Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše. Ďáblova sbírka je zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi. Na projektu pracoval deset let. V těchto dnech se jeho práce ukazuje být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu. Jednání o jejím schválení odhalují netušené souvislosti. Dejme mu tedy prostor, aby se k tak zásadnímu tématu, jakým konkordát pro naši zemi bezpochyby je a ještě dlouho bude, osobně vyjádřil.
Díl XII.
Dobíhám před správný senátní vchod a jsem veden na diváckou galerii. Pocity? Suverenita, protože už vím, co si jako návštěvník mohu a nemohu dovolit. Podotýkám, že každý z vás v průběhu jednání Sněmovny či Senátu má právo přijít a z galerie sledovat jednání. Samozřejmě pokud není zcela plno. Což není patrně nikdy. Druhým převažujícím pocitem je tedy u mne skepse. Brzy přejde do fáze sepse. To až usednu a zjistím, že senátoři se nenamáhají si ani v místnosti vyslechnout proslov o nebezpečnosti smlouvy, která má sílu zavázat jejich zemi na staletí do budoucna. Historie nám totiž říká, že konkordát se prostě nevypovídá.
Jednání zmeškat nechci a trápí mne, neúvodní projev už začal. Podobně tomu bylo v případě mé návštěvy Sněmovny. Určitě se to pojí se způsobem snahy o utajení nebezpečnosti této smlouvy. Mám připraven nejen fotoaparát v mobilu, ale i diktafon. Původně jsme totiž měli jít s doktorem Janem Rozkem z platformy Pro čistou církev diskutovat do YouTube pořadu Debatní klub, který natáčí pan Alexandr Vojta pod hlavičkou KOLEKTIF. Omlouvám se tímto, že jsme dosud nedorazili, události nabraly spád. A můj klus do Senátu se už prakticky nezastavil, od té chvíle se den za dnem konkordátu věnuji a nejde jen o tuto sérii.
Rozprava v druhé komoře Parlamentu České republiky vykzuje všechny znaky slova dlooouhá. Bylo mi to jasné hned, jak jsem usedl do čtvrté lavice od zábradlí. Mimochodem ty bližší k jednacímu sálu jsou stejně jako v Poslanecké sněmovně pro běžného občana nepřístupné. Snad aby se i takto symbolicky naznačilo plebsu, že nemá právo přibližovat se k vyvoleným, a je proto držen pěkně v odstupu. Hovořil stále ještě senátor, Mgr. Václav Láska, 1. předseda senátorského Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21 / Klubu SEN 21 a Piráti. Opět předesílám, že s většinou politických ani ideových postojů pana senátora nesouhlasím. Ale opět jsem mu musel držet palce, podobně jako při jednání PSP jeho kolegovi, Mgr. et Mgr. Jakubu Michálkovi, Ph.D. Patrně není náhoda, že konkordát zpochybňují právníci. Když už tito pánové mnohdy odmítají hájit národní stanovisko Čechů, stanovisko českého práva je pro mnohé z nich pořád ještě důležité.
Senátor Láska navíc dle Wikipedie „V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu (ÚFKOS)...,“ a díky tomu si patrně ještě část loajality k zájmům České republiky uchoval. V tento den tedy před tváří ostatních členů Senátu bojoval za „Návrh na předběžné přezkoumání smlouvy Ústavním soudem.“
„Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, mě dnes čeká nejdelší vystoupení, které jsem na půdě Senátu měl.“ senátor Václav Láska ChatGPT: Senátor Václav Láska navrhl, aby Senát požádal Ústavní soud o posouzení souladu smlouvy s ústavním pořádkem České republiky. Tento návrh však nebyl přijat, protože pro něj hlasovalo pouze 32 ze 72 přítomných senátorů, což bylo o pět hlasů méně, než bylo potřeba.
Čímž se vracím k pointě předchozího dílu „Senát špenát.“ Velmi podobně bezzubým se ukázal být Senát i v případě mnohonásobně novinářsky kontroverznějšího jednání o tzv. „lex Ukrajina 7“, kterým se i proti hlasitému odporu veřejných intelektuálů zavádí nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Při hlasování v Senátu nebyla novela schválena, protože pro ni hlasovalo pouze 21 ze 73 přítomných senátorů, což bylo méně než potřebných 36 hlasů. Protože však Senát nepřijal ani návrh na zamítnutí legislativy, norma byla po uplynutí 30denní lhůty považována za přijatou a postoupena k podpisu prezidentovi. Alespoň si veřejnost díky projednávání v Senátu této účelově vytvořené novely zákona mohla dostatečně povšimnout. Konkordátu se nic takového nepoštěstilo. Přičemž jeho realizace bude mít pro na naši zemi dopad zásadnější, mezinárodní, a politicky již nejspíš neodvolatelný. Vatikánská smlouva se nevypovídá. Řečeno s finále mého filmu Ďáblova sbírka – konkordát s nacistickým Německem je jedinou Hitlerovou mezinárodní smlouvou, která platí dodnes…
O to pokrytečtěji vyznívají slova senátora, Mgr. Pavla Fischera, když z pozice předsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z řečnického stupínku oznamuje, že konkordát pečlivě prozkoumal a shledal pro Ústavní soud dostatečně lehkým, takže se dále již nic přezkoumávat nemusí… Tedy vlastně nesděluje. Ono je velmi těžké z jeho proslovu odhadnout, co vlastně muž, který o sobě tvrdí, že „Celý svůj profesní život se zabývám bezpečností státu a jeho občanů, mezinárodními vztahy a diplomacií. V Evropském parlamentu využiji svých zkušeností a kontaktů k posílení bezpečnosti proti nepřátelským vlivům, ochraně suverenity ČR….“ atd., velmi líbivé a nově mohu říci i nepodložené povídačky, made in kandidati-EP, kdu.cz. Vždyť svým rozhodnutím schválit konkordát, dokonce s vyloučením jakéhokoli dalšího přezkumu Ústavním soudem, většině z toho prohlášení sám protiřečí…
A jak že pan senátor Fischer složitou matérii týkající se aplikace kanonického práva v naší zemi vlastně přezkoumal? Proč se nepostavil za magistra Lásku a nedoporučil spolu s ním, aby byl konkordát předán k posouzení souladu s naším ústavním pořádkem? Jaké je expertní stanovisko magistra Fischera? Zmíním ho tu celé, i když si ho můžete ve stenozáznamu snadno najít, protože jasně ukazuje jak pokrytecká je existence Senátu i výstupy mnohých senátorů. Jestli je konkordát případovou studií na téma – nemá li stát ujasněn národní zájem, lze mu vnutit snadněji zahraniční agendu, potom tento senátor je případovou studií zbytečnosti Senátu jako takového.
A přitom senátor Pavel Fischer začíná svou řeč tak nadějně „…považuji zprávy o tom, jak se v církevních kruzích nakládá s oběťmi zneužívání, za velmi zneklidňující a vlastně skandální. A za neomluvitelné. Jsou to pro mě případy donebevolající, i proto, že jsem s některými z nich, z těch obětí, se setkal osobně.“
Jenže pak přehodí výhybku k obvyklému církevnímu triku – vyslechli jsme vás, tak co byste po nás ještě chtěli? „Myslím si, že máme povinnost jim naslouchat, abychom pochopili, jak strašně důležité je nezapomínat na jednu z důležitých hodnot, na které se také odkazuje náš ústavní systém. To je důstojnost člověka. V tomto smyslu se mi zdá, že máme u nás v naší společnosti velké rezervy.“ A zakončí přesně tak, jak se od něj i jeho kolegů v církevních kruzích od začátku očekává. „Tuto smlouvu budu podporovat. Děkuji.“
Ve zkratce, pan senátor, disponující kultivovaným, hlubokým hlasem, který umí na vhodných místech soucitně, až kazatelsky ze senátního pulpitu modulovat, si již osvojil způsob, jak proslov strukturovat, aby potenciálně zásadní budoucí problémy nezlehčoval, protože by ho mohly jednoho dne politicky dohnat. A zároveň učinit to, co se od něj jako od poslušného křesťanského ovečkina očekává – prodat vlast za mísu svatopetrské čočovice. Pan senátor by mohl smlouvu, která operuje termínem kanonické právo, a tedy ji nemůže plně pochopit nikdo, kdo vatikánštinu nestudoval, natož pouhý magistr s aprobací čeština-francouzština, nechat prověřit Ústavním soudem.
Ale neudělá to, i přestože nemůže vyloučit, že nepodjatý odborník na kanonické právo, ICLic. Mgr. Jan Rozek, který Senát osobně varoval, nakolik budou mít církevní sexuální predátoři po podpisu smlouvy mezi ministranty, žáky církevních škol a dalšími dětmi, svůj lov usnadněn. A nakolik se zjednoduší přístup k mládeži a dalším mnoha bezbranným, autoritě velebných pánů v sutanách vystavených budoucích obětí, nakolik bude zvýšena šance na beztrestnost pedofilům z řad tzv. pastoračních pracovníků. To vše bylo senátorům několikrát zdůrazněno. A mnozí z nich to nejen pochopili, ale si dokonce vzali za své. Došlo jim, že smlouva operující s termínem „pastorační pracovník“, který český právní řád neumí přesně vymezit, a odkazující se na kanonické právo, asi nebude pro naši zemi bez problémů…
Proč se tedy nerozhodl, že podpoří prozkoumání konkordátu odborníky z Ústavního soudu? Proč senátor Fischer své kolegy nepožádá, aby toto odhlasovali? Proč mlží, dlouze fabuluje a doporučuje schválit konkordát, aniž by ho postoupil k prověrce o souladu s naší ústavou? Když už se nezabývá budoucími obětmi, mohl by alespoň ctít loajalitu ke své vlasti, ostatně dvakrát už usiloval o post prezidenta. Mohl by spolu se senátorem Láskou požádat o prozkoumání právní kompatibility konkordátu vyšší instancí. Proč tak neučiní? Odpověď se můžeme jen domýšlet. Dle jeho tvrzení mimo jiné proto, že „Já jsem zvedl telefon a volal jsem na Ekumenickou radu církví…“ Také proto, že nelenil a „Zavolal jsem potom do zdravotnictví.“ A o chvíli později květnaně větví jak jedovatec dubolistý „Mluvil jsem s předsedkyní nemocničních kaplanů. Z toho titulu vyplývá, že to byla žena a že šlo tedy o nekatolickou církev.“ No a? Jak toto souvisí s hrozbami špatně vyjednané smlouvy?
Možná pan senátor Fischer mohl zavolat na Slovensko, kde podepsali konkordát dřív, než my a tamní spory o něj stály za pádem vlády. Nebo i náhodně vybranému školníkovi na církevní gymnázium a dostalo by se mu fundovanějšího varování před pedofilními členy kléru, o které odpůrcům konkordátu jde, než od jakési nekatolické předsedkyně nemocničních kaplanů.
Ale především pan senátor končí svou vyumělkovanou ptydepe maieutiku zvoláním „Na druhou stranu jsem chtěl poděkovat za tuto dnešní diskusi. Mně přišla velmi důležitá a potřebná, protože si u toho můžeme také klást i nepříjemné nebo složité otázky, na které jindy není prostor. Proto děkuji všem, kteří se do ní zapojili. Tuto smlouvu budu podporovat. Děkuji.“
Má to jedinou chybičku. Senátor Láska se svým návrhem, zmíněným v úvodu, snažil přesvědčit kolegy, aby slovy zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátora Jana Holáska odhlasovali „…navrhnout posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem k Ústavnímu soudu, což už bylo diskutováno na půdě zahraničního výboru…“
Opakuji pro nedoslýchavé senátory – postoupit konkordát Ústavnímu soudu! Na což pan senátor Fischer v průběhu jednání jaksi pozapomněl a svým proslovem o tom, komu všemu zavolal, spolehlivě zamluvil. Přidal se tak na stranu těch, kteří odmítli nechat problematickou mezinárodní smlouvu poprvé za celou dobu její ratifikace prověřit školenými, nepodjatými právními odborníky. Bylo by od něj možná i čestnější říci – jsem věrný křesťan, podrobuji se vůle církve a dává přednost jejímu blahu před čímkoli jiným, protože blaho církve rovná se blaho lidstva. Tak věřím a přísahám. Na to však nemá dostatek odvahy. Raději mlží.
Chtěl bych proto pana senátora ujistit, že jsem zavolal do pekla. Zvedla mi to jedna moc pěkná předsedkyně bezemocničních kaplanů, ramlice, čertice. Z toho titulu vyplývá, že to také byla skorožena a že také šlo tedy o nekatolickou církev. Bylo mi řečeno, že na pokrytce jsou tam velmi dobře připraveni. Předepsaný postup pro ně dodal sám Dante Alighieri a ChatGPT ho každému panu senátorovi rád popíše. Pokrytci tam musí nosit těžké olověné pláště, které jsou navenek pozlacené, ale uvnitř nesmírně tíživé. Tento trest symbolizuje jejich falešnou vnější masku ctnosti, která skrývala jejich vnitřní zkaženost. Jsou umístěni v osmém kruhu pekla (Malebolge), konkrétně v šestém příkopu, kde se pohybují pomalu a s velkým utrpením. Na rozdíl od Senátu bych Malebolge nerušil.
PS: pokud vy nebo kdokoli z vašich blízkých projeví zájem o pomoc, potom kontaktní web Pro čistou církev najdete zde https://www.procistoucirkev.cz/
PPS: předmětné jednání Senátu si v případě zájmu komplet, včetně proslovu Mgr. Pavla Fischera, ještě před dalším pokračováním mé reportáže, můžete přečíst zde https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&IS=7605&D=23.01.2025
PPPS: reportáž v pořadu Reportéři ČT zhlédnete zde https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/225452801240006/cast/1095670/
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
