V posledních pár letech toho stihnul Corey Taylor víc než dost. Upekl nové album se STONE SOUR a zakrátko ohlásil jejich uložení k hibernaci, s domovskými SLIPKNOT spíchnul studiovku s pořadovým číslem šest a aby se to snad nepletlo, před pár měsíci vydal dlouho plánovanou sólovou nahrávku „CMFT“.
Kromě toho si střihnul jeden rozvod a jednu svatbu a také ranec všech možných mediálních výstupů, při nichž často padala (jako obvykle) velká slova. Bude kolem toho chlapa někdy trocha klidu?
Přestože Taylorovi pomalu táhne na padesát, když dojde na živá vystoupení, stále v něm žhne plamen vášně. „Kdyby tomu tak nebylo, tak to nedělám. To říkám upřímně. Na vystupování je cosi, co mě neskutečně naplňuje. Nikdy to není stejný, každej koncert je jinej. Můžeš mít dva večery stejnej setlist, připravený stejný hlášky, kterýma lidi žhavíš, ale i tak je každej z nich jinej. To je na tom to skvělý. Musíš tím žít, musíš vnímat, co se děje kolem, a reagovat na to tak, aby se s tebou lidi propojili. A když se propojí, tak to je prostě nejvíc. Tomu pocitu se absolutně nic nevyrovná.“
Současně si ale muzikant uvědomuje vlastní limity dané dávnými zraněními a pomalu ubývající energií. „Nikdy bych nechtěl kapelu brzdit jen proto, že už na to fyzicky nemám. V takovém momentu bych ze SLIPKNOT raději odešel. Pokud se dostanu do věku, kdy moje volba odejít bude dávat smysl, srovnám se s tím. Doufám, že budu mít dostatek kuráže to udělat, protože mě ta myšlenka děsí.“
V aktuálním Sparku píšeme o Coreym v rámci rubriky Rockoví mohykáni.
