: Nikdy jsem neslyšel žádnou TU CARNE desku. Doufám, že mě teď nepokládáte za grindcorového analfabeta. Nicméně chtěl jsem se dopátrat, co mi celé ty roky prolétalo pod radarem, takže jsem se na jejich show těšil. A i když šlo o poměrně příjemně houpavý goregrind, tak mi TU CARNE nepřišli nijak výjimeční. Celkem uloudaný, bez koulí a navíc RECTAL SMEGMA tenhle podobný pitchshiftercore zahráli mnohem lépe. A už vůbec tomu nepomohly masky, které snad sehnali na poslední chvíli v hračkářství.
Zato set další holandské hordy CLITEATER byl jako nebe a dudy. Pekelně drsný grind hezky od podlahy s fůrou agresivních mosh partů a i pár tanečních chvilek. Z kapely hýřila energie a podobný entuziasmus opětovalo publikum pod stagí. Nadupaný set v polovině nevydržel odposlech, který se zřítil na zem, ale borci ani nemrkli a dále pokračovali v nemilosrdné řezbě. Na CLITEATER se určitě musel vyřádit každý a obzvláště na finální klasiku „Eat Clit or Die“, při které kapela dokonce pozvala lidi na pódium. Luxusní podívaná, které nechyběla ani příjemná dávka srdíčka.
Mnozí jsou si určitě vědomi, jak na každém kroku fanaticky opěvuji novinku „The Great Destroyer“ od švédského grind vichru GADGET. A sotva, co kapela začala ladit, tak se mi ihned roztřepaly kolena napětím. První půle setu byla věnovaná právě flákům z nového alba, přičemž kulometnou salvu začal track „Enemies of Reason“ a neutuchající sprcha sonického olova dále pokračovala s kusy jako „Violent Hours For a Veiled Awakening“, „From Graduation to Devastation“ či „Dedication“ (oh, ten konečný breakdown). Skladby ubíhaly jako kulky z muničního pásu a zuřivá intenzita setu by se mohla měřit na Richterově stupnici. Absolutně nemilosrdný grindcorový diktát! První půle se zakončila krutě heavy mosherem „In the Name of Suffering“ a poté přišlo na starší songy z předchozích desek. Zpěvák Emil se honosil nejen špičkovým hlasem, ale i majestátním pivním břichem a zbytek ansámblu se setlistem hnal silou lesního požáru. Ale ta pravá puma spadla na závěr setu, kdy GADGET vybalili těžkotonážní monstrum „I Don't Need You / Dead and Gone“, které vás zatlouklo do země jako kdyby se na vás z mračen spustila průtrž tunových kovadlin. Je zázrakem, že jsem se potom dokázal postavit na nohy. Neuvěřitelná přehlídka čistokrevné grindcorové řezby; tohle muselo každému grind fanouškovi vrazil slzu do oka. Mieszko by byl na své krajany pyšný.
Poté se zbytek akce přesunul do vnitřních prostorů klubu, kde již svůj set rozjížděla kultovní tuzemská banda M.A.C. OF MAD. V minulých letech jsem kapelu viděl vždy s Chymusem (ANTIGOD, ex-ISACAARUM) za mikrofonem, ale toho nyní nahradila holčina s druhým vokalistou. A nato jak mě kapela v minulosti nikdy netáhla, tak nyní jsem zbystřil hned u prvního válce. Rázný techno/cybergrind, který byl taneční, ale také i pěkně agresivní a skýtal hezký kontrast mezi dvěma zpěváky. Hrálo se bez bubeníka, takže všechny beaty pocházely z různých pultů a sekvencérů, a jen sledovat tu různou zvukovou manipulaci mi přišlo naprosto fascinující. Někdy jsem nabýval dojmu, že sleduji brášku našeho ostravského pokladu BBYB. Určitě nejlepší vystoupení M.A.C. OF MAD, které jsem viděl a vůbec by mi nevadilo si je v takovéto formě dát znovu. A jsem blázen nebo ten druhý vokalista byl bubeník AHUMADO GRANUJO?
Počítal jsem s tím, že kapely hrající uvnitř klubu budou trochu oddychové a já si v klídku můžu odpočnout u piva. Avšak tuhle představu mi hodně rychle rozbili španělští MIXOMATOSIS. Hned při první notě sebou zpěvák šlehnul na zem, poté skočil do publika a rázně dal najevo, že při jejich setu nikdo spočívat nebude! Tihle neúnavní cabrones odrubali poctivou nálož primitivního grindu ve stylu WARSORE či ROT, a svůj set ošperkovali i pár covery jako španělskou verzí „Boneyard“ od IMPETIGO a přísahal bych, že jsem tam zaslechl i „Cripple Bitch“ od porngrind praotců GUT. MIXOMATOSIS mě i v takto pozdních hodinách dokázali postavit na nohy a příjemně překvapit.
Posledním jménem večera byli grinders GODSFURY, kteří rázně a bez debat spustili poctivý grind sekec. Nic zbytečně nóbl, prostě přímočarý a úderný výplach. A s nimi tedy má premiérová Fekal Party končí a jsem rád, že jsem se konečně na ni mohl podílet. Skvělý výběr kapel, zvuk ani na moment neselhal, fans boží a obsluha u baru by nemohla být pohodovější. Grindu zdar a zase za rok!
8.5/10
TOP 5 kapel: GADGET, CLITEATER, TEETHGRINDER, RECTAL SMEGMA, M.A.C. OF MAD
Fotka od Karel Vyskocil
