Stálice folk metalu KORPIKLAANI už dávno neplatí za rozjuchané lesní mužíky v neustálém víru alkoholového veselí. Posledními deskami se ubírají vážnějším směrem a s přibývajícím věkem přirozeně tíhnou k barvitějším náladám a rozšafnějším hudebním polohám.
Zcela ku prospěchu věci roztáhlo sexteto vousonosů perutě své kreativity a na aktuálním albu „Jylhä“ mocně využívají široké zvukové palety svých instrumentů. Houslista Toumas Rounakari je finsky rozvážný, ale zároveň humorný a inteligentní partner na rozhovor. V rozhovoru v aktuálním Sparku probíráme samosebou nové album, hudební vývoj KORPIKLAANI, ale také jejich vlastní pivo a vodku. Přemýšlivější nátura „Jylhä“ je přesně tou hudební esencí, která do pandemické zimy dodá sílu a naději.
„Název je dost složitý na překlad, ušili jsme na sebe trochu bič. Přeložil bych jej jako syrový, drsný a zároveň robustní ve smyslu, že hory nebo příroda obecně jsou jylhä. Nepracujeme s přesně daným konceptem, nicméně na albu je dost písní pojednávajících o vraždách a temných oblastech života. „Jylhä“ je v jistém smyslu o pocitu, že na pozadí běžného života se děje něco grandiózního,“ vysvětluje Toumas.
Kompletní rozhovor najdete v aktuálním Sparku.