Předvečer svátku svatého Valenýna připravil pro již tak velmi bohatou a přesycenou metalovou scénu v naší domovině další klubový koncert kapely, která svým názvem nikomu nic moc neřekne. Vyslovíte-li ale magickou formuli Sabaton, bude nejeden metloš vědět, odkud vítr vane. O tuzemské fandovské základně Sabatonu snad není potřeba se rozepisovat.
KONIČIVA FUCKIN´METAL!
Úderem osmé večerní, přesně, jako detonační spínač, se na pódium vyškrábala pětice vlasatců s old-school glam outfitem. Černo-bílé pruhy a červené gatě letěli v hevíku před třiceti lety, ale dnes to působí kromě nabušeného rozkroky – pro fanynky, poněkud vyčpěle až komicky. Parodie na heavy metal s tokijským konceptem? Jak tohle může fungovat? Klišé klasického heavy metalu rozjetých osmdesátek. Naprosto nic víc a nic míň. Johannem Bernspångem za mikrofonem vypadal naštěstí energeticky a mladičká Sussana za basou tvrdila muziku kapely, ale také změkčovala ten heavy odér zbylých chlupatců.
Necelou hodinu vyhrazenou pro svůj set využila Katana s plným nasazením. Zhruba osmi songů z jejich tří EPíček dominovaly dně celkem svižné pecky s rock ´n´rollovým ocasem. "Rock 'N' Roll Disaster" a "Heart of Tokyo". Za svojí téměř desetiletou existenci bych ale čekal od kapely celkem větší diskografii i větší celkové charisma v přervaném světě těžkého kovu. Naprosto průměrná šou, která zaujala snad jen díky časovému prostoru.
CIVIL WAR – UBER SABATONY PŘIDEJ DIA
Co vznikne mixem kapely Sabaton a legendárního hroziče Ronnieho Jamese Dia? Mám jen jednu možnou odpověď – CIVIL WAR! Budou tomu pomalu dva roky, kdy se po dlouhých dvanácti letech, v poměrně poklidné atmosféře rozloučili se Sabatonem hned čtyři spoluhráči - Daniel Mullback, Rikard Sundén, Daniel Myhr a Oskar Montelius. Záměr těchto pohrobků byl hned jasný. Jak to ale bude fungovat, bylo velkým překvapením. Inu dobře. Banda Civil War se stala nezapřeným potomkem s výhledem podobně našlápnuté kariéry jako v začátcích právě Sabaton. Důkazem je i zlatá deska v domovském Švédsku za debut The Killer Angels. Tím překvapením byla jistě volba zpěváka. Nils Patrik Johansson má totiž neuvěřitelně podobný hlas jako zesnulý nekorunovaný král heavy metalu Ronnie James Dio. Kabát zpěváka zase připomněl bývalé image Joacima z Hammerfall. Ať je tato parta originální nebo ne, švédský přístup k power metalu se nezapře. Kromě Dia v hudbě Civil War uslyšíte klidně i zmíněné krajany Hammerfall či měkčí Pretty Maids. Ze starých Sabatonů rozpoznáte riffy, doprovodné vokály, tempo a téma války.
… A BITVA VZPLÁLA
Patnáct minut po deváté, opět neuvěřitelně přesně podle rozvrhu jsou Civil War již připravení zahrát pro svých přibližně padesát platících fanoušků. Atmosféra v bývalém klubu Matrix je spíše komorní. Každý přišel omrknout novou nadějnou bandu. Polemizuje se, v klidu popíjí. Pár věrných Sabatoňáků má stylové maskáčové kalhoty, věkový průměr je těžce pod čtyřicátým rokem.
První porce v podání titulní "King of the Sun" byla jasnou volbou díky použitelnému intru, stejně jako na desce. Příjemný rozjezd a ten Dio! Neuvěřitelná podoba. Chvílemi jsem měl deja vu, jestli neslyším od Sabbatů Heaven and Hell. Ohledně playlistu není moc co řešit. Kromě jedné jediné písně "My own Worst Enemy" zazněli všechny věci z The Killer Angels. Samozřejmě přeházené a bohužel bez bonusu Children of the Grave z pera Geezera Butlera. Byl by v tom samozřejmě zakopaný pes, kdyby přeci jenom nějaká ta Sabbatovka nezazněla. Los padl na" Heaven and Hell". Bravo! Myslím, že se Dio v hrobě příjemně vrtěl, než hrůzou obracel. K celkové energii na stejdži přispívaly doprovodné vokály od všech kromě bubeníka. I klávesák si pobrukoval, ale díky malému pódiu byl odsunut na levé křídlo neviditelné z prostřed kotle.
Hodina a půl vyhrazená Civil War rozhodně nenudila. Kapela měla dost prostoru pro představení novinky a hlavně sebe v novém kabátku. Svižnému power-metalu dominovali texty plné konfliktů, hereických činů, naděje a síly. Mezi nejlepší skladby večera byly podle mého ucha "Lucifer´s Court" a celkových ovací přídavkové "Civil War" a "Rome is Falling". Po vystoupení bylo téměř jasné, že díky malému počtu přihlížejících nebude problém pořídit nějakou tu fotku s kapelou, podepsat desku, nebo na chvilku pokecat. Stalo se a výsledný dojem to naprosto vypilovalo. Civil War mají našlápnuto se solidním předstihem. Jejich neoriginální originalitu nahrazuje hudební vyzrálost, základna fanoušků Sabatonu a velmi přátelská povaha členů. Jednoznačně hudební překvapení letošního roku. Pokud budete mít v létě namířeno na festival Masters of Rock, rozhodně byste neměli Civil War minout!
Playlist: King of the Sun, Saint Patrick´s Day, Son sof Avalon, Gettysburg, Lucifer´s Court, Brother Judas, Heaven and Hell, First to Fight, I Will Rule the Universe, Civil War, Rome Is Falling
