Tahle veselá parta u nás zdomácněla podobně jako GAMMA RAY, SABATON nebo stále populárnější POWERWOLF. Melodický metal má našinec rád a zaplněná Chmelnice to bez zaváhání potvrdila. FREEDOM CALL si s sebou přivezli domácí jistotu SALAMANDRU, kterou jsem z časových důvodů prošvihl, a italské DRAGONHAMMER. Římané splnili úlohu předskokanů tak, jak se od béčkové kapely čeká. Nenadchne, nezklame, ale pobaví. Ohlas ale měli. K mému překvapení až dost solidní. Chris Bay a jeho parta se objevili na pódiu ještě dřív, než se vrhli do dvouhodinového setu. FREEDOM CALL si sympaticky sami postavili scénu, nazvučili, odhodili mikiny a bez zbytečného patosu předstoupili, udali rytmus a smršť pozitivních vibrací ten večer už nikdo nezastavil. Kapela na turné promuje aktuální a povedenou placku „Beyond“, což dala najevo hned v úvodu a sice otvírákem „Union of the Strong“. Ruce a paroháče létaly vzduchem, sbory jel celý sál. FREEDOM CALL jsou koncertní jistotou a když už nic jiného, tak v jejich případě jde vždy o prvotřídní zábavu. Chris Bay je všestranný muzikant a někdy si říkám, zda jeho talentu není škoda pro tralala metal. Exceloval v epické „Beyond“, kterou uvedl klávesovým intrem a zrovna tak jeden z vrcholů koncertu uzavřel. Němci mají nespočet hitů a na co sáhnou, to prakticky bez chyby naživo funguje. Hodně ten večer čerpali i z nepřekonaného milníku „Crystal Empire“. Ať už v podobě nesmrtelného přídavku „Freedom Call“, ultra nakažlivé „Farewell“ nebo rozmáchlé „The Quest“. FREEDOM CALL se po slabších deskách opět vyškrábli na svůj lepší standard a klid vnesli i do koncertů. Radost poslouchat.
foto/text: David Havlena
