The Beatles, slavnější než Ježíš: 8 - Rubber Soul

Potom, co si vyzkoušeli být herci a v posledním filmu „Help!“ se podívali do exotických míst, která chtěli vždy navštívit, plnili si Beatles dále své sny. Neboť to již Johnovi jeho popularita, pozice a finanční příjmy dovolovaly, vydal knižně sbírku osobitých, praštěných a svým způsobem okouzlujících krátkých básnických povídek, jejichž psaní se věnoval již na střední škole. První toto literární dílo bylo uvedeno do prodeje už roku 1964 pod názvem „In His Own Write“ (u nás známé jako „Písání“) následované volným pokračováním „A Spaniard in the Works“ („Španěl na Vesnici“). Lyrické počiny plné schválně tvořených gramatických a slohových chyb a Lennonova svérázného humoru vzbuzovaly spíše rozporuplnou kritiku, i když byly a dodnes jsou často vyhledávány. Mimo působení v literárním odvětví Beatles pořád pokračují v hudebních povinnostech a znovu se vydávají do USA, kde v rekordním počtu padesáti pěti tisíc diváků vyprodávají newyorské Shea Stadium. Celé hudební vystoupení při tom spíše připomínalo absolutní šílenství. Uprostřed areálu baseballového stadionu stálo podium obklopené ze všech stran hystericky ječícími a omdlévajícími fanynkami snažícími se za každou cenu dostat skrz policejní obranu ke svým idolům, jež měli každou chvíli začít hrát. Netrvalo dlouho a již tolik vyhrocené šílenství se začalo měnit skoro v totální paniku, neboť doprostřed stadionu přijíždělo auto, z něhož posléze vylezli Beatles, aby následně uvedli řvoucí dav v euforii počáteční písní „Twist And Shout“. Vyčerpávající koncert zahrnující také Johnovo divoké hraní na klávesy lokty trval necelých dvacet minut – dvacet minut, během nichž Brouci neslyšeli přes vřískající dav ani sebe, natožpak pro ně speciálně firmou VOX vyrobené stowattové zesilovače. Po sérii čím dál tím méně zvladatelných koncertů, v jejichž průběhu trpěla také strachem ze zabití, kterými jí bylo vyhrožováno v některých anonymních dopisech, se skupina usadila do studia, aby zde dokončila to, co už nakousla na Help!. Společně s beatlesáckým dvorním producentem Georgem Martinem se čtveřici podařilo dosáhnout na svou dobu ojedinělého zvuku a následně do světa vypustit skvost nesoucí jméno Rubber Soul. Pokud je Dylanův vliv znát na předchozí desce, je tato jasným důkazem zpěvákova silného působení na kapelu. Folkrockový celek hřejivé atmosféry podpořené jak po textové, tak hudební stránce výjimečnými „Drive My Car“, „Girl“, McCartneyho klasickou „Michelle“, či Lennonovou nostalgickou „In My Life“ ukazuje, jak velkou cestu skupina urazila od svého debutu, v jehož době se dlouhohrajícím deskám ještě tolik důležitá úloha nekladla. Nyní ovšem tomu bylo jinak a na pulty mířilo jedno z nejvýznamnějších alb hudební historie vřele přijímané kritikou i fanoušky. Na Rubber Soul bychom ale mimo jiného našli i vliv indické hudby, jež začala oslovovat George Harrisona natolik, že se začal učit na klasický východní lidový nástroj sitár. Malý náznak Georgovy nové záliby objevujeme hned v druhé písni desky „Norwegian Wood“, v níž sitár sehrává důležitou roli a dodává skladbě velmi nezvyklý nádech.
Album je oficiálním koncem staré klasické tvorby Beatles a otevírá dveře do dalšího období hudebního vývoje, v němž čtveřice deskami určujícími směr zcela napořád změní tvář populární hudby. Skupina nadále objíždí celý svět a koncertními show přivádí k hysterii bezpočet návštěvníků zcela unešených z toho, že Brouci stojí necelých pár metrů od nich. S pořád více se vyvíjející a vyspívající hudbou ovšem začínají být tato vystoupení spíše přežitkem a přítěží kapele tvořící zvyšující se množství složitějších skladeb, v některých případech již naživo nehratelných.