Denního světla si v tomhle období užíváme čím dál míň, ale kdo zavítal ve čtvrtek večer do nejnižšího patra Chapeau Rouge, mohl si užít japonského vycházejícího slunce s názvem CROSSFAITH.
Hanácké nářez
O rozbřesk se postarala olomoucká parta SUNSET TRAIL, která se v rámci svého jedenáctidenního mezinárodního Lifeline Tour předvedla v Praze podruhé během jednoho týdne. To však klukům v žádném případě nezabránilo v tom, aby rozdávali radost. SUNSET TRAIL hudebně oscilují někde mezi LIMP BIZKIT a PARKWAY DRIVE, a sami svůj hudební útvar nazývají nu-metalcorem - nabroušený řev, sem tam nějaký ten čistý zpěv či rap a hlavně breakdowny.
A na ty si mosheři potrpí, takže po počátečním oťukávání se konala převážně pánská volenka a střevíce létaly vzduchem. Bohužel neskončilo jen u toho – už během setu si nějací mamlasové spletli mosh-pit s boxerským ringem, a došlo to až k tomu, že se doslova po posledních tónech loučících se Sunsetů ztrhla regulérní bitka, kterou musel uklidňovat i frontman Sigi.
Byla to zbytečná kaňka na jinak skvělém vystoupení – bylo vidět, že jsou kluci díky koncertním zápřahu rozjetí, a i přes náročnost turné (podle jejich slov hlavně na játra) sálala ze stage ryze pozitivní energie (ač v řádně agresivním převleku). Jen by to k mé spokojenosti chtělo ubrat dvě věci – nacvičené choreo je fajn, ale ne po celou dobu setu, protože pak občas působí kytaristi dost prkenně; a breakdowny – když je jich moc, ubírá to na plynulosti a dynamice, což je škoda, protože tihle chlapci z Hané rozhodně umí s kytarama daleko větší kouzla. Ale to je samozřejmě otázka vkusu.
... a japonská diskárna
Kdybych si měl vybrat kapelu na narozeninovou párty, byli by to CROSSFAITH – takovou diskošku bych nakázal hrát ve všech klubech! Líp kombinovat elektronickou hudbu a metalcore/hardcore dokáží snad jen ENTER SHIKARI. CROSSFAITH to ale dělají trochu jinak, s japonským smyslem pro inovaci a extravaganci.
V rodné zemi jsou z nich superstars a vyprodávají dvacetitisícové haly, v Praze zahráli pro nějakých sto padesát lidí. I tak si rozhodně nehráli na hvězdy a pařili spolu s celým Chapeu – a s neustálými úsměvy. Na povel se skákalo, moshovalo, dřepělo a zpívalo; chybět nemohla ani (vzhledem k poněkud omezenému prostoru) mini wall od death. Na pořadu večera byly všechny zásadní věci, jako megahit „Monolith“, marketingová „Jagërbomb“ (při které se rozléval populární bylinný likér přímo do chřtánů šťastlivců v prvních řadách), nebo cover skladby „Omen“od THE PRODIGY. Z nového alba „Apocalyze“ tihle sympaťáci nabídli například songy „Eclipse“, „Scarlett“ nebo „We Are The Future“.
CROSSFAITH předvedli zběsilé harakiri, při kterém se s naprostou samozřejmostí prolínaly uzemňující metalové momenty s chytlavými melodiemi trance či dubstepu. To vše s naprostou precizností a akurátností, ale zároveň uvolněností a přirozeností (o to se pravděpodobně postaraly neustále kolující flašky Jagëra a Jacka Danielse). A pokud si to pořád nedovedete představit, shrnul bych to do jedné srozumitelné věty: Tuc-tuc-tuc ještě nikdy neznělo metalákům tak hustě!