Na ten večer jsem se fakt těšil. Miluju CAN a tak jsem si zcela přirozeně oblíbil i chilské FÖLLAKZOID, kteří ten jejich psychedelický kraut rock přenesli velmi uvěřitelným způsobem až do současnosti. Jenže na rande mi večer přišla úplně jiná holka!!! Teda vypadala tak trochu jako ta, kterou jsem tak důvěrně znal, ale když promluvila, byla to najednou úplně jiná osoba!! FÖLLAKZOID totiž na svém novém albu „I“ prošli zásadní proměnou, když svůj velmi organický old school kraut rock změnili na ryze syntetický trance, což v praxi znamenalo, že jsme se stali svědky jakési tancovačky z počátku devadesátek.
Tupé bušení bicích bez jediného pohybu, nad nímž se pro mě ve zcela náhodných intervalech ozývaly různé elektronické zvuky...tohle jsem nemusel tehdy a nic se na tom nezměnilo ani dnes. Dát si brko (nebo radši dvě), dovedu si představit strávit noc na louce s kebulí přilepenou k bedně...ale jít si tuhle (ne)muziku poslechnout na koncert? No tak to tedy ani omylem. Snažil jsem se v tom najít alespoň nějaký smysl, ale výsledkem byla jen prázdnota a neskonalá nuda, takže jsem se dal rychle na strategický ústup.
Ještěže ten večer vystoupili v roli předskokanů polští LONKER SEE, od kterých jsem nic neočekával a kteří byli fakt výborní. Jejich zajímavý mix post rocku, psychedelie, space rocku a free jazzu zněla na živo opravdu parádně. Mají moc šikovného bubeníka, divočáka na saxík a různá elektronická hejblata, kytaristu co miluje Davida Gilmoura a mladičkou baskytaristku s roztomile nevinným hláskem. Ten večer jsem si přišel pro ponor do mlžných cárů psychedelického kraut rocku 70. let a dostal jsem dance trance diskošku, o kterou jsem ani za mák nestál. FÖLLAKZOID? Pro mě zklamání roku!
Text: Michal Jakubík, Foto: Mizuki Nakeshu
