A protože byl zase jednou pátek, tak to ve zlínském Čepkově tradičně hřmělo a čudilo. Už z volně zaparkovaného vozového parku s espézetkami českých, moravských i polských krajů, žup a vojvodství se dalo tušit, že to bude zase pěkná mela. A podle četnosti trikotů, mikin, čepic a kulichů s logem ANNIHILATOR ( včetně početných ANNIHILATOR Czech republic ) bylo i nejzatvrzelejším ctitelům baletu, Rádia Impuls a cimbálovky jasné, o co se tady dnes hraje. Nicméně – popořádku.
Švédové THE GENERALS vtrhli na scénu s vražednou vervou svých předků, kteří vyplenili před 370 roky nedalekou Kroměříž a Holešov. S novým albem Blood for blood si to taky mohli dovolit. Byl jsem na ně opravdu zvědav, protože v aktuálním videu k albu jednu z hlavních rolí hraje naše vojenská osmikolka TATRA 815. Generálové byli skvěle sehraní, nabroušení a lačnili po krvi diváků. Primáš souboru – pěvec Hednar - drhnul basu LTD, kytaristé kropili kotlík v první lajně pod pódiem potem už od poloviny druhého songu. Ovšem neslýchaná byla neuvěřitelná nervní těkavá rychlost Metala za nízko postavenou soupravou TAMA Nesnáším škatulky, ale pro nepřítomné čtenáře se jednalo o koncentrovaný dehet- šmirgl – roll. Minimum sól, žádné balady, žádné zapalovače nad hlavami. Mezi songy jenom hlt vody a přesný flusanec frontmana k levoboku. Mládenci ve smrtícím tempu odehráli prakticky celé zmiňované album. To má v originále timing 31 minut 36 vteřin a dá se kompletně přeposlouchat na trase z Prahy – hlavního nádraží na centrum Čený most. Díky tradičně dobrému zvuku se daly vychutnat všechny ty fígle s vyhrávkami levé kytary ( Gibson V flying ), klouzavou basou jak jedovatý had a drhnutými prstolamy kytary na křídle pravém. Pro názornost si zkuste na yútroubě najít song Dig two graves nebo Hunger. Stojí to za to. Za umělecký dojem i technickou hodnotu ode mne dvě šestky. Nedivil bych se, kdyby jsme se s THE GENERALS někdy potkali na Brutálu.
A máme tady další seveřany - vyčištěné pódium, červená světýlka na kombech Hughes & Kettner, kanadská vlajka na bicích. Hudební ničení bude pokračovat, ANNIHILATOR ist hier. Od první vteřiny, prvního riffu a první rány kopákem do hlavy bylo jasné, kdo tomu dnes šéfuje. Nasadit největší vypalovačku kapely Alison hell jako první song na uvítanou je drzé, upřímné a odvážné. Jako by párplové nastartovali s párou nad rybníkem už v samém začátku koncertu a stejně to i tak hudebně gradovalo dál a výš až nejvýš. Jeff Waters se pohyboval po celé šířce i délce pódia svým typickým stylem krok – dva kroky – přískok kolegiálně v tričku The Generals. Dave Padden vše uzpívá a uhraje s obrovským přehledem i nadhledem. Absolutně věřím tomu, že se u toho všeho kapela baví stejně dobře, jako skvělé publikum. Waters je přirozený vůdce i bavič, a jestli mi něco hudbu ANNIHILATOR okořeňuje, tak je to neskrývaný smysl pro humor obou hlavních protagonistů. Pohyb, mimika, zvraty ve stavbě písně. Skvělý kytarový tón. A kdo měl štěstí a stál v bezprostřední blízkosti hudebníků, mohl si všimnout čůrků potu, stékajích po Watersově karmínové Epiphone Annihilation-V Flying. Byl to skvělý hudební zážitek, výborný zvuk i set. Jen toho kyslíku v kotli i za ním někde za polovinou setlistu začalo ubývat. I když ANNIHILATOR toho večera zahráli i svoje Fiasco, u mne to bylo totální Victory.
P.s.: V MoR Café se začíná vždy včas, omlouvám se předkapele BAD FACE , ale než se vypnul soustruh a utichly stroje, tak jsem jejich zahřívací kolo propásl.
text: Mauser Vader fotogalerii Zdenka Zeleného najdete zde
