Existuje rčení, že jediné jisté věci v životě jsou smrt a daně. To je rozhodně pravda, ale s koncem roku se opět dozvídáme, že se vždy můžeme těšit na kvalitní porci extrémní muziky. A že ji letos bylo. Každý rok se tomu divím, ale je to dobré znamení, protože underground dává jasně najevo, že má stále co nabídnout. Proto bych Vás rád tradičně pozval na moji malou retrospektivu všeho zásadního, co se za rok 2018 událo v podsvětí extrémní muziky. Jako vždy, jde o můj subjektivní seznam a rovněž jsem neměl možnost slyšet dočista všechno. Dost otálení, vrhněme se na to!
TOP 15 songů roku (1 song pro interpreta):
- JUDAS PRIEST - Flame Thrower (kliknutí na název songu otevře YouTube nebo Bandcamp odkaz)
- SARGEIST - Unbound
- ANAAL NATHRAKH - Mother of Satan
- NECROPHOBIC - Mark Of The Necrogram
- MANTAR - Age of the Absurd
- KUNSTZONE - The Harrowing Dawn
- CUMBOMB - You Are A Feminist
- EXTERMINATION DISMEMBERMENT - Omnivore
- PIG DESTROYER - Army of Cops
- DARVAZA - Towards the Darkest Mystery
- ARCHGOAT - Messiah of Pigs
- UNIFORM - Found
- HIGH ON FIRE - Electric Messiah
- WATAIN - Nuclear Alchemy
- DOPETHRONE - Killdozer
-
Speciální zmínka pro guilty pleasure song roku: DIMMU BORGIR - Interdimensional Summit
Obal roku:
- DEVIATED INSTINCT - Husk (kliknutí otevře obrázek)
- FUNERAL CHIC - Superstition
- DEICIDE - Overtures of Blasphemy
- CHURCHBURN - None Shall Live... The Hymns of Misery
- HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught
Objev roku:
- SERUM DREG
- AXIS OF DESPAIR
- CULT OF EXTINCTION
- SLAVEHOUSE
- CUMBOMB
Nejočekávanější alba následujícího roku:
- Nový DARKTHRONE (možná?)
- Nový FULL OF HELL
- Nový CATTLE DECAPITATION
- Nový NAPALM DEATH
- MISERY INDEX - Rituals Of Power
Skvělé alba z minulého roku, které jsem přehlédl/nedocenil:
- UNIFORM – Wake in Fright
- RITUAL KNIFE – Hate Invocation
- TREPANERINGSRITUALEN - Kainskult
Největší zklamání roku překvapení roku (protože pět zklamání jsem nedokázal napočítat):
- Že jsme dostali odvoz z deštivého Vsetína po koncertě DOOM. Vřelé díky a shoutout Hanysovi a Bilosovi
- Že mi Shane z WACO JESUS podaroval „Sex Drugs & Deathmetal“ CD
- Ohromné sety kapel na Brutalu jako WRATHPRAYER nebo SEKTION B, na které jsem tehda narazil poprvé a skoro omylem
- Překvapivě silný materiál z kempu DEICIDE, JUDAS PRIEST nebo HATE ETERNAL
- Radegast 15°
Koncert roku:
- DOOM, SEBESTŘET, RIPOSTA - Vsetín, Tři Opice; 2.11.
- NAPALM DEATH, EXORCIZPHOBIA, SHEEVA YOGA- Ostrava, BrickHouse; 21.2.
- FEKAL PARTY 2018 (INHUME, THE ARSON PROJECT, INHUMATE, TEETHGRINDER, FEASTEM, AHUMADO GRANUJO, CHEINS ad.) - Praha, Modrá Vopice; 25.8.
- Panzer Storm Fest 11 (MARDUK, ARCHGOAT, VALKYRJA, ATTIC ad.)- Plzeň, Hospoda Pod Kopcem; 8.12.
- SATYRICON - Ostrava, Garage; 22.3.
Festivalový set roku:
- MISERY INDEX (Brutal Assault)
- ASPHYX(Obscene Extreme)
- TEETHGRINDER (Guttural Gore Grind Mafia Fest)
- DRAGGED INTO SUNLIGHT (Brutal Assault)
- UNSANE (Brutal Assault)
TOP 5 EPček roku:
Oproti minulému roku, mě letos nenadchlo mnoho grind nahrávek a proto jsem musel zapátrat až do vzdálené Čile, kde jsem objevil nováčky GENGHIS CRACK. Ti tlučou nekompromisně vzteklý a plechový grindviolence, který v mnohém připomíná staré MAGRUDERGRIND (dokonce jim nechybí ani ty hip hopové intra). Takže pokud jste stále naštvaní na MAGRUDERGRIND, že se z nich stali prodavači aut pro Scion, tak GENGHIS CRACK vám udělají klid na duši.
Pro fanoušky: MAGRUDERGRIND, IN DISGUST, HATRED SURGE, SEA OF SHIT, plechových šroťáků
Američtí crusters TRAGEDY se po šesti letech ticha vrací s příhodně pojmenovaným EP „Fury“, na kterém dokazují, že se jim umění nakažlivých d-beatů a melodických vyhrávek ještě nevykouřilo z hlavy. Pryč jsou sludgeové hrátky z minulého alba „Darker Days Ahead“ a namísto toho je tu 6 úderných a překvapivě nasraných vypalovaček. Již první track „Leviathan“ se svým skandovaným štěkotem „Kill, kill them all!“ by měl všem signalizovat, že se kapela vrátila do správných kolejí.
Pro fanoušky: HIS HERO IS GONE, WOLFBRIGADE, DISFEAR, MARTYRDÖD, špatné hygieny
Floridská tlupa CAVEMAN CULT si pro nás letos připravila další porci warmetalového primitivismu, který stále plení, znásilňuje a decimuje vše v dosahu. Oproti fantastickému debutu „Savage War is Destiny“ nové EP disponuje čitelnější produkcí, ve které více vyzní destruktivní síla bicích, jejichž neochabující tlukot vám vytlačí plomby ze zubů. Klíčovým momentem EP je finální mord „Legions of the Black Vomit“, jehož výhružný militaristický beat a kvílející kytary připomínají blížící se armádu zhouby. Doufejme tedy, že CAVEMAN CULT zbrojí na druhou řadovou desku.
Pro fanoušky: CONQUEROR, BLACK WITCHERY, REVENGE, ARCHGOAT, nesmyslného násilí
Jedním z nejvíce nadějných letošních objevů je jednočlenná vyhlazovací četa CULT OF EXTINCTION, která produkuje hluboce podladěný, v temnotě utopený a téměř industriální druh war metalu, který se dá jedině definovat jako kdyby se CATASEXUAL URGE MOTIVATION pokusili hrát black metal. Největší oporou v tomto disonantním oparu se tedy stávají programované bicí, jejichž strojový dusot a digitalizované blasty přidávají již dostatečně apokalypticky znějícímu produktu ještě mrazivější feeling.
Pro fanoušky: TETRAGRAMMACIDE, KAPALA, CATASEXUAL URGE MOTIVATION, A.S.M., lidského vyhynutí
Avšak titul nejlepšího EP si definitivně zaslouží norsko-italské duo DARVAZA a jejich zatím třetí EP „Darkness in Turmoil“. Zde kapela opět exceluje v kombinování ortodoxně atmosférického, Satana-vzývajícího black metalu s jeho ostřejším a agresivnějším žánrovým protějškem. Ústředním bodem celého EP je určitě druhý track „Towards the Darkest Mystery“, kde riffová a double-bass kanonáda plynule přejde do CELTIC FROSTťáckého brejku s nesmírně památnou mantrou „Lucifer, light my path!“, která obrací všechny kříže na míle daleko. Za normálních okolností bych určitě chtěl rád slyšet dlouhohrající desku, avšak DARVAZE formát krátkých EPek, jenž si udržují individuální feeling, zatím sedí výborně.
Pro fanoušky: SINMARA, WHOREDOM RIFE, RITUAL DEATH, BEHEXEN, much
TOP 10 alb roku:
Takto svěží album bych od floridských praotců death metalu opravdu nečekal. Z alba sálá znovu-obnovená verva a elán, především v oddělení kytar, které se kompozicemi dovádivě proplétají a předhánějí, než se nakonec setkají v pekelně krásných harmonizujících sólech. Songy jsou jednoduché, krátké a především chytlavé s důrazem na téměř hymnické riffové souhry a památné refrény. Bentonův vokál nyní zůstal výhradně v hlubokých polohách, kde jeho rouhačská poselství rezonují s ještě větší razancí. Definitivně nejlepší DEICIDE počin od dob „Stench of Redemption“.
Pro fanoušky: VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, SINISTER, Satana
Možná si vzpomenete, že němečtí MANTAR si získali sympatie SPARKU v srpnovém čísle, kde se jejich třetí počin „The Modern Art of Setting Ablaze“ vyšplhal na třetí příčku alba měsíce. A není se čemu divit, protože MANTAR svou narůstající popularitu rázně stvrdili vskutku prvoligovou deskou. Kapely s trojnásobkem členů by tomuto duu mohly závidět takto bombastickou přehlídku sonické síly. Jejich pozoruhodný mix sludge metalu, punku a blackmetalové jedovatosti slouží jako pohon pro statné, riffově-vedené flákoty ryzího metalu, pod kterými by mohl praskat zemský povrch. Album rovněž září ohromující dynamikou, jenž dokáže lehce přecházet z těžkotonážních sludge pum do vznětlivého punkového běsnění. Stačí si poslechnout „Eternal Return“ či „Age of the Absurd“ a toto album si prostě musíte zamilovat.
Pro fanoušky: HIGH ON FIRE, THE LION’S DAUGHTER, TOMBS, GRAVES AT SEA, zápasů sumo
Arioch a jeho FUNERAL MIST se vrací po skoro deseti letech s třetí fošnou ortodoxně černého kovu nazvaného „Hekatomb“. Výrazně agresivnější, rychlejší a přímočařejší deska, ve které lze více cítit vliv MARDUK, avšak to vůbec není na škodu, protože i v tomto znesvěcujícím náporu blastů a smršti riffů je dostatek zvratů a otáček, které konstantě drží vaši pozornost. Příkladem může být hravě svůdný riff v první „In Nomine Domini“, nasamplované žalmy anebo dětské zpěvy v „Pallor Mortis“ či mašírující tempo „Naught But Death“, které svým armádním feelingem připomíná bratříčka „Blond Beast“. Ale nade vším kraluje vokální výkon samotného Ariocha, který vyje, chroptí a diktátorsky káže zkázu a zatracení kadencí deseti slov za vteřinu. Rozhodně má oblíbená FUNERAL MIST deska a jeden z nejlepších blackmetalových počinů celého roku.
Pro fanoušky: MARDUK, WATAIN, ANTAEUS, ASCENSION, Mortuuse
Australské duo CUMBOMB se specializuje na bezohledně nekompromisní grind náser, který doprovází urážlivé a záměrně opoziční texty, což z nich dělá zatím nejvěrnější spirituální nástupce pozdních ANAL CUNT. Songy pod minutu, sklo-tříštící vřískot, tučné punkové groovy a hlavně celá baterie politicky nekorektních hejtů na účet feministek („You Are a Feminist“), Facebook aktivismu („Like This Post to Save a Child“), či finální sludgegrindový lovesong „Cunt Isn’t a Derogatory Term“. Seth je mrtev, ať žijí CUMBOMB!
Pro fanoušky: ANAL CUNT, THROAT BREACH, VAGINAL JESUS, AGORAPHOBIC NOSEBLEED, serveru 4chan
Přehulený, nenávistný a odporně syrový black metal, kterému se v útrobách vaří tolik punkové zloby, že by dokázal chrlit čirou kyselinu. S americkými SLAVEHOUSE jsem se letos setkal poprvé, ale „Taste in Pain“ zní, jako kdybychom měli spolu roky nevyřízené účty. Nemilosrdné punkové dupáky ráže „Spent“ nebo „Sacred Flesh“ do vás buší, jako kdybyste kapele dlužili peníze, zatímco studené blackmetalové tremolo připomíná vystřelovák vražený do ledvin. Ideální soundtrack pro pouliční rvačky nebo vězeňské nepokoje.
Pro fanoušky: RITUAL KNIFE, BONE AWL, UTZALU, HALSHUG, bodných ran
Portlandský label Vrasubatlat byl letos naprostým zlatým dolem pro undergroundové perly typu SERUM DREG, UTZALU či DAGGER LUST. Avšak mé sympatie si nejvíce získal projekt PISSBLOOD a jeho bezostyšně špinavý, syrový a nihilistický crust, který načuchnul i hnilobným death metalovým smradem. Eponymní debut na vás hází jeden kalný deathpunkový groove za druhým, zatímco bicí drží přísný d-beatový klusot. Auru hnusu a bídy navíc ještě skvěle udržují trýznivé vokály, které zní jako vzdálené kvílení skonávajícího zvířete. Opravdový skvost gutter punku, PISS FUCKING BLOOD!
Pro fanoušky: ZOLOA, SUMP, DOOM, DISCLOSE, spaní v popelnicích
V monochromatickém srdci Newyorských UNIFORM kvasí jen vztek, odpor a deziluze, nicméně tluče silou sbíječky. Jejich třetí brusný kotouč „The Long Walk“ je nesmírně bolestivý a brutální kus industriálu/noise rocku, jenž nepociťuje žádnou lítost zanechat všechny v jeho sutinách.
Hromové bicí a jejich rudimentární beaty vám každý track důrazně zabijí do lebky, jak kdybyste sešlapávali smetí v přeplněném koši. Nehledě na zkreslený rachot kytar, který by snadno převálcoval celou armádu proslulých HM-2 pedálů. Nedílnou součástí této demoliční čety je samozřejmě i zpěvák Michael Berdan, jehož virulentně cynický a autoritativní štěk by klidně mohl být vytrhnutý z nějaké okrajové power electronics kapely. Ale pěst-zatínající agrese této desky je tak nakažlivá, že je zcela nemožné doposlouchat finiš první skladby „The Walk“ a nezačít páchat nepopsatelné akty domácího násilí na vlastní klávesniKJSHGDF7djsgasdfB.
Takhle drsná industrial deska tady nebyla sakra dlouho. A potřebovali jsme ji jako sůl.
Pro fanoušky: UNSANE, MINISTRY, BRAINBOMBS, BIG BLACK, moshování s úmyslem zabíjet
Kanadští zkouřenci DOPETHRONE by měli pochválit svého dealera, protože jejich novinka „Transcanadian Anger“ je bez debat zatím nejsilnějším materiálem v jejich diskografii. Omamně chytlavá, čilá a především krutě heavy deska, která si posluchače s každým riffem obmotává kolem ruky jako škrtidlo.
Stačí se zaposlouchat do masivního groovu tracku „Killdozer“, který je schopen v žilách rozproudit krev silou explodující pervitinové varny. I doomovější záseky jako „Scuzzgasm“ či kokainový opar „Snort Dagger“ dokážou vybrnkat tak mocný riff, že se vám z toho bude trhat kýla. Z téhle desky prakticky táhne smrad špíny, zvětralého chlastu, zvratek a týdny nemytých fetek, ale je to ten bezstarostný a sarkastický přístup, který z této neřestné drogové bažiny dělá tak zábavnou podívanou. Totální rock n roll.
Pro fanoušky: ELECTRIC WIZARD, BUZZOVEN, WEEDEATER, BONGZILLA, intoxikace
Finská legenda ARCHGOAT se pohybuje v podsvětí extrémní muziky již od roku 1989 a je neuvěřitelné, jak stále dokáže překvapit. Čtvrtý kotouč „The Luciferian Crown“ pokračuje v jejich pevně zakořeněné tradici zlem-prolezlého, ritualistického a ultra-primitivního black/death metalu, se kterým nás očarovali před tolika lety. Avšak novinka obsahuje dostatek nuance a inovace, která činí toto album tak překvapivě čerstvým.
Ať jde o výraznější zapojení kláves a chorálů, hravé basové a kytarové vyhrávky jako v úvodní „Jesus Christ Father of Lies“, nebo pekelně speedmetalovou jízdu v podání „Darkness Has Returned“, která evokuje ducha starých BATHORY. Každý song má svůj unikátní charakter a i přes nával čerstvých idejí si album snadno udržuje svůj nezaměnitelně strohý ARCHGOAT ksicht. Tuhá satanistická atmosféra je dusivější než kdy předtím a přes démonicky guturální vokál Lorda Angelslayera tentokrát opravdu promlouvá samotný ďábel. S „Luciferian Crown“ kapela opět rázně potvrzuje svou převahu nad desítkami imitátorů.
Pro fanoušky: BLASPHEMY, BEHERIT, BLACK WITCHERY, PROCLAMATION, koz
Nicméně mým nejlepším albem za rok 2018 se stává:
Debutové album „Within A World Forgotten“ od INFERNAL COIL se zjevilo naprosto z čista jasna a na první poslech vás nedokáže cokoliv připravit.
Již první vteřiny úvodního songu „Wounds Never Close“ posluchače pohřbí v neprodyšném nátlaku neutuchajících blastů, burácejících vokálů a zdeformované kytarové disonance. A s každým uplynulým momentem se člověk víc a víc topí v tomto klaustrofobickém a desorientujícím víru nepolevující disharmonie. Pozadí skoro všech kompozic skřípe, piští a téměř naříká, jako kdyby zrovna odehrané noty chtěly dát najevo svůj agonizující zánik. „Within A World Forgotten“ je entita, kterou jednoduše neposloucháte, nýbrž jste svědkem její desintegrace.
První poslech této desky je skutečně děsivým zážitkem, protože se v něm člověk nedokáže vyznat, nechápe jeho strukturu a hlavně nemůže předvídat, kam bude směřovat. A proto je zlatým hřebem alba naprosto nečekaná akustická drone mezihra, při jejímž poklidném brnkání si budete připadat, jako kdybyste se zrovna vymotali z hurikánu. Nicméně jak se ozve dunění následující „Reflection Of Waldeinsamkeit“, tak vám srdce strachy spadne do žaludku jako tunový balvan.
Absolutně pozoruhodný kus muziky a nejsilnější atmosférický zážitek tohoto roku. Fyzicky vyčerpávající, nepředvídatelné, ale především naprosto fascinující. INFERNAL COIL si zaslouží všechen můj respekt.
Pro fanoušky: PORTAL, ULCERATE, KNELT ROTE, TEITANBLOOD, vše-požírajícího chaosu
Takže tady to máte. Jaký byl váš metalový rok? Co jsou vaše oblíbené extrémní počiny? Taky se ve vás celý rok vařila sžíravá nenávist vůči Rádiu Orion? Pište, kritizujte, diskutujte níže.
Vše nejlepší do nového roku Vám přeje Chirurg!
