VUUR měla být kapela, s níž se Anneke chtěla naplno vrátit na progmetalovou scénu. Život se ale někdy člověku postaví do cesty a oheň rychle vyhasl.
Nizozemská hudebnice si uvědomila, že kapela polyká mnoho peněz a budoucnost je nejistá. A aby toho nebylo málo, před třemi lety se v základech otřáslo i její dlouholeté manželství. Dle vlastních slov ihned věděla, že si musí uspořádat život, a album „The Darkest Skies Are the Brightest“ je hudební manifestací ozdravného procesu.
NOVÉ ALBUM SEŽENETE NA SPARKSHOPU
Anneke se na novince spoléhá především na akustickou kytaru a pár smyčců a pomocí zmíněných nástrojů spřádá překrásné a křehké melodie, ale i tíživý groove jednoho bolavého srdce. Osobní zpověď o jedenácti písních ohromí bezprostředností, otevřeností, ale zejména umem zkušené zpěvačky a skladatelky, která přesně věděla, oč usiluje. O tom byl i rozhovor pro březnový Spark.
Tak jak žiju, píšu muziku, ale s VUUR to bylo přece jen trochu rozdílné, protože jsme nahrávali koncepční album, které neobsahovalo příliš mnoho mých osobních emocí. Před dvěma lety jsem se dala do psaní skladeb pro druhé album VUUR, ale zároveň si uvědomovala, že je velmi těžké kapelu udržovat při životě. Byli jsme nové jméno na scéně, potřebovali jsme tvrdě pracovat, abychom o sobě dali vědět. Moje idea byla, že když rychle nahrajeme druhou desku, udržíme si hybný moment na své straně, budeme moci pokračovat v koncertech, snadněji se udržíme v povědomí lidí. Jenže v mém osobním životě se zároveň děla spousta věcí, které mě nutily neustále měnit plány. Sice jsem začala psát písně pro VUUR, ale vyšly ze mě skladby, které teď slyšíš na sólovce. Bylo to fakt zvláštní, byla jsem připravena nahrát metalové album, ale výsledkem byly samé jemné písně s akustickou kytarou. Nejdřív mě napadlo, že bychom je prostě mohli opepřit elektrickou kytarou, tu a tam přidat hodně tvrdý riff a bude to fungovat. Jenže nefungovalo. Kapela musela na druhou kolej, já tohle album napsat a vydat prostě potřebovala a materiál si žádal akustickou podobu. Potřebovala jsem, aby šlo o moje dílo, nikoho jiného. Život ti zkrátka často hodí pod nohy překážky, které změní kurz tvého směřování, tvé osobnosti, tvé hudby.
Kompletní rozhovor najdete v březnovém Sparku.
