Vypadá to, že po ukončení české mutace festivalu SONISPHERE by se u nás mohla chytit podobná akce pod názvem AERODROME. Loni při svém premiérovém ročníku přitáhla SYSTEM OF A DOWN, letos si nachystala rovnou dva díly. Ten první červnový sliboval zajímavou kombinaci ryze amerických kapel, přičemž každá metalová generaci si měla přijít na své. Nečekaný výpadek MEGADETH mnoho lidí od návštěvy odradil, ale ti co přišli, nelitovali.
V půl čtvrté na vteřinu přesně vše zahájili POWERMAN 5000, což je kapela mladšího bráchy Roba Zombieho, který se prezentuje jako Spider One. Tahle formace sice v Evropě moc známá není, přestože vznikla už v roce 1991, za velkou louží se však úspěchy dostavují (přes milión prodaných kopií třetího alba „Tonight the Stars Revolt!) a nová deska „Builders of the Future“ rovněž není k zahození. Možná i kvůli tomu, že trvá něco přes půlhodinu a nezačne nudit. POWERMAN 5000 totiž stylově svůj kurs nikterak nemění. Strojový industriální metal načichlý elektronikou, skočný až běda, ale půlhodinka, kterou skupina odehrála, byla tak akorát.
Místo MEGADETH se na pódium swingově vplížili našinci HENTAI CORPORATION. Jejich první velká deska s „dlhočiznýýým“ názvem, který si raději najděte na internetu, našeptávala, že toto bude stát za to. A taky, že jo. Pokud jste neměli ještě tu čest, stylově je to zahrnuto někde od jazzu přes šantán, prog až po thrash metal a provedení připomíná něco mezi hybridem PRAŽSKÉHO VÝBĚRU a MR. BUNGLE. Živě přidejte ještě tak stodvacet procent, jednoho šíleného frontmana Radka Škarohlída a máme tu kapelu, která hýbe současnou českou hard a metalovou (under)zemí. Akorát ty kecy o tom, kdo má v ten den svátek si mohl nechat. Ale co už, když kontroverze, tak komplet.
Zatímco první dvě kapely hrály co se týká pódia pouze na jeho přední části, s Robem Zombiem se už začaly vytahovat velké plachty (hlavní motiv Godzilla, co byste čekali od režiséra, že), stupínky a další propriety. Co si budeme nalhávat, hlavním lákadlem současného Robova bandu je kytarista John 5, neboť ani Zombík starší se hudebně zase až tak nevyvíjí. Nástup však byl skvělý a celkem nepochopitelně to vše přerušilo naprosto neinvenční sólo na bicí (při hodinovém koncertě!). Vzápětí to napravila vypalovačka od WHITE ZOMBIE „More Human Than Human“ a po „filmové“ „House of 1000 Corpses“ sáhla čtveřice po „Am I Evil?“ od DIAMOND HEAD (je mi jasné, že většina v areálu by řekla – to byla ale METALLICA). To přišly chvíle Johna 5, který snadno předvedl, kdo je jedním z největších současných talentů ve škatulce kytarových hrdinů. Během jeho sóla se Rob vydal mezi diváky a doběhl až do zvukařského stanu. Na závěr servíroval „School´s Out“ od Alice Coopera, aby bylo jasné, kdo ho v jeho metalovém strašení inspiroval. Na samostatný koncert by to asi bylo málo, ale pro festivalovou příležitost ideální provedení.
LIMP BIZKIT nejsou můj šálek kávy, což však pro mnohé z pěti tisíců návštěvníků neplatilo. Ukázková skákačka, založená na střídání tichých verzí a výbušných refrénů, se taky dá zmastit, jak ukazuje dávný propad kapely bez kytaristy Wese Borlanda. Ten je však už pár let zpět a tahle nu (rap) metalová mašina je opět v plném lesku. V lesku byl i Borland, který byl natřený načerno, na hlavě měl masku a tipoval bych, že teplota jeho organismu za slunečního svitu musela v jeho další šílené kreaci dosahovat tak padesáti stupňů Celsia. I Fred Durst se vrhl mezi diváky, když se stranou od pódia vytvořil pěkný cirlcle pit a frontman LIMP BIZKIT do něho na pár koleček naskočil. A když Američané dali singlovku „Take a Look Around“ z filmu „Mission: Impossible II“, zvedla se přímo lidská vlna, mimo jiné důkaz toho, že návštěva byla toho dne solidní, byť se jednalo o úterek.
Osobně jsem se však připravoval na AVENGED SEVENFOLD, neboť ať už je novinka „Hail to the King“ jaká chce, koncertní záznamy vypovídají o tom, že tahle kapela je živě vynikající. A potvrdila to i v Praze. Ano – mohla by tu zaznít výtka, že AX7 především na posledních albech v podstatě opisují z heavy metalových učebnic, ale popravdě, kdo z dnešní mladé generace muzikantů to dělá tak dobře a dokáže strhnout tolik lidí. Našel by se v tom IRON MAIDEN i HELLOWEEN (both sóla), ale může to někomu vadit, když tahle skupina hraje všechny své skladby s nepředstíraným nadšením a energií, kterou už výše jmenovaní nemůžou tak úplně zprostředkovat? Navíc nový bubeník Arin Ilejay je fantastický. Osobně mě dostalo už to, že měl klasicky rozestavěné bicí, za nimiž nebyl téměř vidět, ale hrál jako ďábel. Tedy žádné zbytečné srandičky, činelky a fangličky, ale poctivá tlučmistrovská dřina. K tomu jednoduše řešená, ale efektní scéna, nápaditá pyrotechnika, pěvecky přesvědčivý frontman Mr. Shadows a skvěle sestavený setlist, ve kterém se i opisování z „černého“ alba snadno ztratí. AVENGED SEVENFOLD už jsou velká kapela, kterou si jako jednu z mála dokážu představit, že v budoucnu plně nahradí třeba už zmíněné IRON MAIDEN. Sice se červnový Aerodrome festival jevil jako chudší brácha toho červencového s METALLICOU, ale ti, co byli osobně na místě, se přesvědčili, že nezáleží na jménech, ale pouze na provedení a zápalu pro hudbu. A ten byl ve všech případech stoprocentní, ne-li vyšší.
text: Jan Kozák fotospeciál Honzy Nožičky zde
