5. října v podvečerních hodinách se prostory provinciálního nákupního centra Čepkov ve Zlíně začaly zaplňovat muži a ženami v černém. Tentokrát se nejednalo o akci maturantů, absolventů tanečních či výprodej smokingů. Do města zavítali umělci!! A to až z daleké ciziny.
Vzhledem k očekávaným hudebním tělesům před Masters of rock café převládaly pochopitelně trikoty a mikiny Hypocrisy, ale k vidění bylo i několik Master´s hammer, Nile a Blind guardian. A pochopitelně velmi zlidovělou se stává značka Brutal assault. Byl jsi na Brutálu – jsi členem klanu :) A co je pro tyto akce příznačné – tak nějak se všichni už od vidění známe...
Předkapelu FORREST JUMP jsem obětoval autogramiádě s HYPOCRISY. Z jejího průběhu se dá odhadnout, v jakém citovém a myšlenkovém rozpoložení hlavní hvězdy dojely. A tady to při poctivém podepisování vstupenek, přinesených fotek a důsledném malování na obalech vinylů vypadalo na opravdu dobrý koncert.
Výborně naladění HATESPHERE (emočně i hudebně) vtrhli do otevřeného a v úvodu zápasu zatím ne zcela zaplněného prostoru Masters of Rock Café v tmavých dresech, jednotných trenýrkách – dynamovkách a klubové sportovní obuvi (pěvec Esse měl cvičky, zbytek souboru spartakiádní kecky z řetězce). Dánové z univerzitního Aarhusu přijeli propagovat hlavně své nové album MURDERLUST. Zakousli se do nás diváků s obrovskou vervou a švihem, i v těch nejtřeskutějších pasážích byla kapela v detailech velmi čitelná a srozumitelná. Málokdy se vidí, aby se tento silácký metalový žánr předváděl vyloženě přátelsky, přirozeně a úsměvem, tak jak to Dánové ten večer odehráli. Bavili se diváci, bavili se hudebníci. A prostor se zaplnil. A jak to dopadlo s MURDERLUST? U mne na výbornou. Vzhledem k tomu, že mi při psaní těchto řádek zmíněný opus duní do hlavy, mohu jej vřele doporučit. Pro všetečné milovníky technických detailů – kytarová sekce Pepe a Jakob set odhřímala na kytarách Scheckter Blackjack, basák Jimmy válčil s výzbrojí téže značky, bubeník Mike během produkce rozštípal dvě paličky tlukotem o činely Anatoljan. Obrovskou předností byl velmi vyvážený zvuk, po zde absolvovaných koncertech se chce napsat – jako vždy. A zabalení zpěváka Esseho během posledního songu do potravinové fólie tourmanagerem a rozvernými techniky nebylo žádným laciným trikem na závěr. Takhle se hopsá aarhuské poggo. Prostě ten večer se děly věci. Přestože HATESPHERE nenastupovali v roli jasných favoritů, zápas skončil jednoznačně jejich výrazným vítězstvím.
A je to tady. Na scéně pyramida s Horghovými bubny (k těm se ještě dostaneme), bubáci z přebalu nového alba, intro k End of disclosure a živí HYPOCRISY se vynořují ze zelenkavé mlhy. Desítky rukou nad hlavami. Vánoce jsou tady. Přátelská kvalita i intenzita zvuku. Nedivím se tomu elektrizujícímu nadšení publika, melodické obraty ze stejnojmenného titulního songu nového alba, stejně jako Tales of the spineless s orientálními vyhrávkami kytar, refrén ze 44 double zero nebo monumentální The eye jsou nakažlivé a těžce návykové. Koneckonců, toto album z přehrávače při cestě na šichtu a ze šichty ani nevytahuji. Jsem taktéž kontaminován. I koncertní pozoruhodné změny v rejstřících hlasu Petera, precizní kytara hostujícího Tomase a spíše tušená, než dunící basa Mikaela jsou lahůdkou. Mohutné masivní samply zvuk kvarteta ještě více zahustily. Z mého pohledu ale skutečně fascinující je Horghovo bubnování, které se rozléhalo z mlhy a páry jeviště, prostupovalo bytelnými cihlami café a doléhalo až k Baťově vile. Nevím, jak to ten chlap dělá, ale kontrast mezi rychostí kopáků a celkovým zklidňujícím hypnotickým vyzněním jeho hry je pro mne lahůdkou i hádankou. Tak vypadá nefalšovaná skandinávská klidná síla. HYPOCRISY jsou ve formě, netuším, kde v sobě berou vůli večer co večer po vystoupení z tourbusu vydat ze sebe tolik energie a znít za neustálého pohybu po jevišti tak svěže. Jejich podzimní itinerář koncertů obsáhl prostor mezi Portugalskem, Balkánem a Běloruskem. A protože dobrých koncertů není nikdy dost, další šanci uslyšet Petera Tägtgrena a jeho boyz máme 1. prosince v Praze v Meet factory. Nevím jak vy, ale já si dám repete. Ty Horghovy bubny si prostě nemohu nechat ujít.
Slovo závěrem? Tak toto se fakt povedlo! U mne 666 ampér.