V loňském roce vydaná ochutnávka z nové desky CATHEDRAL IN FLAMES, pompézní gotická hymna „Desperado“, zabodovala v německé alternativní hitparádě Deutsche Alternative Charts - ve třetím lednovém týdnu vystoupala na 16. místo.
Prestižní americký časopis World Of Goth navíc českým gotikům věnoval ve svém listopadovém čísle celostranu a společně se SONSOMBRE je na své titulní straně ocenil jako Hot bands.
Pětice Phil Lee Fall, Gatsby, Ambra von Bernstein, Billac deVille a Mr. Theorodick zatím nezahálela a v Gatsbyho produkci pilně nahrávala následovníka desky „Children Of The Blackest Hole“ s pracovním názvem „Desperado“. Mezi Gatsbyho domácím studiem, karlštejnským FatDog, hamburským Chameleon a skotským Substation proudili muzikanti i gigabyty dat. Pro náročné klávesové party byl k nahrávání přizván i klavírní virtuoz Antonio Koczwara.
V prosinci byly práce bohužel přerušeny, protože Gatsby a Mr. Theorodick chytili koronavir a Antonio procházel náročnými terapiemi spojenými se změnou pohlaví. V současnosti probíhají závěrečné dotáčky na osmi skladbách a plánuje se finální mix a mastering. Desku bude společně s Gatsbym v Hamburku míchat Eike Freese, známý ze spolupráce s HELLOWEEN nebo OOMPH. Posunutý termín vydání je proto duben tohoto roku.
Aby svým fanouškům ukrátili čekání na novou dlouhohrající desku, CATHEDRAL IN FLAMES vydávají singl „Children Of The Blackest Hole (Casablanca Mix)“. Jde o zbrusu novou verzi skladby z debutového alba, která je znovu nahrána jako pocta legendárním „Tower Of Streght“ od THE MISSION a „Kashmir“ od LED ZEPPELIN. Vydání doprovází i video v režii Rory Cowiesona.
Gatsby: „Při nahrávání šlo všechno na hranu. Jediný klid jsem měl pár dnů s Covidem, kdy jsem mohl jen pít vodku a číst si Mýtus o věčném návratu. Pro radost jsem udělal remix „Children Of The Blackest Hole“, kde jsem si vyhrál s milovanými hudebními odkazy a celou skladbu posunul někam úplně jinam. Naštěstí mi tahle pauza pomohla od pocitu, že bych zbytek kapely nejradši zabil. Ale jinak jsem si jistý, že nová deska bude dobrá. Dali jsme do ní všechno. Od zloby, smutku, úzkosti, vzpomínek až po čirou radost z toho, že pořád hrajeme tak, jak nás baví. A jestli to bude bavit někoho dalšího, tak fajn!”
Phil Lee Fall: “Nahrávání bylo tentokrát psychicky velmi náročné. Řev a hádky o finální podobu skladeb občas přerostly i ve fyzické napadání. Při natáčení zpěvů u dlouhé Providence jsem dokonce zažil stav změny vědomí. Bylo to velmi znepokojující, ale současně i osvobozující. Mám pocit, že se tohle všechno na písních projevilo. Jsou nádherné, monumentální a totálně černé. A současně povznášející.”
