Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše.
Autora filmu Choking Hazard sledujeme už od momentu jeho rozhodnutí natočit hard & heavy nejnadupanější českou komedii všech dob – Doga, Vypsaná fiXa, Dolores Clan, Green Monster, Doktor P.P., Daniel Krob. Proto jsme jej se zájmem sledovali, když začal pracovat na novém autorském filmu Ďáblova sbírka. Zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy nacistické Třetí říše se Svatým stolcem, tzv. konkordátu na naši zemi, tvořil deset let. Oč větší bylo naše překvapení, když se jeho film o třech přátelích mezi Hitlerem a Vatikánem a dcerou jednoho z nich, rozhodnutou odhalit tajemství zmizelého otce, ukázal být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu nedávno a nyní se jedná o jejím schválení. Dejme mu tedy prostor, aby se ke komplikovanému tématu osobně vyjádřil.
Díl II.
Fiktivní příběh muže, který s přáteli chtěl najít osobní archiv Adolfa Hitlera údajně ukrytý za květnového povstání českých vlastenců, jsem točil deset let. Když se v prakticky v den premiéry ukázalo, že jde o jeden z nejaktuálnějších filmů v naší zemi, byl jsem v šoku. Příběh konkordátu, tedy smlouvy mezi nacisty a papežem Piusem XII. nekončí s porážkou Třetí říše. Pokračuje dodnes. A naše vláda neváhala konkordát podepsat také. I když ho smetl ze stolu už Tomáš Garrigue Masaryk, i když Poslanecká sněmovna tuto smlouvu odmítla v roce 2002. Znovu se nesvatý dokument do Sněmovny vrátil těsně před Vánoci. A ještě problematičtější, než kdy dříve!
K řečnickému pultíku přichází křehká dívka, poslankyně české Poslanecké sněmovny, bývalá studentka Církevního gymnázia v Kutné Hoře, členka České pirátské strany. Podle předchozí agendy téhle progresivistické partičky by se dalo očekávat cokoli, jen ne slova otevřeného dopisu, který začne číst. Slova obětí, ze kterých mrazí tím spíše, že jsou podepsána několika odvážnými jedinci s osobním zážitkem sexuálního násilí. Pisatelé se rozhodli jmenovitě ozvat, chtějí ochránit další nevinné. Ke konci dopisu stojí přímá jmenovitá obžaloba nejvyššího představitele naší církve: „Opakovaně vyzýváme představitele katolické církve ČR v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem, aby se k problematice zneužívání postavili čelem. Samotného arcibiskupa Graubnera, který prokazatelně věděl o zneužívání ministrantů knězem, ale situaci řešil jen jeho překládáním z farnosti do farnosti, kde pak tento kněz zneužíval další a další mladistvé, jsme vyzvali k přijetí odpovědnosti a k odstoupení. Bohužel bez jakékoli jeho reakce či sebereflexe.“
Není divu, že okolo političky rázují známé figury bigotních katolíků, kteří podle Seznam zprávy tvoří: Český náboženský paradox: Stát bezvěrců má „křesťanskou vládu.“ Jsou tu Mgr. Marek Benda (ODS), který do rozpravy zasahovat nehodlá, stačí mu, že rukou diriguje poslanecký klub ke klidu či vzrušení a ukazuje jak hlasovat. Mgr. Marek Výborný (KDU-ČSL) toho času Ministr zemědělství s aprobací teologa z Cyrilometodějské teologické fakulty, šedá eminence celého jednání, který premiéra ve věci konkordátu neváhá kdykoli hájit nepodloženými floskulemi. Další Mgr., Aleš Dufek (KDU-ČSL) valící se okolo pultíku na křivých nohách jako golem křížený s robotem Emilem a působící dojmem, že se každou chvíli zřítí ve vzteklém tsunami tuku. Vzepne se však k nečekanému antidemokratickému výkonu, když navrhne kolegům, aby „omezili řečnickou dobu k této věci na deset minut na jednoho vystupujícího.“ Nebo k věci sice rozumně hovořící prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc., ale přesto podporující obavy z podoby dokumentu „Ono ze své povahy ta smlouva upravuje postavení katolické církve ve smluvním státu, takže ono zdánlivě se může jevit jako jednostranná, ale to je podstata té smlouvy.“
Moudrá a suchá slova jdoucí po liteře zákona zcela ignorujíc jeho ducha. Podstata přeci spočívá přeci v tom, že Vatikán si žádnou smlouvu nezaslouží, dokud nebude ze strany katolické církve zvolen proaktivní přístup k deviaci jejích některých členů. Ten však autoři otevřeného dopisu, oběti sexuálního násilí, postrádají. V tučně zvýrazněné pasáži přeci výslovně říkají „Považujeme za spravedlivé a zcela nezbytné, aby před tím, než jakoukoli smlouvu s Vatikánem (kterou pak už nebude možné ze strany českého státu jednostranně revidovat), byla práva obětí naplněna a aby byly vyslyšeny naše požadavky.“ Poslankyně Klára Kocmanová i tuto pasáž poctivě přečetla. Ostatní poslanci ji však ignorují.
Stejně tak celá sněmovna zcela přejde citát z portálu Novinky.cz, kde organizace Pod svícnem uveřejnila zážitek dalšího postiženého. „Příběh Adama. Vzbudil jsem se a farář mi ležel v rozkroku. Policii zajímalo, jestli jsem gay. Adam si prožité trauma ponese celý život. Vše odstartoval farní ples před zhruba třemi lety. Toho se zúčastnil, když mu bylo 17 let. U piva farář Adamovi později nabídl tykání. Hranice se postupně smazávaly, až jednoho večera překročil duchovní veškeré hranice.“
Dobře vláda se nechce blamovat zrušením nerozumně koncipované smlouvy. Proto jí hájí i v této zpackané podobě. Jenže jaké bude stanovisko opozičních poslanců? Jak se jindy neúnavní bojovníci s vládní většinou zachovají? Budou chtít vysvětlit tento a další body? Odpověď vás překvapí. Nikoli. Do jednoho s vládou kooperují a vozí se slovně po trojici oponentů neméně srdnatě, než představitelé vládních stran. Proč? Je jen spikleneckou teorií, že by v zákulisí panovalo tiché ujednání napříč politickým spektrem? Může demokracie fungovat, když se zcela všechny strany až na jednu jedinou, zastoupené v Poslanecké sněmovně, tajně za zády občana domluví na průběhu schvalování? Cituji „tady to vypadá skoro jako nějaká skrytá dohoda, že se všichni kromě Pirátů domluvili, že se nebudou vůbec vyjadřovat dneska a že nebudou vůbec komentovat věcně ty záležitosti článku 4.“
Sedím v Parlamentu, na záda mi táhne, jak se za mnou střídá místní ochranka. Je jí nadmíru divné, že je občan ve čtvrtek o půlnoci ochoten sledovat dohadování poslanců o jakési marginální mezinárodní smlouvě. Jenže ochranka se hluboce mýlí. Smlouva není marginální a v některém z příštích dílů si o ní řekneme více. Zde se zaměřím na druhý bod zmýlené parlamentní ochranky. Poslanci se totiž nedohadují. Naopak jednají ve vzácné shodě. Všech sto hlav pode mnou v Poslanecké sněmovně stojí jako jeden muž proti třem spravedlivým. Paradoxně pro mne z České pirátské strany, kterou za normálních okolností považuji za nejpopletenější progresivistickou úderku naší politiky. Nyní jako jediní hájí české národní zájmy. Ukazují chyby, jichž se čeští vyjednavači dopustili ve smlouvě odevzdávající další část české národní suverenity cizí moci.
Ale jak je možné, že dvě opoziční hnutí ANO 2011 a Svoboda a přímá demokracie (SPD), která vždy s vládou bojují do poslední minuty o předkládané návrhy, tuto noc společně umlčuje tři poslance? Vždyť ti tři je varují před újmou, která českým občanům hrozí, pokud bude podepsána smlouva s Apoštolským stolcem, úřadem římského biskupa, tedy cizí mocností?
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
