Rozepisovat se o tom, jaká je škoda, že lidé nechodí na koncerty, a to ani když se akce šťastnou shodou náhod nekoná v týdnu, nemá smysl. Přesto mi při pohledu na poloprázdný klub bylo stydno a doufám, že na ostatních štacích měli „koníci“ pořádný nával.
Jako předkapelu si APHND zvolili BLOOD RUNS DEEP. Jeli s nimi evropské turné i k první desce, tak mě hned napadlo, že si patrně sedli. Sal to samozřejmě nenechal bez vtipného komentáře – údajně je s nimi sranda a nebrání se, když je chtějí v tourbusu znásilnit. Mně osobně se hudba této švýcarské kapely líbí, ale není to nic, co bych si pouštěla pravidelně doma. Již jsem měla tu čest je slyšet potřetí, a ačkoli jsou naživo přesvědčiví, stále se jim nedaří mě chytit na háček. V březnu jim však má vyjít nová deska „Into The Void“, tak uvidíme. Depresivní témata zabalená do melodického gothic hávu se příjemně poslouchala, zpěvák mi navíc hlasem připomíná frontmana ze SENTENCED. Nicméně musím přiznat, že mě trochu zklamalo, že volba supportu nepadla tentokrát na někoho jiného. Nebudu zastírat, že takoví SEVENTH VOID by mě hodně potěšili a ani by to vzhledem ke společným členům s APHND neobnášelo moc lidí navíc.
A PALE HORSE NAMED DEATH začali vypalovačkou „Die in Your Arms“, následovanou „As Black As My Heart“. Obě skladby ze staršího alba mám hodně ráda, takže se mě okamžitě zhostilo nadšení. Zvuk sice nebyl úplně ideální, ale rozhodně jsem na Chmelnici zažila horší. Jak jsem již zmínila, kapacita klubu nebyla ani zdaleka zaplněna, Sal a jeho kumpáni se však do hraní položili, jako by hráli pro vyprodanou halu. To jim budiž ke cti, ani na předloňské šňůře k první desce nebylo v klubu zrovna narváno, na jejich výkonu to však ani v jednom případě nebylo znát. V průběhu večera zazněly všechny zásadní songy, vyjma jednoho, a to „DMSLT“ z novinky. To mě poměrně překvapilo, zvlášť, když je to zatím jediná píseň, ke které kapela natočila klip. Vystoupení příjemně ubíhalo, svižnější kousky se chytře střídaly s těmi těžkotonážnějšími. Sal v mezičase nešetřil svými klasickými průpovídkami, kterými mě bavil již když jsem kapelu slyšela vůbec poprvé – což bylo kdysi v 10 ráno na Brutalu. Nechyběly songy s drogovou tématikou „Heroin Train“, „The Needle in You“ nebo „Pill Head“. Abych tady ale nevyjmenovávala telefonní seznam – pravda je, že skladeb, které nezazněly, ve výsledku nebylo mnoho. Absolutním vrcholem večera byla „Die Alone“, skladba která nejen, že svojí epičností připomíná TYPE O NEGATIVE, ale k níž mám díky sugestivnímu textu osobní vztah. Po ní se kapela odebrala do zákulisí, ale publikum si vyprosilo ještě dva přídavky. Členové kapely si nehrají na žádné velké hvězdy; sotva odložil kytaru, objevil se frontman u stánku s merchem a vesele se zdravil a fotil s fanoušky a podepisoval CD. Sama jsem ke svému nadšení ukořistila podpis na nové album „Lay My Soul to Waste“, které je pro mne jedním z nejzásadnějších počinů loňského roku. Snad se Brooklynští rodáci nenechají odradit nízkou návštěvností a zase nás někdy poctí svojí návštěvou. Večírky v jejich společnosti rozhodně stojí za to.
text: Veronika Štruncová foto: Petr Šrámek - kompletní fotogalerii naleznete zde
