Libor Ploček působil v největší tuzemské rozhlasové stanici dlouhá léta. Pomáhal dnešní stálici éteru vydupat ze země, ale neustrnul na místě. Před několika lety se pustil do dobrodružství, které by už teď mohlo vydat na filmový scénář. Lemuje ho káva, láska k Africe, její fauně a lidské poctivosti.
Vím, že určitá část obratu MOUNTAIN GORILLA COFFEE putuje ve prospěch horských goril, máte zpětné informace, jak jsou prostředky využity?
Já musím začít od začátku. Vždycky jsem byl blázen do zvířat a zajímal se o ně. V Ugandě jsou zřejmě nejzajímavějším tvorem horské gorily, které jsou navíc stále ohrožené vyhynutím. A jsou také trochu ve stínu aktivit ve prospěch lidí. Přesněji řečeno dětí. Všude se nachází anglické, francouzské nebo německé sirotčince, které jsou podporované z Evropské unie. Zároveň roste populace obyvatel Ugandy, která je dnes dvojnásobná oproti minulosti a narostla na šestatřicet milionů. Jak roste počet obyvatel zmenšuje se prostor pro horské gorily, které jsou chtě nechtě vytlačovány stále více do hor. Proto jsme se rozhodli pomáhat gorilám, kterých bylo před několika lety osm set padesát a dnes je jich tisíc, což nás moc těší. Část výdělku z kávy vracíme zpátky do Afriky, kde podporujeme gorilí rozvoj.
Jakým způsobem je o gorily postaráno?
V oblasti působí nezisková organizace Gorilla Doctors, která je zvířatům nablízku. Jedná se o skupinu veterinářů ugandského, amerického nebo německého původu, kteří se střídají ve službách a v podstatě gorily střeží. Každé ráno nazují holínky a jdou zvířata zkontrolovat, jestli jsou v pořádku. Pokud nejsou, mají třeba zlomenu nohu, ošetří je. Kromě toho likvidují pytlácká oka a další zločinnosti. Spolupráce s Gorilla Doctors je založena na přímém styku, nikoliv prostřednictví, protože když pošlete do Afriky sto dolarů, tak na místo určení přijde dolar jeden. My poskytujeme finance oproti potvrzení přímo šéfovi celé neziskové organizace, máme tak záruku, že nás nikdo neokrade.
Měl jste někdy možnost přímého kontaktu se samotnými gorilami?
Ano, podařilo se mi to. A musím říct, že jde o jedinečný zážitek. Když se totiž díváte s gorilou vzájemně na sebe, pocítíte takové zvláštní propojení. Jako kdyby se člověk díval do zrcadla miliony let zpátky. Je to úplně jiné, než když jdete do zoo, kde najdete všechny gorily otrávené, unuděné a celkově bez zájmu. V Ugandě fungují úplně jinak, přirozeně. Vidíte celou rodinku, samce jako kápo, okolo něj pár samic a pak mláďata, která blbnou a lezou po stromech.
Když se vrátíme ke kávě. Zajímalo by mě, kolik šálků vypijete denně?
Hodně. Šest sedm šálků si denně dám. Není to takový problém, protože naše káva má nižší obsah kofeinu. Kdybych měl pít standard, který se v České republice běžně prodává, tak více než tři kávy nevypiju. Nebo vypiju a riskuju infarkt. (smích) Naše MOUNTAIN GORILLA COFFEE se navíc skvěle snoubí s mlékem.
Tady vás přeruším, měl jsem za to, že správný labužník mléko do kávy nedá, ani kdyby ho mučili…
Odpovím trochu zeširoka. Jak už jsem se zmínil, u nás se během pár let vyskytlo mnoho odborníků, kteří rozumí kávě. Prakticky každý. Kromě toho, u nás bují takový trend, který přikazuje pít hodně kyselou kávu. Mám na mysli hipstery a podobné partičky. Chodí do svých kaváren, které takto upravenou kávu podávají. Naše káva by jim zaručeně nechutnala, protože by byla příliš hořká. Káva upravená přímo v Africe už vůbec, protože je černá jak peklo. A konečně za mléko v ní by vámi tuzemští "odborníci" těžce pohrdali. Nakyslost kávy způsobuje nízký stupeň upražení. Tato móda k nám přišla z Dánska a Německa. Je zajímavé, že podobná praxe dělá velký byznys samotným pražírnám. Kávy vypražené na střední stupeň potřebujete na jeden šálek zhruba sedm gramů, nedopražené kávy gramů až dvanáct. Navíc má v sobě stále ještě dost vody, je těžší a spotřebujete ji mnohem víc. Takže je sice hezké, že pánové mají fousky a libují si, jak je kafíčko pěkně kyselý, ale jde zase jenom o byznys. Ale zpět k mléku. Já jsem velice tolerantní. Každý, nechť si sladí a dochucuje kávu, čím chce. Mlékem, čokoládou, vanilkou i špetka cukru není na škodu. Nejsem kávový dogmatik.
Kromě kávy obchodujete také s čokoládou. Dlužno říci, její pravou variantou. Z čeho by se měla skládat?
Správná čokoláda má v sobě opravdové kakaové boby se vším, co k nim patří, žádný průmyslový švindl, kdy se boby namelou oddělí se kakaové máslo, které putuje farmaceutickým firmám a kakaový prášek pak tuží palmovým olejem. Hořká varianta už obsahuje pouze třtinový cukr. Mléčná potom ještě navíc sušené mléko. Žádný palmový olej, lecitin nebo éčka. Dobrou čokoládu také poznáte tak, že když ji zkusíte ohnout, vždycky se zlomí. Fialové krávy a podobné náhražky zapruží.
V minulém díle jsme probírali rockery, kteří produkují vlastní kávu. Znáte nějakého rockera, který si ulítává na čokoládě?
Ale pochopitelně. Velký čokožrout je Kamil Střihavka. Shodou okolností právě on bude s námi spolupracovat na dalším projektu, který kromě Gorilla Doctors rozjíždíme. Chceme podpořit neziskový projekt Bolíto při Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, který pomáhá dětem s těžkými popáleninami. Z prodejů od léta do zimy podpoříme nejen gorily, ale také malé popálené dětičky. Celá akce pak vyvrcholí v lednu, kdy odjedeme do Ugandy, kde budeme točit film o gorilách. S sebou vezmeme jedno z dětí s doprovodem, výherce naší aktuální soutěže na facebooku, kam bych čtenáře rád pozval a také patrona, kterým není nikdo jiný než Kamil Střihavka.
Nemůžu se zbavit pocitu, že máte trochu filantropické sklony. Jste odjakživa takový?
Víte, mám dojem, že věci by se měly dělat poctivě a kdo může pomoci, měl by pomáhat. Všichni víme, že samotná rocková a metalová muzika je plná poctivých lidí, ať už na straně muzikantů nebo fanoušků. A důležitá věc – práce by měla člověka naplňovat. Bylo by strašně jednoduché koupit za pár set tisíc pražičku a jezdit jednou za čas do Hamburku pro kafe, které se pak prodává jako farmářská káva, i když všichni ví, že je to nesmysl. Mě zajímá, odkud káva pochází, chci vidět, jak ji farmář pěstuje. Chci mu slušně zaplatit napřímo, aby měl peníze na přežití, když přijde neúroda. Lidé kupují levné produkty, ale ty farmáře nezabezpečí. Když jim dojdou peníze, tak se pak seberou a jdou do Evropy. Když jsi člověk připlatí, tak získá kvalitu a nepřímo pomůže sám sobě, protože ti lidé pak nemají důvod opouštět domovy a pouštět se do nějakých dobrodružství přes moře. Stačí se zamyslet.
Na závěr stočme řeč zpět k oblasti nám oběma blízké, rockové muzice. Najdete si ještě někdy čas poslechnout si nějaké rockové novinky nebo zajít na koncert?
Musím říct, že během patnácti let v rádiu, jsem navštívil takových akcí, že mě opravdu neláká jít na nějaký velký koncert. Ale klasiku si rád pustím doma, nebo v kanceláři, když pracuju. Davy mě nebaví, ale muzika musí být. Mám jednu takovou krásnou vzpomínku z Rhodosu, který miluju. Město je krásně gotické, a když jsem se jen tak coural nočními uličkami a poslouchal přitom IRON MAIDEN, tak jsem se cítil opravdu báječně. Doslova mě ten okamžik vystřelil do jiné dimenze.
