Postřehy autora filmu Choking Hazard, nejnadupanější hard & heavy české komedie všech dob z Parlamentu ČR, kde se zúčastnil půlnočního zasedání PSP. Černé mše české politiky. Vatikán tu bojuje se o konkordát a v pozadí zní Hells Bells. Pusťte si k tomu projekt Ďáblova sbírka a čtěte zde.
Konkordát III.
Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše.
Autora filmu Choking Hazard sledujeme už od momentu jeho rozhodnutí natočit hard & heavy nejnadupanější českou komedii všech dob – Doga, Vypsaná fiXa, Dolores Clan, Green Monster, Doktor P.P., Daniel Krob. Proto jsme jej se zájmem sledovali, když začal pracovat na novém autorském filmu Ďáblova sbírka. Zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi, tvořil deset let. Oč větší bylo naše překvapení, když se jeho práce ukázala být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu a nyní se jedná o jejím schválení. Dejme mu tedy prostor, aby se ke komplikovanému tématu osobně vyjádřil.
Sedím v Parlamentu, na záda mi táhne, jak se za mnou střídá místní ochranka. Pánům ze silových složek Parlamentu je nadmíru divné, že se najde občan, ochotný ve čtvrtek o půlnoci sledovat dohadování poslanců o jakési marginální mezinárodní smlouvě. Jenže ochranka se hluboce mýlí. Smlouva není marginální a v některém z příštích dílů si o ní řekneme více. Zde se zaměřím na druhý bod zmýlené parlamentní ochranky. Poslanci se totiž nedohadují. Naopak jednají ve vzácné shodě. Celé zhruba stohlavé politické stádo pode mnou v Poslanecké sněmovně stojí jako jeden muž proti třem spravedlivým. Paradoxně pro mne z České pirátské strany, kterou za normálních okolností považuji za nejpopletenější progresivistickou úderku naší politiky. Nyní jako jediní hájí české národní zájmy. Ukazují chyby, jichž se čeští vyjednavači dopustili ve smlouvě odevzdávající další část české národní suverenity cizí moci. I když potud vlastně vše při starém, opozice proti vládnoucí koalici.
Ale jak je možné, že dvě opoziční hnutí ANO 2011 a Svoboda a přímá demokracie (SPD), která vždy s vládou bojují do poslední minuty o předkládané návrhy, tuto noc společně umlčují tři poslance? Vždyť ti tři je varují před újmou, která českým občanům hrozí, pokud bude podepsána smlouva s Apoštolským stolcem, úřadem římského biskupa, tedy nadnárodnímu korporátu? Tady nejde o neúctu nebo odpor vůči náboženskému citu, tady jde o politickou prozíravost. Takže proč většina opozice nekoná jako obvykle?
„Takže opravdu jsem překvapen tím, že ANO a SPD se k této záležitosti vůbec nevyjádřily a že svým chováním v podstatě pomáhají koalici k tomu, aby ta smlouva s Vatikánem byla schválena, dokonce aniž by probíhala reálná věcná diskuse.“ Mgr. et Mgr. Jakub Michálek, Ph.D., předseda Poslaneckého klubu České pirátské strany
Možností je několik. Pojďme si je pro přehlednost očíslovat a někdy se k nim třeba ještě i vrátíme podrobněji.
I. Panuje tu zákulisní dohoda, kterou před občanem utajila veškerá politická reprezentace napříč jednotlivými politickými subjekty.
II. Všichni jsou tu věřící křesťané.
III. Všichni jsou zaplacení Vatikánskou bankou, která spravuje veškerý movitý majetek Vatikánu a Svatého stolce.
IV. Došlo ke zvláštní souhře okolností, konjunkci politických planet, kde každý politik cítí jinak důvod konkordát podepsat.
V. Smlouva je skvělá a všichni to vědí.
Pátý bod bych asi rovnou zapomněl. Pravděpodobnost, že by se naší politické reprezentaci ve 20. létech 21. století podařilo podepsat cokoli bezchybně, je limitně rovná nule. A jestliže jsme začali hodnotit takto odzadu, proč nepokračovat s polévkou račí? Bod čtvrtý hovoří o souhře okolností, kdy představitelé různých světonázorů mohou cítit potřebu upřednostnit právě katolickou církev a její pozici v naší zemi.
Poslanec Mgr. Zdeněk Kettner (SPD): „Padlo tady zase SPD, že nějakým způsobem bude hlasovat, nebo nebude hlasovat. I v rámci SPD máme věřící lidi, máme nevěřící, máme lidi, kteří jsou jako, když to řeknu, vědecky zaměření a i v tomhletom směru my máme volné hlasování, to znamená, že ani tady to není jednoznačné. Ale obviňovat z nějakého postoje, to je prostě přes čáru.“
Jsem poslední, kdo by obviňoval člena SPD, tedy hnutí často označovaného jako politickou ziskovku jeho předsedy Tomia Okamury a bývalého člena Věcí veřejných, který v letech 2010-2012 patřil do jádra této „strany typu firmy“, z něčeho tak ideově pevného jako „nějakého postoje.“ Prohlášení poslance za SPD, Kettnera, však ukazuje na možnou snahu dát schválením podpisu smlouvy s Vatikánem šanci věřícím spolustraníkům. Tato teze má možná několik různých ideových zřídel. Pojďme si je opět rozebrat v bodech. To se nám to tu hezky rozvětvuje, což?
- Proč nepodepsat něco, co udělá radost křesťanům, všichni je přeci mezi našimi voliči máme…
- Jsme natolik zvyklí podepisovat smlouvy, které zbavují Českou republiku suverenity, že jedna smlouva navíc nás už nevytrhne.
- Jsem katolík a chci pro katolíky to nejlepší i na úkor českého sekulárního občana.
Pan poslanec Kettner je autorem ještě jednoho výroku, který té noci, zhruba v půl dvanácté padl. Pojďme si ho přečíst slovo od slova, Ostatně sdílí ho i jako videozáznam na svém Facebookovém účtu pod titulkem „Pokrytci pirátští ke smlouvě s Vatikánem.“ Celý jeho příspěvek do diskuze zní doslova takto: „To pirátské pokrytectví - to je prostě neuvěřitelné. Na půdě Evropského parlamentu vaši zástupci, teď nyní jeden zástupce, naprosto bezostyšně hlasujete pro zbavení se veškerého národního práva. Předáváte veškerou zodpovědnost na Evropskou unii. A teď najednou vám to vadí? Tak jako buďte konzistentní! Buďto vám to vadí, buďto jste národně zaměření, nebo to chcete předat Evropské unii. Vyberte si! (Potlesk z lavic SPD.)“ Pan poslanec tedy peskuje názorové oponenty za to, že se rádi zbavují naší suverenity a předávají ji Bruselu a nyní když se má další část naší suverenity předat jinam, tedy do Vatikánu, staví se pirátstvo proti tomu.
Copak pana poslance nenapadne, že není podstatné, jestli jsou nebo nejsou jeho kolegové konzistentní, ale zda náhodou nemají v tuto chvíli pravdu? Zda tu společně PSP nehodlá posvětit další vývoz našeho „národního práva“ do ciziny? Neměla by SPD hájit stejně tak naši domácí svrchovanost ať už jde o EU nebo Vatikán? Neměl by být apriori jako člen pronárodně se deklarujícího subjektu proti jakékoli smlouvě, která podvazuje české národní zájmy a jejich mezinárodní protěžování? Proč si nepoloží jako národovec otázku, proč byl proti smlouvě s Vatikánem už Tomáš Garrigue Masaryk? Vždyť TGM byl prvním českým demokraticky zvoleným státníkem, který konkordát jako pro naši zemi zcela nevýhodný a zbytečný odmítl a místo něj se s úřadem římského biskupa dohodl na prostém modus vivendi. Dohodě nezávazného typu, která v podstatě platí v naší zemi k obapolné spokojenosti jak katolické církve, tak občana české republiky dosud?
SPD potleskem vyprovází od řečnického pultíku svého poslance. A bod 2. mého výčtu je tedy takto přeneseně odsouhlasen jako správný. Národní suverenita je něco efemérního, v kapse to o ni lehčí nebude. Takže proč si lámat hlavu s možností, že smlouva s Vatikánem je špatně sepsána. Podškrábněte jim to, zalíbíme se těm, kteří v naší straně kopou za bod 1., udělejme předvánoční radost našim voličům křesťanům. Bod 3. by nám musel ozřejmit pan poslanec sám. Přiznání k náboženskému vyznání jsem na jeho FB profilu nenašel.
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
