Patrik Diamant, první muž, který v Česku začal šít džíny na míru výhradně pro pánskou klientelu. Jeho cesta za úspěchem začala před několika lety, kdy sám řešil problém – nemohl si na českém trhu vybrat džíny, které by mu skutečně vyhovovaly. A právě tak se v jeho hlavě zrodil nápad, že si je sám ušije. „Začátky nebyly jednoduché, první kalhoty mi trvaly několik měsíců. Naštěstí jsem měl trpělivé zákazníky,“ směje se šestadvacetiletý podnikatel.
Patriku, jak si vůbec přišel na to, že džíny začneš sám šít? Džíny nosím už odmalička skoro pořád, tedy až na krátké období v bance, kdy jsem musel nosit oblek. Asi před třemi lety jsem začal oblékání řešit víc, až mě dokonce moje babička nazvala módním maniakem.
Jak se to tvoje „šílenství“ projevovalo? Tak, že jsem si nemohl nic vybrat. S mými jasnými kritérii se mi nedařilo nacházet to, co bych chtěl. Během tříhodinové návštěvy obchodního centra jsem byl schopný obejít všechny obchody s džíny, vyzkoušet jich třeba dvacet a žádné si nevybrat. Odcházet s prázdnou mě vážně nebavilo. Jednoho odpoledne, pamatuji si to úplně přesně, bylo to 12. 12. 2015, jsem ležel nemocný v posteli a začal o tom problému přemýšlet. Zpočátku mě ani nenapadlo to pojímat podnikatelsky, mým cílem bylo vyřešit svůj problém. Poté, co jsem zjistil, že se zde nic takového nedělá, ale ve světě ano, rozhodl jsem se e-mailem obeslat všechny možné švadleny v Praze. Za těmi, které mi odpověděly, jsem zašel.
Jak vlastně vznikly tvé úplně první džíny? Dřív jsem si kupoval džíny tak za 800 Kč. Věděl jsem, že džíny na míru tak levné nebudou, a proto jsem chtěl, aby se mi investice vyplatila. Nakoupil jsem látku a rozpáral své vysloužilé džíny. Ty jsem donesl ke švadleně, ze kterých mi udělala kopii. Takhle vznikly mé první džíny.
Kdy nastal ten zlom, kdy sis řekl, že se tím začneš živit? Asi týden potom, co jsem měl své první kalhoty na sobě. Měl jsem tenkrát jet na jednu konferenci a napadlo mě, že tam otestuji, jestli o džíny na míru bude zájem. Nechal jsem si vytisknout pár vizitek, vytvořil si web a nechal se v džínách vyfotit. Na konferenci se mi přihlásili první dva zájemci a právě tehdy jsem si řekl, že to možná bude fungovat.
A co bylo dál? Měl jsem sice dva zákazníky, ale já absolutně nevěděl, jak jim ty džíny na míru udělat. Nabral jsem jim míry, udělali jsme pár zkoušek, ale ty byly naprosto příšerné. Kalhoty byly ohromné a ani nebyly z džínoviny, ale jen z takové levné látky, abych si vyzkoušel, jestli jim plus mínus sedí. Zkoušeli jsme je někde po kavárnách. Bylo to hodně komické.
To tví první zákazníci museli mít velkou trpělivost… Byli to mladí lidé jako já. Věděli, že začínám, a věřili, že to snad nějak dokončím. Takže jsme až po několika měsících dosáhli toho, že jsem jim své první kalhoty odevzdal. No a pak se to začalo nabalovat a já postupně zjišťoval, jak na to.
Odkud nakupuješ látky, tedy džínovinu? Úplně první džínovinu jsem nakoupil tady v České republice. Vybral jsem ty druhy, které se mi líbily. Záhy jsem pochopil, že ty látky nejsou vůbec kvalitní, takže jsem hledal dál. Nakonec jsem další denim objednal z Ameriky, ale postupem času jsem zjistil, že ani ten nemá tak dobrou jakost jako třeba ten z Japonska, odkud látky svůj dražší model nakupuji dnes. Základní denim mám z Itálie.
Patří podle tebe džíny do gentlemanského šatníku? Dokážeš si představit, že by jednou nahradily oblekové kalhoty? Vždycky záleží, pro jakou situaci se oblečení vybírá. Na svatbu bych rozhodně v džínách nešel, tam bych si vzal oblek. Jsou pravidla, která se podle mě nesmí porušovat. Džíny jsou ale v dnešní době mnohem běžnější než dříve. Ve firmách se dress code postupně uvolňuje a džíny se s ostatními kousky šatníku dají snadno zkombinovat.
Dříve ale tvořily spíš šatník dělníků… Džíny původně vznikly v Americe, kde si Němec Levi Strauss společně s Lotyšem Jacobem Davisem všimli, že dělníci potřebují kalhoty, které něco vydrží. V roce 1873 dostali patent, který říkal, že jen oni mohou vyrábět džíny s nýty na kapsách. To bylo revoluční, protože předtím se kapsy vytrhávaly a od této doby se datuje počátek džínů. Látky původně pocházely z Itálie a Francie. Slovo džíny je odvozeno od italského města Janov, stejně tak slovo denim je odvozenina od francouzského města Nîmes [nim]. Levi Strauss je odtud dovážel do Ameriky.
Z raw denimu sis vytvořil i speciální džíny, popíšeš nám je trošku? Ano, pro značku Gentleman Jack. Džíny jsou po ušití tmavě modré, což je taková standardní denimová barva. Tím, že se jedná o raw denim, který není vypraný, látka bude postupně světlat a získávat patinu. Použil jsem žlutohnědé prošití, která mi připomínalo barvu Jacka. Žlutá je oproti modré látce velmi kontrastní, zatímco hnědá spíše decentní, a tak k sobě hezky ladí. Pro knoflíčky jsem vybral černou barvu, tu najdeme na lahvi Jacka Daniel´s Gentleman Jacka. Jeho logo jsem umístil na pravou zadní kapsu a menší kapsičku vpředu. Uvnitř džínů samozřejmě nesmí chybět monogramy jejich majitele, v mém případě P. D.
Vidíš nějaké spojení mezi tebou a whiskey Jack Daniel´s Gentleman Jack? Když se napiju whiskey - je to pro mě požitek a významná událost. U džínů to mám podobně. Vybírám si exkluzivní látky, takové, které v běžné konfekci nenajdete. Další propojení vidím z pohledu nezávislosti. Rozhodl jsem se začít podnikat a žít svůj život jenom podle sebe. Být doslova strůjcem svého štěstí.
Máš whiskey rád? Mám, naučil mě to táta. Dlouhou dobu pil jenom víno, a pak si začal kupovat whiskey. Mě tomu tak nějak naučil. Baví mě ten moment, kdy si whiskey povaluji po jazyku a vychutnávám si ji. Je to pro mě jedinečný zážitek, a možná proto ji nepiji tak často.
Dalo by se říct, že tvé džíny jsou také výjimečné? Čím konkrétně? Tím, že jsou raw. Takové totiž byly po drtivou většinu historie. Výraz raw znamená, že látka není po ušití vypraná, na rozdíl od 99,9 % běžných džínů z konfekce. Takové džíny na rozdíl od jiných obsahují přebytečné barvivo, které se postupně odroluje - tím, jak člověk kalhoty nosí. Neměly by se první půlrok prát, protože během této doby džíny postupně „šisují“. Prvním vypráním se jen zvýrazní. Obecně ale pereme džíny mnohem častěji, než je zapotřebí.
To je zajímavý postřeh. Jak často by se tedy měly džíny prát? Záleží na tom, jak často je člověk nosí. Pokud každý den, pak dávat je po čtyřech dnech do pračky je opravdu brzy. Praní látku porušuje a zkracuje její životnost, protože obecně nemá ráda teplo a mechanické opotřebení z pračky. Vůbec nejlepší je džíny prát jenom ve chvíli, kdy cítíme, že už je to potřeba a úplně nejlépe v ruce. Já osobně peru džíny třeba po 3–4 měsících a když nejsou vyloženě špinavé - třeba od bláta, tak je namočím ve vaně a použiju přípravek speciálně na denim.
Nedávno sis otevřel showroom, který se nachází blízko Riegrových sadů v Praze. Na co se mohou zákazníci těšit? Showroom jsem otevřel z důvodu, že moji zákazníci chtěli vidět ukázky mých kalhot, různá barevná prošití a látky ve větším měřítku, než ze vzorníku. V showroomu si spolu můžeme dát kávu nebo Gentleman Jacka a popovídat si o tom, co od džínů očekávají či pro jakou příležitost je chtějí nosit. Foto: Roland Szabo – pro Jack Daniel´s
