Dalo se to čekat, turné jako ohlédnutí za klasickými alby už spáchali IRON MAIDEN a METALLICA, takže bylo jen otázkou času, kdy tahle móda dorazí k nám. A kdo jiný by se měl do podobné záležitosti pustit, než česká metalová veličina ARAKAIN. Thrash The Trash a Schizofrenie, dvě desky, které neoddiskutovatelně patří do zlatého fondu tuzemského metalu, si kapela připomíná na turné, které se premiérově celé odehrává v klubech. Generálku pro tento chvályhodný počin si pánové uspořádali na loňském plzeňském Metalfestu a letos na podzim to rozjeli naostro.
Pro Prahu byl vybrán Storm Club, což byla pro mne záhada, protože jsem o podobném zařízení nikdy neslyšel. Najít v srdci hříšné čtvrti Žižkov Tachovské náměstí, je pro člověka s mým orientačním smyslem něco takového, jako pro Indiana Jonese hledání svatého grálu. Přitom stačilo někam připsat, že je to vedle Planety Žižkov. No nic, klub byl objeven, jeho útroby byly shledány útulnými, Krušovice označeny za pitelné a Jägermaister prohlášen za ledový, jenže… strop v sále je tak nízký, že se dala čekat prádelní atmosféra a pódium tak malé, že se na něj kapela nemůže vejít. Obojí se potvrdilo a i když to možná bude někomu připadat jako malichernost, tak mně ta druhá věc docela dost vadí. To bychom se v budoucnu mohli dočkat taky toho, že muzikanti budou hrát za scénou.
Jako předkapela doprovází ARAKAIN na turné podbořanská smečka MODESTY & PRIDE, o níž jdou jen slova chvály. Oprávněně, nutno dodat. Jestli pánové vytrvají, ještě o nich bude hodně slyšet, protože jejich produkce je strhující. Jen by si měli možná rozmyslet spolupráci s Jitkou Válkovou. Ve chvíli, kdy někdejší Česká miss nastoupila na pódium, stala se z našlapané progresívní kapely jen obyčejná skupina se zpěvačkou. Nebudu diskutovat o tom, jaká je Jitka zpěvačka, mně osobně se její projev líbí, jen to prostě nekorespondovalo s tím, co MODESTY & PRIDE předvádějí, když hrají sami za sebe. Na druhou stranu, kolik znáte kapel, které mohou tvrdit, že doprovází Miss?
ARAKAIN se objevil na scéně kolem půl desáté a učinil tak velmi nenápadně. „Dobrý večer, jsme tady, bez nějakejch inter a podobných věcí,“ pronesl na úvod Honza Toužimský a vzápětí se ozvala předehra Thrash The Trash. Rázem jsem někde v roce 1989 a vzpomínám na to, jak jsem mlátil hlavou na Rockfestu v holešovické hale, v Bzenci na festivalu Fire Attack nebo na dalších samostatných koncertech kapely, kterou tehdy doprovázeli ruští, lépe řečeno sovětští SHAH. Byla to krásná doba, bez ohledu na režim. Vzpomínám na Brichtu a jeho příšernou trvalou, na dezertéry Kroba a Vondrovice, na bácmajstra Smetáčka… a napadá mne, že světel snad měl ARAKAIN i tehdy víc, než ve Storm Clubu. Ale vem to čert, důležitá je muzika a ta šlape skvěle, což je ovšem u ARAKAINU standard.
Něco ale vázne, kromě zmíněného malého pódia, kde není místo pro všechny, jsou to i opakované Honzovi průpovídky, typu „Bavíte se dobře“ nebo „My pijeme Jägra“. Jednou se to dá snést, podruhé už je to trochu otravné a potřetí to začne být trapné. Do toho vzduch, který přestává být dýchatelný, což všechno dohromady znamená, že z výletu do minulosti, na který jsem se fakt těšil, jsem měl nakonec trochu smíšené pocity. Zdůrazňuji ovšem, že se to v žádném případě netýká hudby. Tam by člověk, který má období prvních dvou desek nejraději, chybičku nenašel, byť by i Google použil. Některé songy jsou stále nedílnou součástí koncertních setlistů, ale slyšet naživo takové skvosty, jako je Ne! /Jdi a zabíjej/, Šakal nebo Orion, to je prostě pamětník blízko nirváně.
Klady tedy nakonec převážily, koncert sice nebyl bez chyby, ale pořád to byla vydařená show. Jsem ale přesvědčen, že pořádné pódium by významu akce slušelo mnohem víc. Nepředpokládám totiž, že něco podobného ARAKAIN ještě někdy zopakuje. Pokud si ale kapela chtěla splnit sen, hrát v klubech, budiž jí to přáno.
