Zpívají v angličtině, oblékají se glamrockově, i když jejich frontmanka se spíš obnažuje. Reevokují osmdesátky? Možná ano, možná je posouvají. V každém případě nahráli CD v Německu a pokoušejí se o zahraniční přesah. Minimálně na Masters of Rock 2022 se od většiny kapel malé stage lišili opravdu výrazně.
Co si slibujete od dnešní akce?
Předpokládáme že zrovna na takovéhle akci je velká koncentrace rockových i metalových fanoušků, takže se ukážem možná někomu, kdo nás ještě nezná, kdo nás neměl šanci někde vidět, tak třeba to. Určitě se těšíme na pěknou stage, na profi zvuk.
Tento rok je pro mnoho kapel takový restart. Platí to i pro vás?
My jsme v podstatě pokračovali, přidali jsme to pomyslný volume, propagujem naší desku „Glamnization“, kterou jsme natočili minulý rok a teď konečně jí máme šanci i hrát naživo.
Od českých rockových kapel se lišíte důrazem na pódiovou show, jak na vás lidi reagují?
Jsou spíš překvapený, že jako takováhle kapela vůbec v Český republice hraje. My se párkrát koukli i za hranice, tam ten ohlas je větší, nevadí jim angličtina. Tady je pořád docela složitý se s angličtinou prosadit. Pro hodně lidí je určitě nezvyk, že tak mladí lidi jako my, hrajou takovýhle styl, protože všechny ty kapely, co vlastně tohle hrajou, teda osmdesátky devadesátky, tak už jsou ve věku našich otců, možná už i dědečků.
Samozřejmě je to trošku ruleta, v okamžiku kdy proti vám půjde něco silnýho na hlavní stage, tak v tu chvíli se to tady vyprázdní.
Určitě ale věříme, že tady můžem zaujmout, lidi sem přece nejedou na čtyři dny, aby poslouchali pořád dokola ten styl, který preferují, chtěj potkat něco novýho. Je to pro nás ideální příležitost se ukázat.
Zmínili jste zahraničí, kde jste v poslední době byli a jak to probíhalo?
Je to dva týdny, co jsme byli ve Švédsku, to byla naše vlastně nejvzdálenější zastávka. Byla to teda soukromá akce pro motorkářský klub, ale sjeli se tam motorkáři i z Německa, Francie, Itálie. Ohlasy byly prostě skvělý. Skoro všechny kluby co tam byly, tak vyjádřily nadšení a chtěly, abychom přijeli i na jejich párty někdy.
Dá se říct, že jsou motorkáři vůči muzice vstřícnější, že jsou spontánnější, než běžný posluchač?
Určitě ano, ale samozřejmě k určitý daný muzice, nepůjdou na folk nebo disco. Ale tahle hudba těch osmdesátek, devadesátek, tahle rocková hudba je vlastně přesně to, co motorkáři chtěj. Bavíme se teda o harleyářích, to jsou většinou pánové, který právě v těch osmdesátých letech byli mladí kluci a poslouchali tuhle hudbu. Navíc když je na pódiu zpěvačka. My jsme teď hráli na Indian Riders Festu v Českých Budějovicích. Tam jsme se potom dověděli, že jejich požadavky byly - rocková kapela, ať zpívá anglicky a musí tam být zpěvačka.
Výběrové řízení napsané vám přímo na míru…
Díky tomu jsme hráli na největším evropským srazu indiánů vůbec.
Autor: Marek Dobeš
