Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše.
Autora filmu Choking Hazard sledujeme už od momentu jeho rozhodnutí natočit hard & heavy nejnadupanější českou komedii všech dob – Doga, Vypsaná fiXa, Dolores Clan, Green Monster, Doktor P.P., Daniel Krob. Proto jsme jej se zájmem sledovali, když začal pracovat na novém autorském filmu Ďáblova sbírka. Zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi, tvořil deset let. Oč větší bylo naše překvapení, když se jeho práce ukázala být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu a nyní se jedná o jejím schválení. Dejme mu tedy prostor, aby se ke komplikovanému tématu osobně vyjádřil.
Díl V.
V předchozím dílu jsem poukázal na kontrapostoj jediné zástupkyně vládního tábora, Ing. Barbory Urbanová, poslankyně za Středočeský kraj, hnutí Starostové a nezávislí, bývalé asistentka předsedy STAN, Mgr. Bc. Víta Rakušana. Dokonce jsem i lehce naznačil naší interní komunikaci. Plyne z ní, že vystoupit s kritikou konkordátu ve Sněmovně v úmyslu měla. Leč úmysl nenaplnila. Pojďme se tedy v tomto dílu věnovat poslednímu táboru, jehož zástupce také hodlal pozvednout hlas proti smlouvě s Vatikánem. Jde opozičního představitele subjektu, který Wikipedie charakterizuje následovně *„Svoboda a přímá demokracie (SPD) (zkratka SPD), je české nacionalistické politické hnutí založené v první polovině roku 2015 poslanci Tomiem Okamurou a Radimem Fialou, kteří odešli po roztržce v poslaneckém klubu z hnutí Úsvit přímé demokracie. V programu hnutí dominuje nacionalismus, projevující se zejména odporem k nelegální imigraci a islámu, kritika LGBT a požadavek přímé demokracie ve formě odvolatelnosti politiků a soudců a referend o důležitých otázkách.“ *
MUDr. Jan Síla z tohoto hnutí v rozhodnou noc tedy také vystoupit chtěl, aby ve finále nevystoupil. Proč tomu tak bylo, se ho hodlám zeptat na plánovaném osobním setkání. Ale ještě předtím zhodnotím obecně postoj části politického spektra, se kterým se ač jejich nevolič velmi těsně shoduji v důrazu na národní hodnoty a zájmy, velmi často zákeřně dehonestované jako nacionalismus. Pokud se podíváme k našim sousedům, kde národní sebeuvědomění nepovažují za sprosté slovo, tedy na Slovensko a do Polska, obě země mají konkordát uzavřen. A v obou zemích jeho odpůrci argumentovali velmi podobně. Obávali se, že se z podstaty konzervativní katolická církev bude aktivně podílet na veřejném životě a ovlivňovat politická rozhodnutí například v otázkách týkajících se potratů, sexuální výchovy ve školách nebo práv LGBTQ+ komunity.
A přesně v toto vše české sebedeklaratorně pronárodní politické síly, dle mého zjištění z osobního rozhovoru s Mgr. Radkem Vondráčkem, místopředsedou hnutí ANO 2011, dokonce doufají. Vlastně si nejspíš tento vývoj od posílené katolické církve slibují. Že bude přirozenou hradbou proti pronikání progresivismu do naší společnosti. Toto očekávání však není automaticky naplnitelné. A to z několika zásadních příčin.
I. Církev sice zdánlivě přebujelou propagaci LGBTQ+ kritizuje, sama však díky svému bytostnému systému fungování v celibátu nasává devianty všeho druhu, a to včetně pedofilů, které následně ještě navíc kryje. Škodí tak nejvíce právě věřícím. Konkordát znamená, že nejen církevní sbory jako takové, ale i církevní školy, střediska volného času a další instituce, je jich v současné chvíli přes sto a navštěvují je často děti konzervativních rodičů, budou zaplaveny tzv. pastoračními pracovníky. Jakmile jim díky konkordátu zpovědní tajemství umožní tajit deviantní chování, začnou přirozeně tendovat k tomuto způsobu pronikání do společnosti a lovu obětí. Současný vývoj tomu napovídá, viz statistiky spolku Pro čistou církev, který je zaměřen na pomoc obětem trestných a nemorálních činů spáchaných církevními pracovníky, zejména sexuálního zneužívání.
II. Církev ani v další oblasti už dávno nepředstavuje onu hodnotově pevnou hráz postavenou modernitě. Také v katolické nomenklatuře převažují síly globalizujícího světonázorového směřování podporující masmigraci s pocitem, že Země patří bohu a pohyby mas jsou díky tomu ideově nenapadnutelné. Po barbarském útoku na židovskou část redakce satirického časopisu Charlie Hebdo v Lidových novinách dne 12. ledna 2015 Monsignore prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., dr. h. c., prohlásil „Je třeba říci ´ne´ jak terorismu, tak populistům, kteří ze strachu z islámu chtějí získávat politické body.“ Toto pronesl v roce vzedmuté vlny migrace do Evropy. Asi mu jako příslušníku odnárodněné společenské elity nevadí, že jméno Mohamed se v různých zemích, včetně Francie, nachází na předních příčkách seznamů nejběžnějších jmen pro nově narozené chlapce.
Silně pochybuji, že hnutí SPD, které si jako jedno z mála českých politických subjektů je vědomo nebezpečí masmigrační a islamizační politiky progresivistů, by chtělo slyšet tyto názory z kazatelen. V katolické církvi se však tento trend prosazuje. Doby obhajoby přirozeného vývoje našeho státu převážně přírůstkem domácích obyvatel ze strany čelných představitelů katolického kléru, kdy si jeho Eminence ThLic. 13. listopadu 2020 pro Expres.cz, Dominik kardinál Duka, O.P. dovolil říci na adresu islámu „Zatím příliš mnoho snahy nevidím, jako spíše pokusy o podmanění si křesťanství. Ale ani neříkám, že změna není možná.“ jsou ty tam, zlikvidovala je politická korektnost. Ostatně i on lavíroval, podmiňoval svá tvrzení a snažil se nepřivolat na sebe hněv z řad utopistů, kteří si pletou lásku k bližnímu s vítáním zjevných a mnohdy i přiznaných nepřátel.
A kdo jde tomuto pobloudilému trendu předvojem? Jaké překvapení, Vatikán. V zadní části Svatopetrského náměstí se 29. září 2019 uvelebila nevzhledná a esteticky podprůměrná plastika. „Angels Unawares“ (Andělé neznámí) zobrazují na jakési lodi stojící skupinu migrantů a uprchlíků z různých historických období a kultur, včetně české rodiny. Autorem je kanadský sochař Timothy Schmalz. V popředí stojí muž se semitskými rysy. Podsouvá se nám tak představa, že masmigrace z odlišných a dokonce ještě i našemu stylu života mnohem vzdálenějších kulturních okruhů, je čímsi hodným obdivu. Jako kdyby šoa, kterému Vatikán v osobě svého papeže Pia XII. nechtěl plně bránit, nebo před totalitou prchající Čechoslováci, byli v Evropě čímsi stejně zakořeněným jako kupříkladu národy subsaharské Afriky.
Nemluvě o řádově odlišných masách, proti kterým byli uprchlíci z ČSSR doslova jen kapkou v moři zcela odlišných matematických řádů. Není pak divu, že odpovědí na francouzské bodání migranta do kočárku s nemluvnětem, řeší papaláši všech vyznání společnými demonstrativními pochody za ručičku. To vše v roce, kdy došlo k útoku na policejní stanici v Paříži, 3. října 2019 tamní úředník Mickaël Harpon, zabil čtyři policisty inspirován islamistickými myšlenkami či útoku uvnitř tramvaje v Utrechtu, 18. března 2019, který spáchal islamismem motivovaný turecký migrant Gökmenem Tanis. Nemluvě o hořících kostelech a zničených křížích v mnoha zemích EU. Neslyšel jsem, že by nějaký Pepa nebo Jožo ohrožovali v době útěku před socialismem hostitelskou zemi rybičkou značky Mikov nebo dřevěnou valaškou...
Pokud budeme pohlížet na budoucí vývoj prozíravýma očima, dojde nám, že nejprve uzavřeme konkordátní smlouvu o výsadách římskokatolického vyznání i s jeho kanonickým právem, aby je s pomocí EU brzy úspěšně poptávali vyznavači práva šaría. A poslancům SPD zvedajícím ruce pro konkordát pak nezbude nic jiného, než pokorně přijmout paritní nařízení EU a poskytnout muslimské obci stejné výsady, jaké naivně odkývali Svaté stolici. Bohužel jedině stolice je zatím to, čeho jsme se ohledně konkordátu v noční rozpravě Sněmovny od SPD dočkali.
Žádáte si další bobky, pardon, body? Vytlačím vám jich hned několik ve třetí podmnožině naivity přístupu k Vatikánu coby spojenci pro národně orientované politiky.
III. Katolická církev už v rámci takzvaných církevních restitucí prokázala, nakolik jí v cestě za korporátním prospěchem nezáleží na osmém přikázání, spravedlnosti či vztahu k zemi, v níž působí. Jinak by nikdy nemohla iniciovat a přijmout vůči zbytku společnosti zcela nespravedlivé dělení statků veřejných, které patří k jedněm z největších transferů majetku v moderní historii České republiky.
Navrácení nemovitého majetku: církve získaly zpět přibližně 56 000 hektarů půdy (zejména lesy a zemědělskou půdu) a stovky staveb, jako jsou kostely, kláštery, fary nebo hospodářské objekty. Finanční náhrada: pro majetek, který nebylo možné vrátit v naturální podobě, byl stanoven odškodňovací mechanismus. Stát se zavázal vyplatit církvím postupně 59 miliard Kč během 30 let (v nominální hodnotě).
Oddělení financování církví od státu: součástí zákona bylo i postupné ukončení financování církví státem. Od roku 2030 by měly být církve plně ekonomicky soběstačné. Což konkordát v mnoha ohledech umožní opět navázat a zatíží občany dalšími finančními výdaji. Tomu se však hodlám věnovat v některém z budoucích dílů.
Jen nesebevědomý, nesvéprávný národ se musí opírat o cizí moc a odevzdávat jí suverenitu, aby se vyvaroval nebezpečí. Není rozdílu mezi istanbulskou úmluvou nebo smlouvou s úřadem římského biskupa. Spoléhat se na cizinu je selháním státnosti. Můžeme vše rovnou delegovat na EU. Že by to mnozí viděli rádi, když odevzdali rozhodování o migraci a azylové politice a usilují o totéž s právem veta, je nabíledni. Pak se ale snadno můžeme zařadit do zástupu pokorných podřízených či ještě hůře vězňů nových žalářníků národů. Ale chceme se snad zase vrátit k ekvivalentu Rakouska-Uherska, pokorně žmoulajíce čepici v prosbě o drobásek – selhali jsme, nemáme na to, postarejte se o nás?
TGM by nám za ta slova nafackoval jezdeckou rukavicí „Odsuzuju tu speciálně katolicism rakouský, protože slouží politice; tento katolicism je proto bez pravé náboženské živoucnosti na rozdíl od katolicismu v těch zemích, kde, jako v Americe, je postaven na vlastní nohy.“ Asi není potřeba dodávat, že USA žádný konkordát uzavřený nemají. Vzhledem k principu oddělení církve od státu, zakotvenému v americké ústavě, by taková smlouva byla v rozporu s tamními právními zásadami. Nicméně, mezi USA a Vatikánem probíhají diplomatické vztahy a spolupráce v různých oblastech. Například v roce 2021 Spojené státy uznaly vatikánská finanční pravidla za rovnocenná americkým normám, což svědčí o vzájemné spolupráci v oblasti finanční transparentnosti. ČR se také v rámci církevních restitucí od jediné správné věrouky separovala. Logicky se tedy dá očekávat a některé body smlouvy toto naznačují, že naplňování konkordátu nás vrátí k sepětí s onou jedinou správnou věroukou, tak jak jí ukotvuje mj. dokument z roku 2000 Dominus Iesus – katolická církev je místem, kde je "plnost prostředků spásy. Pro věřící snad, nikoli však pro suverénní republiku, která chce vykonávat svrchovanou moc na svém území.
Zdroj:
Tomáš Garrigue Masaryk, Nová Evropa.
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
