A tudíž se opět ocitáme na konci dalšího kalendářního roku. Věřím, že mnozí z vás si momentálně masírují játra jakožto přípravu na každoroční alkoholový maraton, kdežto druzí si nejspíš trénují své novoroční předsevzetí, které skončí dřív, než dotyčným vyjdou z úst. Nicméně rád bych vás znovu vzal na malou retrospektivu, co se vše za rok 2017 událo v metalovém podsvětí. Protože čas, roky, kalendáře, to jsou vše jen iluze; pouze extrémní metal vskutku existuje. A taky, že ho letos bylo. Top desítka se nyní dokonce rozrostla na Top patnáctku! Mějte ale na paměti, že tohle je můj subjektivní seznam a že jsem tento rok neměl možnost slyšet úplně všechno. Dost bylo zdržování, pome na to!
Poznámka: údaje jsou udávaný SESTUPNĚ. Internet Explorer uživatelé je mohou mylně vidět vzestupně.
TOP 20 songů roku (1 song pro interpreta):
- MIDNIGHT - Who Gives A Fuck (kliknutí na název songu otevře YouTube nebo Bandcamp odkaz)
- BLACK CILICE - Channeling Forgotten Energies
- IN DISGUST - I Cant Help You
- SHACKLES - Anilingus and Ascension in Rank
- BONES - SeanPaulWasNeverThereToGimmeTheLight
- COUCH SLUT - Funeral Dyke
- HAEMORRHAGE - Nauseating Employments
- VALLENFYRE - Degeneration
- THE ARSON PROJECT - Blood on the Shovel / Buried in Concrete
- DYING FETUS - Panic Amongst the Herd
- SUNLIGHT'S BANE - Came No Dawn
- THROAT BREACH - The Horrible Burning Sensation of Mutation
- VOIDHANGER - Burnout Hearts Exhibition
- BUTCHER ABC- House of Meats
- WOLFBRIGADE - Warsaw Speedwolf
- WEREGOAT - Forked Tongue Lashes Between the Virgin's Thighs
- UNDERGANG- Efter Obduktionen
- GODFLESH - No Body
- LEDGE - You Know Who You Are
- ANALEPSY - Apocalyptic Premonition
Obal roku:
- FULL OF HELL - Trumpeting Ecstasy (kliknutí otevře obrázek)
- WOE - Hope Attrition
- COME TO GRIEF - The Worst of Times
- UNDERGANG - Misantropologi
- WEREGOAT - Pestilential Rites of Infernal Fornication
-
Speciální zmínka pro: SACRED SON - Sacred Son
Objev roku:
- THROAT BREACH
- FRIENDSHIP
- LEDGE
- ANTICHRIST SIEGE MACHINE
- TRENCHGRINDER
Nejočekávanější alba následujícího roku:
- Nový POSSESSED
- Nový DIOCLETIAN, které slíbili asi před dvěma lety a které asi nikdy nedostaneme
- PORTAL - Ion
- Nový ARCHGOAT
- Nový PIG DESTROYER
Největší zklamání roku:
- SUFFOCATION - ...of the Dark Light
- F.U.B.A.R. / Last Days of Humanity – Split
- Že mi zrušili dobrou hospodu s MALIGNANT TUMOUR v jukeboxu
- Že NAILS zase (!!!) zrušili vystoupení v Česku
- Smrt několika skvělých metalových muzikantů jako Martin E. Ain (CELTIC FROST, HELLHAMMER), Martin Funderud (KRAANIUM), Bill Tolley (INTERNAL BLEEDING) a bohužel mnoho, mnoho dalších
Koncert roku:
- CATTLE DECAPITATION, BROKEN HOPE, HIDEOUS DIVINITY - Brno, Melodka; 12.9.
- Fekal Party 2017 (PUNGENT STENCH, BIRDFLESH, S.C.D., CARNIVORE DIOROSOPUS ad.) - Praha, Modrá Vopice; 26.8.
- KILLING JOKE - Brno, Fléda; 18.6.
- NAPALM DEATH, BRUJERIA, POWER TRIP, LOCK UP - Brno, Fléda; 5.5.
- Enemy of the Sun Fest - den 1 (DISFEAR, WOLFBRIGADE, CYNESS, THE VILE, ADACTA ad.) - Praha, Meet Factory; 22.9.
Festivalový set roku:
- INFEST (Obscene Extreme)
- WOLFBRIGADE (Obscene Extreme)
- TSJUDER (Brutal Assault)
- VALLENFYRE (Brutal Assault)
- SWANS (Brutal Assault)
TOP 5 EPček roku:
Výčet mých oblíbených EPček roku začnu s australskými INCINERATED, kteří rubou nechutně hutný, podladěný a strohý brutal death/grindcore, jenž je ovlivněn výhradně tvorbou MORTICIAN. Očekávejte tedy vražedně tučné groovy, psychopatické polka momentky, basu o síle zemětřesení a téměř neměnný a nehumánně guturální vokál. Takhle by nejspíš zněli MORTICIAN, kdyby místo sledování hororů opravdu chodili ven a po večerech zabíjeli místní prostitutky a bezdomovce.
Američtí grinders THROAT BREACH vydají něco nového asi každý týden, ale když si opravdu nechají záležet, tak se vaše audio souprava začne třepat strachy. Jejich srpnové EP „Psychic Wave Mutilation“ obsahuje 5 songů zkresleného a těžkého grindcoru, který se mnohdy rád vyválí v kalném sludgemetalovém bahně. Rychlé vypalovačky téhle bandě jdou na výbornou, ale tohle konkrétní EP opravdu exceluje v těch těžkopádnějších tempech, které vám s každým zarytím strun šeptají, ať hlavu nejbližší osoby v dosahu propasírujete zdí. Pokud existuje „beatdown grindcore“, tak zní přesně takto.
Nasranost nejhrubšího zrna! Kalifornští IN DISGUST sice tento rok vydali jen 4 minuty nového materiálu, ale i to bylo dostačující, abych i do teď cítil všechny ty modřiny a tržné rány, které je toho EP schopno způsobit. Totálně přepálený grind/powerviolence hnaný dvěma vokály a motivovaný pouze nenávistí. Opravdu jako strkat ruce vlčákovi do tlamy.
Pokud vaše nahrávka zní, jako kdybyste do pračky hodili ocelový kýbl plný rezavých řetězů, tak si skoro definitivně zasloužíte mé sympatie. Debutové EP „Morbid Triumph“ od amerických A.S.M. zní přesně takto, protože jde o naprosto násilný rachot, který rozsévá intoleranci a zhoubu do všech stran. Nicméně kapela chytře obohacuje své barbarské kompozice občasným brekadownem či hardcorovým mosh partem, a proto vás vždy nutí hádat, jestli ta největší vřava už utichla, či jestli se chystá další minometná bouře. Definitivně jeden z nejslibnějších objevů tohoto roku!
Phil Anselmo a jeho hvězdný ansámbl z kapel jako CATTLE DECAPITATION či PIG DESTROYER jsou opět zpět a tentokrát na svět vyvrhli zatím jejich nejjedovatější počin. Přijde mi ohromující, že hudebníci, kteří nemají s blackmetalovým žánrem žádnou (oficiálně nahranou) zkušenost, dokážou tento styl reprodukovat a zkroutit ho k obrazu svému takto dokonale. Ale největší ovace si zaslouží sklidit určitě sám Anselmo, protože takto sžíravě nenávistný a zahořklý vokál za svou kariéru nevyprodukoval nikdy. Je jasné, že tenhle malý projekt jménem SCOUR je hraný přímo od srdce a díky bohu, že hoši mají ty srdíčka černé jako uhel.
TOP 15 alb roku:
- 15. IMMOLATION - Atonement
- 14. FRIENDSHIP - Hatred
- 13. STERILIZER - II
- 12. VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him
- 11. DYING FETUS - Wrong One To Fuck With
„Misantropologi“ od dánských UNDERGANG je bez pochyb tou nejvíce chorou a morbidní deskou, kterou jsem za tento rok slyšel. Kapela sice hraje poměrně old-schoolový death metal, nicméně na jejich tvorbu by nejvíce seděl popis goregrindu, protože každý song zní, jako kdyby kynul hnilobou a páchl rozkladem. Autenticky odporné atmosféře napomáhá i hrůzně hluboký vokál a neustálý příval chorobných riffů, jenž jsou tak nakažlivé, že vám v hlavně začnou parazitovat jako jakási rytmická tasemnice. Přísahám, že od doby, co jsem slyšel „Efter Obduktionen“, na ten hlavní riff myslím dnem i nocí.
Přiznám se, že jsem debut newyorských TRENCHGRINDER slyšel poprvé asi před týdnem, ale již od prvního poslechu mi bylo jasné, že tenhle deathmetalový kolos udělá úspěšný válečný tah až do první desítky tohoto výčtu. TRENCHGRINDER víceméně zní jako násilnější a špinavější verze BOLT THROWER – důraz na mohutné a zdrcující riffy ve středním tempu, válečná tématika a troufalost se vydat i do zběsilejších grind and crustových teritorií. Albu taktéž neskutečně prospívá i téměř blackmetalový hrtan-rvoucí vokál, který parádně zapadá do válkou-zdecimované atmosféry, kterou hudba evokuje. Celé „Peace Is Forfeit“ je zkrátka obrovské minové pole riffů, kde ať šlápnete kamkoliv, tak budete promptně posazeni na prdel a neschopni vstát.
Švédský grind kvartet ARSON PROJECT sice své debutové album dával dohromady dlouhých 12 let, nicméně jejich prvotina „Disgust“ pozoruhodně vystihuje pocit absolutního znechucení se soudobou světovou situací. Každý song je utopen ve zvěrstvech nedávných bombových útoků, náboženské intolerance a postupné degenerace moderní společnosti. A tuhle tuhou porci textové zloby fantasticky podporuje nekompromisní grind nápor, který demoluje vše ve své cestě a zanechává za sebou jen spálenou zem. Ideální jako ventil potlačovaných frustrací či jako soundtrack k pádu civilizace.
LEDGE jsou zbrusu novou kapelou Johna Hoffmana, který ji založil po rozpadu WEEKEND NACHOS. A jejich debutové album „Cold Hard Concrete“ mi rozhodně zpestřilo rok tou nejvíce brutální a ubíjející selekcí sludgemetalových tracků. Společně s mohutně burácející basou tohle album dokáže vytvořit tak úmorně heavy dusot, který podvědomě promlouvá k té nejvíce rudimentární a neandertálské části mého mozku. Sem tam se albem provalí i nějaký nezbedný powerviolence moment či parádně tučný groover jako „You Know Who You Are“, ale zbytek tohohle alba vás jednoduše povalí na záda a obsadí vaši hlavu do role hřebíku, který je nutno pevně a nemilosrdně zabít do podlahy.
Birminghamští GODFLESH patří mezi absolutní strop mých oblíbených kapel a proto jsem byl nesmírně potěšen, když se v roce 2014 vrátili na scénu s výborným „A World Lit Only By Fire“. Nicméně připadalo mi, že toto předchozí album až moc zjevně imituje elementy jejich rané tvorby a netroufá si dovolit větších rizik.
Kdežto nynější „Post Self“ naopak zní jako album, jenž opět prozkoumává nové dimenze zvuku kapely a posunuje její kreativní hranice. Tohle je album, které se zřídka drží v jedné linii – decimující songy jako „Parasite“ nebo „No Body“ dokážou být natolik heavy, že vám pod tím nátlakem začnou vypadávat kosti z kloubů, ale naopak druhá půle se songy jako „Pre Self“ či „The Cyclic End“ postupně odtáhne tón alba do více atmosférických a někdy až post-punkových sfér. A i když nejsem tím největším fanouškem úplně všech kreativních rozhodnutí, které Justin a Ben na této desce učinili, tak nesmírně respektuji jejich rozhodnutí nadále experimentovat se svým zvukem a nedovolit nám posluchačům upadnout do stereotypu.
„Post Self“ není jednoduché album rozkódovat, ale to je právě jeho primární kouzlo.
Debut michiganských SUNLIGHT’S BANE je jedinou deskou na tomto výčtu, při jejíž poslechu si opravdu připadám, jako kdybych se vydával na jakousi cestu. Toto album totiž zní jako plynulý propad do těch nejtemnějších hlubin lidské beznaděje.
Album začíná hněvem, vzdorem a vztekem (grindcore), ale ten se poté převtělí ve strach, pochyby a nejistotu (black metal), která posléze kulminuje v naprosté zoufalství, kapitulaci a sebe-nenávist (sludge). Je poměrně neuvěřitelné, jak tohle album začne s freneticky agresivními grindcorovými fláky a skončí téměř ve fetální pozici s křikem o odpuštění. Velké ovace musí sklidit vokalista Nick, který v průběhu desky poskytuje jeden mrazivý výkon za druhým (obzvláště ve druhé části „Came No Dawn“).
Tohle asi nebude pro každého, ale určitě jde o jednu z nejvíce emočně vysilujících desek, kterou tento rok uslyšíte.
Myslel jsem si, že ARSON PROJECT sklidí ocenění grindcorové desky roku, ale na poslední chvíli jim to vyfouknul tenhle prosincový klenot. „North of Hell“ je první dlouhohrající deskou poměrně kultovních japonských grinderů BUTCHER ABC, kteří ji dávali dohromady neuvěřitelných 23 let, takže si můžete být jistí, že se na tuhle fošnu dostaly jen ty opravdu prvořadé fláky.
A na svém debutu tedy BUTCHER ABC presentují nesmírně povedený mix různých grindcorových chutí, který na jednu stranu dokáže být hravý a taneční, ale na tu druhou taky pěkně úderný a zvrácený. Trochu to připomíná jakýsi grindcorový bufet, ve kterém je jedno, jestli preferujete goregrind, deathgrind či mincecore, protože zde si vybere naprosto každý. Jsou tu harmonizované vokály, d-beaty, hutně podlaďené groovy a i trocha té typicky japonské výstřednosti, která se hlavně projevuje v závěrečném songu, který zní jako grindcorový stoner rock.
Tohle si prostě ihned musí zamilovat každý grinder a myslím, že po úvodní ultra-chytlavé „House of Meats“ nebude mít ani na výběr.
Pohleďte! Absolutní rouhačský vrchol war/blackmetalové zkaženosti! Oregonští WEREGOAT hrají naprosto zvrácený, perverzní a víru-prznící bordel bez jakékoliv nuance. V těchto rituálních orgiích se riffy střídají grindcorovým tempem a blast beaty tlučou takovou kadencí, že by Ježíšovy vyklepaly hřebíky z rukou. Nicméně kapela svůj znesvěcující diktát dokáže obohatit překvapující dávkou dynamiky, díky které skvěle vynikají ostré riffy a zlověstné pomalé momenty jako třeba ten v „As Cold as the Devil's Seed“.
WEREGOAT dokázali dát dohromady fantastické debutové album, které září jak svou hudební extremitou, tak i obsahovou nevkusností.
Letošní rok se nesl ve znamení skvělých debutů, přeci jen 8 z 15 alb na tomto výčtu jsou prvotiny, ale jeden dokázal zdecimovat na prach úplně všechny – ANALEPSY a jejich kolosální první počin „Atrocities from Beyond“.
Na svém premiérovém dlouhohrajícím kotouči totiž ANALEPSY předvedli absolutně mistrovsky zahraný brutal death, který dokáže udržet excelentní symbiózu mezi přímočarou brutalitou slam death metalu a špičkovou technickou dovedností tech-deathu. Už jen samotný zvuk tohoto alba by mohl být použit jako instrument sonické války. Každý bass drop vám tlačí oči z lebky a samotné riffy společně s obrovskými slamy mají takovou tíhu, že by klidně mohly vychýlit zemi z oběžné dráhy. Výborným příkladem je hned úvodní song „Apocalyptic Premonition“, jehož nakažlivý nájezd by dokázal rozhýbat i ochrnutého.
„Atrocities from Beyond“ je jednoznačně jednou z nejlepších slam/brutal deathmetalových desek za posledních pár let a opravdu byste promeškali solidní výprask, kdybyste se touto deskou nenechali rozdupat na atomy aspoň jednou.
Řadit těchto posledních pět alb bylo neskutečné peklo, protože jde o nahrávky, které miluji stejně velkým coulem. Avšak uvážil jsem, že by bylo férové dát první místo albu, ke kterému jsem se tento rok neustále vracel s čím dál větším nadšením. První místo tedy patří šestému řadovému albu „Run With The Hunted“ od švédských crusterů WOLFBRIGADE.
A není se čemu divit, protože „Run With The Hunted“ obsahuje snad tu nejchytlavější selekci tracků, kterou kapela napsala od dob WOLFPACK. Charakteristický d-beatový klusot je nyní nakažlivější než kdy předtím a borci tentokrát opravdu dotáhli k dokonalosti krátké heslovité refrény, které člověk prostě musí společně s hudbou vyřvávat. Album skýtá tolik skvěle charismatických songů jako crust-jak-cyp hymnu „Warsaw Speedwolf“ či výbornou „Kallocain“ s její neočekávaně krásnou severskou vyhrávkou, že celému albu klidně prominu, že na můj vkus zní až moc čisťoučce a upraveně. Ono inovovat d-beat je asi stejný úděl jako se snažit vylepšit vynález kola, ale WOLFBRIGADE zkrátka dokázali přijit s nesmírně svěží a čerstvou deskou, která nejenom vrčí, nýbrž pořádně kouše a hlavně nepouští.
WOLFBRIGADE rovněž tento rok odrubali dva skvělé koncerty v České republice a zrovna songy z nového alba sloužily jako první útočná linie. A myslím, že nemusím zmiňovat, že každý ze zúčastněných z nich naprosto tekl. Navíc, kdybych si mohl dovolit jednu predikci, tak si myslím, že songy z „Run With The Hunted“ ještě chvíli v setlistu kapely zůstanou.
Takže tady to máte. Jaký byl váš metalový rok? Co jsou vaše oblíbené extrémní počiny? Taky vašeho kamaráda srazil autobus, ale zázračně se mu nic nestalo? Pište, kritizujte, diskutujte níže.
Vše nejlepší do nového roku Vám přeje Chirurg!
