Již desátým rokem se v novojičínských Skalkách koná hudební akce s názvem „Legendy“. Již desátým rokem za pořádáním akce stojí Ivana Tomanová, která letošní ročník poprvé pojala jako festival, na který v duchu zmíněného titulu pozvala známá metalová jména v čele s kapelami ARAKAIN, TRAKTOR a DOGA.
Letos se uskuteční již jubilejní desátý ročník „Legend“. Když jsi s „Legendami“ začínala, měla jsi s pořádáním hudebních akcí festivalů už nějaké zkušenosti nebo jsi při prvním ročníku objevovala veškeré pořadatelské radosti a starosti na vlastní kůži poprvé?
„Legendy“ začaly až po prvním koncertě, který jsem si uspořádala ke svým kulatinám v Kuníně, jen jsem nečekala takový ohlas. Kamarádi a návštěvníci koncertu mě tak nabudili, že jsem uspořádala akci „Československé legendy se vrací“, a protože pocházím z Nového Jičína, volba byla jasná. Tehdy to byl CITRON a TURBO, kteří byli mými kamarády ještě z doby, kdy žil Ríša Kybic. Poté jsem se dostala na koncert ARAKAINU, a když jsem slyšela Honzu Toužimského, bylo jasno – „toho si kůpím“ (smích) a tak se zrodil druhý ročník Legend.
Jakou nejzajímavější zkušenost jsi v souvislosti s pořádáním „Legend“ v dosavadních ročnících získala?
Zajímavé zkušenosti jsou každý rok a pokaždé jiné. Když jsem oslovila management SMOKIE, překvapilo mě, že nemají žádné hvězdné manýry nebo přemrštěné požadavky. Když odjížděli, děkovali za super servis, což potěší, stejně jako když tě zastavují lidé a děkují za každý ročník. Nejtěžší byl osmý ročník, který jsem chtěla malinko odlehčit a udělat ne úplně rockový ročník. Hostem měla být Lenka Filipová, ale bohužel onemocněla. Jasnou a rychlou náhradní volbou byla Věra Špinarová, ale všichni víme, co se stalo… Pro mě jako pořadatele bylo obtížné najít adekvátní náhradu, a pokaždé připravit všechno znovu, plakáty, bannery, nejvíc mě samozřejmě mrzí, že Věrka už u nás nikdy nevystoupí.
Můžeš představit areál, ve kterém se festival bude konat, co návštěvníkům nabízí?
Areál Skalky Nový Jičín je v krásném prostředí předhůří Beskyd. Naproti je hotel a chatová osada, takže pokud má někdo zájem přespat, může zkusit štěstí, jestli bude ještě volno. Areál je sice postaven ještě za „totáče“, ale zase poměrně velkolepě, máme k dispozici zastřešené podium 10 x 12 metrů, zázemí pro účinkující, areál nabízí dostatek prostoru a k dispozici je i spousta laviček pro ty, co nechtějí třepat hlavami před podiem. Jako obvykle spoustu možností občerstvení, třešničkou na dort v daném směru bude pro desátý ročník také Jack Daniel’s Truck, který přiveze spoustu skvělého pití!
V letošním roce se vaše akce důkladně rozrostla. Co tě přivedlo k rozhodnutí pustit se do pořádání celodenního festivalu?
Letos máme desátý ročník, takže úkol zněl jasně – musí jít o oslavu pro všechny.
V čem je festival „Legendy 10“ specifický, proč by si měl návštěvník v široké nabídce letních akcí vybrat právě váš festival?
Nevím, co bych označila přímo za specifikum, já to dělám srdcem. Jsem normálně zaměstnaná a každý ročník „Legend“ byl moje srdcovka. Na „Legendách“ byly kapely, které jsem měla nebo mám ráda. Festivalů je tolik, a když se koukneš, kdo na nich hraje, je to, dá se říct, podobné. U nás hraje velkou roli prostředí, jak se podaří poskládat kapely a tradice. A samozřejmě také doprovodný program, vždy se snažím nabídnout něco specifického navíc, pro letošek by to mohl být, mimo jiné, například tatér, který spolupracuje s charitativní organizací Suicide Angels, takže si návštěvníci budou moci odnést něco na památku a přitom přispět i na bohulibé účely.
Jak vybíráš kapely, které se na „Legendách“ objeví, co musí splňovat kapela, která si chce na „Legendách“ zahrát?
U mě dostávají šanci zahrát si i kapely méně známé nebo z domácího prostředí. Hvězdy jsou jasné, musí být moje krevní skupina.
Zaměřuješ se výhradně na kapely, které už mají bohatě popsaný životopis nebo mají šanci i neokoukané kapely?
Takovou optikou se na věc nedívám. Samozřejmě vím, že třeba ARAKAIN je na scéně už sakra dlouho, ale u kapel, které dělají support, jsem to tak nebrala, šanci má každý, z kterého čiší radost z muziky a touha pobavit publikum. Na prvních „Legendách“ třeba hrál s kapelou BURNOUT Vašek Lebeda, nynější Voxel.
V průběhu uplynulých deseti let se na legendách pouze jednou objevila zahraniční kapela, i letošní ročník je postavený na kapelách z domácí scény. Dáváš přednost raději české a slovenské scéně než zahraniční?
Jde o peníze, zahraniční kapely jsou dost nákladná záležitost a SMOKIE byli vlastně takovým velkým dárkem pro mého manžela. Má je strašně rád, a když přišla nabídka, šla jsem do nich hlava nehlava, i když někteří kamarádi říkají, že jsem šílená. Pravdou ale je, že já osobně si raději pustím československou hudbu.
Na kterého z interpretů, který se na „Legendách“ dosud objevil, vzpomínáš nejraději, a kdo je z letošních účinkujících pro tebe největší magnet?
Vzpomínám moc ráda na všechny. Nikdo nebyl „hvězda“, na kterou bych chtěla zapomenout. Vzpomínám třeba na Standu Hranického a jsem šťastná, že jeden ročník ještě u mě byl. Co se týká magnetu, lhala bych, kdybych napsala někoho jiného než ARAKAIN, prostě má srdcovka. Ale myslím si, že letošní ročník je tak „vytuněný“, že zahrají opravdu TOP kapely české rockové scény.
Je někdo, koho bys v rámci „Legend“ ráda představila a dosud se ti nezadařilo?
Ano, švýcarská kapela GOTTHARD. Má srdcovka ze zahraničí.
Jak velkou máte podporu ze strany města a sponzorů, je složité získat partnery pro spolupráci na festivalu?
Každý rok těžší. Od města se mi daří od pátého ročníku dostávat grant, nejde o závratné sumy, ale jsem ráda za každou korunu. Partneři jsou v mém případě stálí. V dnešní době, pokud nejsi velký pořadatel, jsou možnosti omezené, o to větší poděkování pak samozřejmě patří všem, kteří do toho se mnou jdou. „Já jsem ale holka šikovná, a tak každý rok končím a zase začínám“. (smích)
