Jarboe
Kittchen
13.12. 2013, Praha, Potrvá
Jaké vhodnější místo zvolit pro komorní večírek osobitých autorů než prostory příjemné dejvické kavárny Potrvá? Sice tam díky exkluzivnímu hostovi pro tentokrát bylo chvílemi až těsno, ve výsledku to však bylo vlastně pozitivum a publiku se podařilo vytvořit velmi hermetickou atmosféru, důstojnou a zcela odpovídající akci, jež zde měla proběhnout.
Očekávané vystoupení legendární zpěvačky Jarboe pro tento večer – a pro někoho asi i překvapivě – otevíral severočeský zamaskovaný kuchař Kittchen, jenž svou tvorbu označuje jako industrial-folk. Přiznám se, že jsem si ještě doma před koncertem poslechla pár ukázek jeho tvorby a zrovna velké nadšení se nekonalo. Možná právě proto mě Kittchen mohl jen příjemně překvapit, jelikož jsem žádná očekávání neměla, a to se mladíkovi s černou kuchařskou čepicí a „urňáckou“ kuklou zakrývající obličej nakonec docela podařilo. Za doprovodu ambientních samplů, trip-hopových rytmů a baskytaristy Tomáše Neuwertha předvedl ukázky ze svého „menu“, které mělo kvalitativně vzestupnou tendenci, jakoby ho postupně opouštěla nervozita. Chvílemi mne docela i pobavil svými texty, na kterých je jeho tvorba postavena, ale i celkovým pojetím, zvláštní poetikou a postupně budovanou naléhavostí. A proč právě tento svérázný umělec před Jarboe? Jako důvod mě napadá určitá ryzost, specifičnost, okleštěnost od pompéznosti hudebních show, intimita a zároveň svým způsobem existenciální zážitek, který nabídla obě vystoupení.
U Jarboe La Salle Devereaux člověk obvykle netuší, jakou formu či styl pro své vystoupení zrovna zvolí a zda nás svým fenomenálním zpěvem převálcuje, nebo ukonejší. V pátek třináctého se navíc přece může stát cokoli… Ve chvílích největšího očekávání a nedočkavého šumu všech přítomných možná některým uniklo, že se mezi nimi davem prodírá nenápadná dáma v kapuci, která se za několik okamžiků připomene svým tak známým, nápadným a především uchvacujícím vokálem. Sama se na jevišti ukryla do polostínu, téměř nenasvícena, tvář skloněnou a skrytou pod dlouhými vlasy, plně soustředěná na svůj výkon a nechávající promlouvat pouze svůj hlas v čisté podobě.
Jarboe pro aktuální turné zvolila velmi jednoduché aranžmá, jen s kytaristou P. Emersonem Williamsem ukrytým pod kápí, který ji doprovodil na krásně zvonivou akustickou dvanáctistrunku, a vůbec celé vystoupení pojala velmi intimně a skromně. V sále se rozhostila atmosféra připomínající svým nádechem tajemna a vnitřních hlubokých pochodů seance prvorepublikových tajných společností. Procítěný a naléhavý zpěv umělkyně si každý užíval „uvnitř“ po svém, ať už v objetí nebo se zavřenýma očima, ale ve vzduchu se neslo cosi spojujícího a zároveň přesahujícího všechny přítomné. I Jarboe jako by svůj hlas pouštěla ven jen velmi střežený a po doušcích, přesto jím vládla s nevídanou precizností a lehkostí. Žádná teatrálnost, jen čistota okamžiku a klid. Mnozí z nás po hodinovém hypnotizujícím rituálu zřejmě odcházeli s takovým zvláštním pocitem spokojenosti a zároveň snovosti. Nebýt hmatatelných důkazů, že akce skutečně proběhla, zůstal by tento hudebně transcendentní zážitek kdesi na hranici reality.
Hana Hospůdková
