K.K. Downing už není pár let součástí JUDAS PRIEST, přesto rád zavzpomínal na okamžik, který mu vryl ony dvě slova hluboko do srdce. Pro jedny Jidáš, pro druhé Kněz. Legendou K.K. zůstane navždy.
„Když jsem jednou opět bloumal s hlavou plnou myšlenek naší čtvrtí, potkal jsem zaparkovanou dodávku Ford Thames 400E, na které bylo zeleným sprejem z boku nastříkáno JUDAS PRIEST. Nebylo to dělané přes šablonu, ale vypadalo to zabijácky.“
„Judas Priest. Do prdele, to je zatraceně hustý jméno…“ řekl jsem do tmy polohlasem.
„Nenápadně jsem nakoukl okýnkem dovnitř, kde na mě bafl shluk vlasatých maníků. A vpředu jsem identifikoval Johna Warda, týpka, který měl opravdu neskutečně dlouhé vlasy a už nějakou dobu se pohyboval po místní hudební scéně. Bydlel ve West Bromwichi hned za radnicí.“
„Vlastně dodneška netuším, proč tehdy seděl na místě řidiče dodávky JUDAS PRIEST, protože nikdy nebyl jejich součástí. Později působil jako bedňák a technik u DEEP PURPLE a LED ZEPPELIN, a také snad chvíli jako manažer WHITESNAKE. Na místě spolujezdce spokojeně trůnil Al Atkins, šéf celého ansámblu.“
„Když se po chvíli dodávka odpíchla z místa a mizela mi po silnici z obzoru, pomyslel jsem si, že bych dal cokoliv za to, abych teď nemusel schlíple zírat a místo toho byl uvnitř onoho rock’n‘rollového vanu. Už jen pocit, že bych mohl být součástí toho nevděčného ale kouzelného světa, byl hrozně motivující.“
Jak se příběh vinul dál, najdete v autobiografii K.K. Downing Heavy Duty: Dny a noci v Judas Priest, kterou seženete exkluzivně na Sparkshopu.
