Nejdůležitější zpráva dne – šedé mraky jsou pryč a na obloze svítí slunce. To se i muzika vstřebává lépe a třeba ta od OBSCURY je luxusní od prvního tónu. Němci potvrzují pozici nejučenlivějších následníků legendárních DEATH a jejich technický death metal už dávno překonal dimenzi běžné kapely. Navíc sympaticky působí civilní vystupování frontmana Steffena Kummerera. U bleskurychlých prstů zůstáváme i dále, protože ANIMALS AS LEADERS svým instrumentálním setem musí u každého fajnšmekra vyvolat minimálně lehké mrazení v zádech. Ano, až takhle se vyvinula hra škatulka, kterou startovali kapacity jako Joe Satriani a Steve Vai. Lahůdka! Aby progrese nebylo zase až tak moc, ABORTED zažehlili dav klasickým intenzivní death/grindem. Na můj vkus však bylo v „řízkoklepech“ až moc výrazných kopáků, a proto Belgičany opouštím vstříc našincům ANTIGOD. Byla to dobrá volba, protože „protibůh“ s Chymusem v čele nasázel špičkový thrashing, který snese světová měřítka. Ve stanu si s nimi musel každý minimálně spokojeně klepat nohou, ale spíše se nabízely divočejší druhy pohybu. Což mohlo pokračovat i před jednou z hlavních stagí, kde THE BLACK DAHLIA MURDER roztočili circle pit až za zvukaře. Trevor Strnad je frontman, u kterého hned poznáte, že metalovou hudbou žije a neošálí vás ani intelektuálskými brýlemi. Death metal s metal corovou příchutí šlehal až do oblak. Naproti tomu koncert norského mága IHSAHNA vyzníval někdy až hard rockově, ale dle mého byl daleko sevřenější a posluchačsky vstřícnější než zvukové inferno, které zde IHSAHN předvedl ještě s podporou členů LEPROUS. Mimochodem, ti půjčili jemu a jeho kapele nástroje. Jejich totiž odpočívalo někde na letišti. Do stanu nakukuju na djentové TESSERACT, abych si už poněkolikáté potvrdil, že omladina tak dlouho vymýšlela, co by provedla se škatulkami jako metal-core a mathmetal, až „vymyslela“ prog rock. Což však není vůči Britům žádná výtka, naopak, svému původu dělají čest a perfektně vystavěné skladby jsou balzámem na duši. Snění však utínají na hlavním pódiu EXODUS. Tentokrát sice bez Garyho Holta (místo něho už tradičně Kragen Lum), ale s klasicky maximálně nabroušenou thrashovou kosou. Krční obratle dostávají zabrat a ústa si pořvávají se Zetrem Souzou. Intenzita se nevytrácí ani s GOJIRA, kteří sice na novince „Magma“ přidali na klidnějších atmosféričtějších pasážích, živě však opět předvedli paralelu s rozbouřeným mořem. Parádní výplach, u kterého se však musíte být neustále v pozoru. Alu Jourgensenovi se pořád nějak nedaří splnit slib, že MINISTRY opravdu, ale OPRAVDU končí, takže se v josefovské pevnosti objevil se svými kumpány opět. Tentokrát však vše klapalo (hlavně tedy zvuk fungoval na normální hladině, kdy člověk nemá chuť vrazit hlavou do zdi) a kdo ví, zda se nesetkáme brzy s dalším nosičem MINISTRY. Rychle však do nacpaného stanu na DARK TRANQUILLITY. Zážitek posluchačský i co se týče atmosféry. Švédové by mohli hrát klidně další hodinu, publikum je nechtělo pustit. Však taky jejich melodický atmosférický death metal hodinu před půlnocí doslova vybízel k muzikantské a fanouškovské extázi. Na hlavním pódiu pro změnu řádili metal corovi PARKWAY DRIVE a přestože jejich hudbu zrovna nebaštím, musím ocenit perfektní souhru skladeb, světel a dalších efektů. Kotel se vlnil a skandoval a to je to hlavní. Čekačka na LEPROUS se poněkud protáhla, Norové se však poté odvděčili perfektním setem, až člověku bylo líto, že tak jakostní prog metalová avantgarda nedostala prostor na velkém pódiu. Rozhodně bych si je tam dokázal představit místo podle mého názoru stylově hodně netradičního Francouze, který vystupuje pouze se syntezátory a komputery pod názvem PERTURBATOR. Na dobrou noc si dávám kousíček 1349 a konstatuji, že i black metal se dá nazvučit tak, že do vašich uší doletí každá mrazivá norská včelka.
Mrkněte na exkluzivní rozhovor s bubeníkem EXODUS Tomem Huntingem!
text: Honza Kozák, foto: Zdeněk Zelený
Mrkněte také na report z prvního dne!
