V novém čísle Sparku najdete dlouhý a výživný rozhovor s legendou britského heavy metalu Brucem Dickinsonem o jeho novém sólovém albu, jehož vznik trval od roku 2014. Jak celé album vznikalo a co pro Bruce znamená? Jak vytvořil doprovodný komiks, když podle svých slov neumí vůbec kreslit? Jaké knihy ho ovlivňují a proč hledá inspiraci na hřbitově? Na všechny otázky vám Bruce odpoví v dubnovém Sparku.
A nejen to, na šesti stránkách se dozvíte nespočet informací o tvorbě i životě frontmana IRON MAIDEN. Na nové desce „The Mandrake Project“, kterou letos přijede představit na festival Masters of Rock, propojil hudbu s komiksovým příběhem o smrti, technologiích, vědeckých experimentech i o hledání vlastní identity.
V čem je album pro Bruce tak mimořádné? „Speciální je už jenom kvůli skutečnosti, že jeho vznik trval tak dlouho – od roku 2014 – a odráží se v něm nějakým způsobem, třeba i nepřímo, obrovské množství prožitků. Prošel jsem si rakovinou krku, pak přišel covid, respektive lockdown… Bylo tu tolik překážek. Nakonec poslední píseň ‚Sonata (Immortal Beloved)‘, je stará dvacet pět let a ta před ní ‚Shadow of the Gods‘ pochází z dob ‚Tyranny of Souls‘ – sice nebyla zcela dokončena, ale vznikla už tehdy, před zhruba dvaceti lety. První dvě písně jsem zas napsal v uplynulém roce, když jsem se dal opět dohromady s Royem Z. Vlastně jsme během jednoho týdne napsali hned několik skladeb. Jak vidíš, je to velké časové rozpětí – přesto, naštěstí, pořád všechno zní jako já a zvukově k sobě patří. Především je vše upřímně a autentické. Pravda, album nevznikalo tradičním způsobem, ale všechno na něm je tu z nějakého důvodu a možná právě proto je pro mne tak speciální,“ říká Bruce v rozhovoru se Zlatinou Novák Jeřábkovou.
Celý článek najdete v aktuálním Sparku. Koupíte ho v každé lepší trafice nebo na Sparkshopu!
