IRON MAIDEN, GHOST
08/06/2014, Brno, Velodrom
Železná panna se po loňských koncertech v Praze a Piešťanech poměrně překvapivě do našich končin opětovně vrátila, aby na brněnském Velodromu odehrála další zastávku svého turné „Maiden England 2014“.
Po ANTHRAX, kteří zahřívali pódium ve Španělsku a Maďarsku, dostali v jihomoravské metropoli poprvé příležitost tajemní GHOST. Řekl bych, že část kouzla jim vzalo to, že celý koncert proběhl za plného slunečního světla a zajímalo by mě, jak na ty tropy, které se Českou republikou přehnaly, reagovaly organismy zakuklených muzikantů. Po shlédnutí části jednoho staršího koncertu jsem měl trochu obavy ze zpěvu, ale Papa Emeritus II zvládl vše bez chyby.
Popravdě mi však připadne, že GHOST jsou spíše atrakcí, než by po hudební stránce nabízeli něco neobvyklého. Poslouchá se to příjemně, to nepopírám, ale to je podle mě asi tak vše.
IRON MAIDEN měli hned druhý den hrát v Německu, a tak jim zřejmě bodlo, že díky dodržování nočního klidu musela akce skončit do desáté hodiny. Sice jsme byli v první polovině koncertu ošizeni o sílu světelného parku, ale pánové to zcela vynahradili svým projevem. Tak uvolněnou kapelu aby člověk pohledal. Bruce Dickinson předváděl atletický desetiboj a přitom opět skvěle zpíval (akorát v přídavkové „Aces High“ už bylo znát, že to pekelné nasazení nelze kondičně a vokálně vydržet hodinu a čtyřicet minut).
Janick Gers má snad místo svalů gumu a Dave Murray byl vysmátý od začátku jako měsíček. Skladby sice částečně kopírovaly loňskou šňůru, ale nově byla zařazena trojice „Revelations“, „Wrathchild“ a „Sanctuary“ – tedy diamanty z první poloviny osmdesátých let. Zvuk mohl být možná o kousíček hlasitější a rovněž bylo zjevné, že především u „Fear of the Dark“ ve svižných pasážích už Nicko McBrain zařazuje o chlup nižší rychlostní stupeň, ale na výsledném efektu koncertu to nemělo vliv. IRON MAIDEN si drží neuvěřitelnou fazónu, je to legenda, která však zároveň neslevuje z nastavené kvality. I proto neustále táhne spoustu fanoušků, kteří si i v Brně (aspoň doufám) museli přijít na své.
Jan Kozák
