Ještě v devadesátých letech minulého století muzikanti skládali své zásadní desky, které jim zároveň zajistily místo v záři reflektorů a na velkých pódiích, coby dvacátníci. Dnešní hudební byznys – alespoň ten rockový – odměňuje až na výjimky zejména pracovitost a vytrvalost. Gary Kelly, lídr a tvůrčí mozek MOLYBARON, se vymyká oběma modelům. Přestože muzice se věnoval od mládí a coby grafik se dostal i k několika atraktivním zakázkám (např. pro U2 či Leonarda Cohena), vlastní kapelu založil až na sklonku třicítky. Na první kostrbaté turné Evropou s ní vyrazil jako čtyřicátník s vědomím, že na vlastní pěst vydané debutové album nikdo nezná. Ale na plnění snů není nikdy pozdě. Zvlášť těch rockových.
A tak když se mezi lidi rozletělo se zpožděním druhé album „The Mutiny“, měla už kapela podporu zkušeného manažera i zavedeného vydavatelství, a zatímco podléhala kouzlu festivalových pódií, dokončoval Kelly album číslo tři. S odhodláním začít se muzice věnovat s maximálním úsilím už nesouzněl kytarista Steven André, jehož v sestavě nahradil jistý Florian Soum, a rodák z Dublinu doprovázený triem hladových Francouzů je odhodlaný podmanit si fanoušky tvrdé hudby počinem „Something Ominous“. Dřív by podobně chytlavé a zároveň svěží album bodovalo v hitparádách obratem. Dnes je otázka, kam až se Kellymu MOLYBARON podaří vytlačit, než ho přemůžou existenční starosti a strasti muže pokročilého věku, ale jak kdosi pravil, každý úspěch začíná rozhodnutím to zkusit.
V listopadovém čísle jsme „Something Ominous“ recenzovali, umístilo se na celkovém pátém místě. V tom aktuálním lednovém vám s Garym přinášíme rozhovor, v němž se věnujeme právě i tomu, že lepší je s muzikou začít pozdě nežli nikdy. „Když jsme jeli po Evropě v rozhrkaném autobusu první turné, kolikrát jsem zíral přes okno a říkal si, co to kurva dělám, vždyť bych měl raději sedět doma, věnovat se grafice a žít jako normální člověk,“ svěřuje se Gary Kelly.
„Nemyslím si, že by mi muzika někdy měla začít solidně vydělávat. Budu se jí však věnovat, dokud to půjde, dokud mě bude bavit a dokud si neřeknu, že potřebuju zase normální příjem. Protože i když je s tím spjata spousta stresu, ve chvíli, kdy vystoupíš na pódium a pod tebou je hromada lidí, pro které můžeš hrát, uvědomíš si, proč to všechno děláš. (…) Vím, že kdybych hudbu nedělal, litoval bych toho a byl bych v depresi. Je spousta věcí, kterých v životě lituju, a nechci na ten seznam přidat další. Podepsat první vydavatelskou smlouvu v pětačtyřiceti? Jo, napadlo mě, že to je asi pozdě. Ale zjevně ne. Lepší pozdě než nikdy!“
V srpnu MOLYBARON vystoupí na festivalu Ostrava v plamenech!