V březnovém Sparku jste si mohli přečíst reportáž z koncertu kapel ARCHITECTS, WHILE SHE SLEEPS a LOATHE, který se konal 4. února v pražském Foru Karlín. Do redakční uzávěrky se bohužel nepodařilo získat tiskové fotografie. Tento drobný nedostatek nyní napravujeme.
Skalním fanouškům ARCHITECTS se tento report z únorového koncertu britských srdcařů asi nebude číst dobře. U živých koncertů Sama Cartera a spol. jsme za posledních několik let zvyklí na kvalitu, na tuny emocí a na nespoutané peklo od začátku do konce. Už vydáním posledních několika alb však ARCHITECTS dali najevo, že tlumí svou divokost a ubírají na tempu. To nutně nemusí být na škodu, přece jen je faktem, že to jsou právě ta novější, pomalejší alba, která si získala srdce širší veřejnosti a která způsobila, že kapela poprvé za své tři návštěvy Fora Karlín toto venue vyprodala. Jenže naplnit drtivou většinu setlistu písněmi, které se nesou v tom samém, táhlém a nevýrazném rytmu, není zrovna ideální, pokud chcete hodinu a půl držet zájem publika. Jasně, jste-li zarytými fanoušky skupiny, sežerete jim úplně všechno i s navijákem a na nic se nebudete ptát, obzvlášť pokud své oblíbence vidíte naživo poprvé. Z prstů skalního příznivce, který ARCHITECTS napříč roky bránil před všemi hatery, však vzniká i tento report, a byť půjde rozhodně o „hot take“, verdiktem je, že šlo o zatím nejhorší koncert ARCHITECTS na našem území. Sam Carter sice nechal na pódiu (neskutečně epickém a velkolepém) všechnu svou energii a kapela neopomněla ani na starší hity, byť se tyto často ztrácely mezi novinkami a působily, jako by je hrálo úplně jiné hudební těleso. Šlo ale o velmi průměrný koncert, pozornost upadala a jednotlivé písně mnohdy ani nebyly k rozeznání jedna od druhé. Tomuto dojmu nepomohly ani karlínské prostory, které je vždy těžké správně nazvučit do všech koutů venue, vokály mnohdy nebyly slyšet vůbec, baskytara naopak často přebíjela ostatní nástroje. Suma sumárum šlo tedy o příjemný a pestrý koncert, který by však bylo lepší poslouchat zpovzdálí jako kulisu, ne jako hlavní event celého večera. Příspěvkem k tomuto názoru možná byla i rostoucí očekávání, která se vyvíjejí úměrně k růstu kapely. I přesto však ARCHITECTS stále zůstávají těmi posly dobra ve světě topícím se v temnotě, kteří pod svou vlajku svolávají dobromyslné jedince z celého světa, což potvrdili i tím, že ani po osmi letech nezapomněli písní „Doomsday“ uctít svého zesnulého kolegu Toma Searleho. Na závěr reportu je ještě třeba zmínit, že na opačný konec škály hodnocení se vyšvihli WHILE SHE SLEEPS, kteří jsou na absolutním vrcholu své formy. Loz Taylor má prostě šílenství v krvi a je bez pochyb jedním z nejzajímavějších metalcorových frontmanů dnešní doby.
Text: Dominik „Dom“ Šidlo
Foto: Radek Holeš
