Power metal třikrát jinak a pokaždé chutně a čerstvě.
ELVENKING se do svého setu pustili svižně. Měli na to pouhou půlhodinu, ale bezezbytku potvrdili, že folkové koření do metalu patří, pokud víte, kolik ho nasypat. Ukázky z nové netrpělivé očekávané desky „The Pagan Manifesto“ rovněž zahřály a i dotažená image napověděla, že v roce 2014 se italská šestice chystá pořádně promluvit do dění na scéně.
RHAPSODY OF FIRE, tedy „sekce Staropoli“, se už také vytasila novou deskou, pro mě zatím trochu nečitelnou v tom, jaký vývoj mám od pětice čekat. Ze začátku koncertu zněla kytara Robyho De Micheliho poněkud dutě a cestu si přes něj razil baskytarista Oliver Holzwarth, ale zlepšovalo se to, stejně jako celý výkon RHAPSODY OF FIRE. Poslední třetina koncertu byla famózní, rychlé vypalovačky ukázaly cestu, která by mohla vést dál. De Micheli je výborný kytarista, i když ne tak klasicistně zaměřený, kapela by tak klidně mohla vsadit na klasičtější power speed metal a ubrat na orchestraci a epičnosti (to nechat Turillimu, kterému to svědčí více). Ostatně s Fabiem Lionem se RHAPSODY OF FIRE nemusí bát ničeho, možná vyvolám zuřivou debatu, ale podle mě zazpíval ve Zlíně ještě o chlup lépe než minulý měsíc Ralf Scheepers.
GAMMA RAY zastavili stagnaci na poli studiovém a nyní i na tom koncertním. Kaiův hlas je opravdu lepší, i když živě má jisté limity, ale tentokrát jsem neměl pocit, že mu hlasivky emigrují do jiného světadílu. Kapela vypadala jako pokropená živou vodou a nezapomněla na slušnou řádku novinek (rovnou šest). Michael Ehré už pevně třímá rytmické otěže a je to i z velké části on, kdo po čase rozbušil paprskovité srdce. Takže mám jen dvě připomínky – bubenická sóla, která přinášejí míň než samotná hra bubeníků ve skladbách (Ehré i Alex Holzwarth) jsou ZBYTEČNÁ, brzdí tempo koncertů a zabírají místo minimálně jedné regulérní položce. A to druhé – v Masters of Rock Café byl zase příšerný hic i přes větrání bočními vchody. A lidi to už nedávají, mimochodem Hansenovi došly síly z nedýchatelného vzduchu taky – naštěstí pro nás všechny až v závěru.
text: Jan Kozák
fotogalerii Radka Šicha naleznete zde
