AC/DC
Power Up
COLUMBIA/SONY MUSIC 41:03
Hard rock Austrálie
Mudrovat o AC/DC je jako chtít pitvat tatarák. Syrový maso a vejce, plus něco koření, nic víc – a jsou z vás závisláci. AC/DC je to samé v notách, dvě tři suroviny/ingredience a všichni Mišelíni světa se můžou jít se šnekama a jinýma serepetičkami schovat do špajzu.
Foto: Instagram AC/DC
Takže narychlo a deníčkově. V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat. „Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější a úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek.
Svěží „Shot in the Dark“ uvítala natěšené fanoušky prvního října třicetisekundovým úryvkem, o týden později byla na virtuálních pultech celá. Klasická AC/DC fazóna ve středním tempu s optimistickým přec pichlavým vkladem kytar. Slyšitelně odlehčená a porůznu dozdobená „Through the Mists of Time“ je pro Australany méně typická. Ani Brian poprvé nijak netlačí na pilu, i když jinak než řezavě/škrceně to už dnes bohužel nedá. Když si vybavím, co by s touto skladbou vyvedl v časech „Hells“, jen se olíznu. „Kick You When You're Down“ – opět vnímám nesoulad drtiče skla Briana s v náznacích funkující kapelou, která pohoupe údy a zahřeje zvukovody.
Trademarkovou kytarovou práci můžeme slyšet v „Witch's Spell“, Angus se dokonce pouští na krátký sólo špacír. „Demon Fire“ má chvílemi trochu rozvitější hardrockovější formát, skoro by se chtělo napsat párplovský. Tempo zrychlí tep. Možná i proto byla skladba vybrána za druhého pilota alba. Maso na tatarák se nemá mlít, ale přiškrabávat. Tak jako kytara v „Wild Reputation“. „No Man's Land“ je pomalé rock’n’boogie, a dalším kusem, co přímo volá po mladším Brianovi. Jednoduchý rytmus „Systems Down“ – jako stvořený k poskakování po jedné noze. A navrch vedle riffu další pěkné sólečko. Že by zápis mezi nesmrtelné skladby AC/DC?
A v „Money Shot“ zazní nejrozvitější Angusova kytarová hra na celé desce, přitom počáteční riff i refrén voní už kdysi zahranou minulostí. Poslední Angusova parádička, „Code Red“, opět trochu prožene mistrovy prsty, i když tempo je rozvážné, a než se člověk naděje, zvonec, konec.
U celého alba vnímám lehký rozpor mezi jednostrunným řvounem Brianem, přehlušujícím všechno a všechny, a snahou ostatních o určitou barevnost soundu. Je to jako když si v zubařském křesle při vrtání zoufale prohlížíte výzdobu ordinace a myšlenky se ne a ne odpoutat… Sice ne další klasika, ale slušný tradiční kus nepochybně.
Jaromír Merhaut *****
Nové album AC/DC si můžete objednat v našem e-shopu za super cenu!
A těšit se stejně jako Petr Buček z Ostravy, který neváhal, objednal a vinyl "Power Up" už má od nás v den vydání doma!
Foto: Petr Buček
