**Ať už se to v roce 2009 semlelo kolem comebacku FAITH NO MORE, jak chtělo, nejpozději letos se ukazuje, že kdyby se rozhádaní kohouti neudobřili, rocková a metalová scéna by přišla o spoustu výborné muziky. Kapela totiž jen pár týdnů nazpět vydala výbornou desku „Sol Invictus“ a její koncerty opět patří k velkým zážitkům, o čemž jsem se mohl osobně přesvědčit v polském Krakově. **
Snad mi příznivci kapel SPECULUM a DUBIOZA KOLEKTIV prominou, ale když hrála první z nich, právě jsme parkovali auto a mířili pěšky k hale a druhá mě svým ska a reggae s příchutí elektroniky a balkánské „dechovky“ moc nenadchla. Dovedl bych si představit i lepší support. Když začali bedňáci FAITH NO MORE oděni do bílých overalů nosit na stejně vybarvenou (tedy bílou) scénu ukrutné množství pestrobarevných květin, začali mnozí tušit, že tento koncert nebude obyčejnou podívanou. Konečně byl i poslední truhlík umístěn i na odposlech Mikeho Bordina a mohlo se začít.
A jak jinak u této vypečené party, než (anti)hitem „Motherfucker“ z nové desky. Pánové se do toho vložili celou svou romantickou částí srdce, nebýt textu, mohli jste mít pocit, že scénu ovládne swing a taneční melodie. Ty ostatně taky přišly na řadu. Kolega se při coveru Burta Bacharacha dokonce zeptal, jestli na pódiu není Martin Chodúr. Ne, byl tam hlasový generál Patton, který řádil v každé škatulce. Snad nejvíce se jeho chameleónství projevilo, když FAITH NO MORE brutálně nařezali hardcorovou smršť „Cuckoo for Caca“, aby vzápětí spustili lehoučkou rádiovou „Easy“. Mike nasraný, Mike poetický, to vše během pár vteřin. A samozřejmě, absolutorium zaslouží i další účastníci tohoto hudebního květinářství. Famózní chronometr Mike Bordin, dobrácký Billy Gould, který není jen baskytarovým, ale hlavně mezilidským tmeličem kapely, kytarista Jon Hudson, jenž s přehledem zvládne party své, Jima Martina i Treye Spruanceho a klávesista Roddy Bottum, který se u jedné z novinkových písní (konkrétně „Black Friday“) chytl i akustické kytary.
Zpočátku to vypadalo, že FAITH NO MORE budou kousky ze „Sol Invictus“ šetřit, ale především v závěru regulérního setu jich povytahovali dost. A nutno říct, že v té záplavě klasik ze starších desek s přehledem obstály. A jestli obstojí i samotní FAITH NO MORE na současné scéně? Pokud budou pokračovat s takovým entuziasmem, originalitou a nadhledem, mají opět šanci smáznout celou armádu daleko mladších konkurentů. V Krakově předvedli koncertní parádu, na kterou mnozí čekali několik dlouhých let.
text: Jan Kozák
