V pondělí jsem byl na Pohřbu pro kamaráda a neskutečně jsem si to užil. Ne, nejsem žádný cynik, který se chodí bavit na funusy kámošů – tady šlo o speciální příležitost, protože na strahovskou Sedmičku dorazili kultovní Velšané FUNERAL FOR A FRIEND, kteří napsali hodně významnou kapitolu v knize zvané „post-hardcore“. A dokázali, že rozhodně ještě nepatří do hrobu.
Jako první předjezdci se předvedli POLAR, kteří zastupují současnou mladou anglickou vlnu melodického hardcoru. Že v tomhle žánru nemají angláni konkurenci už zasvěcení dobře ví, takže už po prvních tónech nebylo pochyb, že nás čeká prvotřídní show, ve které se snoubí melodie s agresivitou, líbivé riffy se syrovými, nebo řev s gang vokály. Škoda jen, že i přes neustálé výzvy frontmana Adama Woodforda se před pódiem nekonaly žádné rozmáchlejší pohyby, jak by se k této hudbě slušelo (což ale bylo vzhledem k odlišnému žánru headlinera pochopitelné).
To jejich krajani GNARWOLVES si na nějaké velké tvrďárny nepotrpí. Tři obyčejní kluci z Brightonu, kteří holdují pivu, skateboardingu, marihuaně a punku. Dva nakřáplé vokály Thoma (kytara) a Charlieho (basa), a za bicími šílený Max. Krátké, svižné, nikterak složité songy, které vás pohltí svou autenticitou. A když k tomu přidáte nenucené a vtipné průpovídky mezi skladbami, nejradši byste s těmahle sympaťákama taky vyrazili na tour. Nebo aspoň dali jointa (což vlastně nebyl zas takový problém).
FUNERAL FOR A FRIEND, naprosto zásadní banda britské post-hardcorové scény, jejichž debutové album „Casually Dressed & Deep in Conversation“ je považováno za jeden z majáků (nejen) tohoto žánru. Set nakopává stařičká „10:45 Amsterdam Conversations“ a hned po ní megahit „Juneau“, při které se konečně dává (ideálně naplněná) Sedmička do řádného pohybu – jak tělesného, tak hlasivkového. Následují další nepostradatelné klasiky jako „Red Is the New Black“, „Bullet Theory“ nebo „Roses for the Dead“ – celkově převažují kousky z prvních dvou alb, i když se dostalo i na „Best Friends and Hospital Beds“ a „High Castles“ z aktuální placky „Conduit“. FUNERAL FOR A FRIEND předváděli, že i po dvanácti letech si hraní pořád užívají, ač z původní sestavy zbyl jen zpěvák Matt a kytarista Kris, kteří jsou ale pro kapelu zásadní – Kris kouzlil a dočkali jsme se jeho klasických promakaných (místy až heavy metalových) riffů, zatímco Matt s přehledem odzpíval svoje party a ještě se stihl věnovat pohlceným skotačícím fans. Naprostý vrchol večera pak (pro mě) přišel s přídavkem v podobě jedinečné „History“, kterou kapela zahrála speciálně kvůli narozeninám Matta, jež v ten den slavil, a kterou sborově zpívaly desítky příznivců. A když pak ještě máte možnost osobně oslavenci pogratulovat, nemůžete ze Strahova odcházet jinak než s připitomnělým výrazem puberťáka, který se znovu zamiloval do své staré lásky...
