Náš čtenář EdwardTheIron nám poslal report z pražského vystoupení GAMMA RAY. Děkujeme!
Mnoho se změnilo v GAMMA RAY od jejich poslední návštěvy. Kapela dovydala zbytek písní k Empire of The Undead a zbytečné EP povýšila na regulérní album, vyměnila bubeníka, vyhořelo jí studio a Kai Hansen potkal Abraháma. Za ten zhruba rok je to poměrně slušná nálož událostí. Zahájit turné na podporu nové desky se kapela rozhodla v pražské Retro Music Hall, osm dní před plánovaným vydáním nového materiálu, za podpory dvou italských smeček.
Nerad chodím na koncerty, kde se prezentuje novinka, kterou ještě nikdo neslyšel. Písně, které za pár týdnů budou mít fanoušci naposlouchané a budou si je prozpěvovat z kapelou, logicky tuhle sílu ztrácejí a s tím se trochu vytrácí i atmosféra koncertu. Na druhou stranu- GAMMA RAY odehrají devadesát minut, tři songy z novinky jsou už známé, k tomu nějaká ta klasika…ono nebude tak zle. Zle to ovšem vypadalo se začátkem akce. Plánovaný byl start ve dvacet hodin, ovšem v tu dobu stál před vchodem dav, který postupně houstnul a čím dál tím víc nabíral na nervozitě. Důvod, proč tomu tak bylo, neznám, ale moc bych se nedivil, kdyby opožděný začátek proloboval vietnamský provozovatel prodejny tabáku, která je hned ve vedlejším vchodě. Peníze utržené za nápoje možná počítá ještě teď. Každopádně program začal s více než hodinovým zpožděním a i když dál večer šlapal jako hodinky, opuštěli někteří návštěvníci sál dávno před koncem vystoupení GAMMA RAY. Že to bylo pravděpodobně kvůli poslednímu spoji, netřeba dodávat.
Zahájení powermetalového svátku obstarala sympatická italská partička ELVENKING. Kapela, která je podle mého názoru už dostatečně známá na to, aby musela předskakovat s pouhými třiceti minutami. Škoda, zrovna tohle bych vydržel déle, než jen šest písní. ELVENKING mezi ně vměstnali i dvě písně z připravovaného novinkového alba, asi aby dali najevo, že se nic měnit nebude. Proč taky.
RHAPSODY OF FIRE nejsou mou srdeční záležitostí a nebyli jí ani když se jmenovali pouze RHAPSODY. Fabio Lione a jeho družina ovšem postavili svůj set téměř výhradně na speedových vypalovačkách, vesměs právě z arzenálu RHAPSODY, takže jejich vystoupení určitě nenudilo. A přídavkový dojblok Reign of Terror, Emerald Sword neměl chybu.
Hlavní hvězdy večera na sebe nechali ještě chvíli čekat a když už se zdálo, že se konečně začne, pustili nám Bad Reputation od Joan Jett. Tahle móda předkoncertního pouštění hitovek mi už trochu začíná lézt na nervy, nehledě na to, že její smysl jsem nepochopil. Pak už ale zaznělo tradiční uvítání paprsků a šlo se na věc. Čekal jsem, že GAMMA RAY svou show odstartují peckou Hellbent, která sice neotvírá nové album, ale je to opravdu palba, která by si zařazení na začátek setlistu zasloužila. Což se ovšem nedá říct o Avalon, což je výtečný song, ovšem jako otvírák se moc nehodí. Tedy pro desku ještě asi ano, ale koncert si, myslím, žádá něco trochu jiného. Naplno se tedy zaplněné Retro rozjelo až s vykopávkou Rich And Famous, jejíž zařazení mi udělalo opravdu radost, stejně jako následující, ještě starší Heaven Can Wait. Teprve poté došlo na Hellbent, píseň, mající sílu, razanci a rychlost dělové koule. Z novinky vybrala kapela ještě další tři skladby: Master of Confusion a titulní věc už zazněly v rámci Hellish Tour 2013 a pomalá Time For Deliverance je taková celkem tuctová balada ve smyslu "neco pomalýho tam musí bejt taky." Možná mě na desce uchvátí, ale vzhledem k tomu, že nejsem fanoušek balad, nepředpokládám, že by k tomu došlo. Ale nejsem ani fanda sólových vsuvek, přesto jsem se královsky bavil, když své sólo spustila nová akvizice za bicími, Michael Ehré. Tedy přesně řečeno, druhá část tohoto vystoupení. Originální a vtipné.
Dobrá nálada se ostatně nesla celým vystoupením, kapele prakticky nezmizel úsměv z tváří a bylo znát, že pány hraní baví. Fajn akcička, která se k mému potěšení obešla bez jediné vzpomínky na HELLOWEEN, dospěla k závěru a přídavky v podobě hymny To The Metal a nezbytné Send Me A Sign už duněly sálem ve sborovém provedení, a potom šlus. Ven, naplnit plíce sice pražským, ale přece jenom vzduchem /v Retru už ho moc nebylo/ a vzhůru do nového dne. Kdo chtěl, mohl si počkat na autogramiádu a nechat si podepsat kalendář od pořadatelské firmy, který byl k zakoupení za pouhých 169 Kč. Prodávat ho za tuhle cenu na konci března mi přišlo z části vtipné a z části jako zlodějna, ale jinak je mi to celkem jedno.
text: EdwardTheIron
fotogalerii Mirka Valenty naleznete zde
