Mozek domácí INSANIE Petr „Poly“ Pálenský obsadil v zářijovém Sparku pravidelnou rubriku Ušní průplach. Řeč byla tradičně o jeho vlastních hudebních začátcích i o kapelách mnoha žánrů – od HELLOWEEN, SLAYER, přes NAPALM DEATH až po PINK FLOYD nebo FAITH NO MORE. Velký prostor dostala také domácí uskupení.
„Když nám za komančů zakázali s INSANIÍ vystupovat, tak jsem rok hrál s ROOT. Byla to vlastně mimo INSANIE jediná tvrdá kapela v Brně, kterou jsem znal, navíc jsem měl přátelskej vztah s Big Bossem i Blackiem. Byla to velmi dobrá zkušenost. Už od začátku ale bylo všem jasné, že jsem oproti ostatním v kapele jiná krevní skupina. Všechny ty věci kolem Satana nedokážu brát vážně – s INSANIÍ jsme se tomu vždycky chechtali. Zatímco my jsme celé téma satanismu brali jako provokaci, v ROOT to bylo myšleno vážně, což mi příliš nesedělo. Obecně jsem životní filozofií spíš punková duše – nebrat věci kolem zbytečně vážně a už vůbec ne sám sebe. V metalu má hodně muzikantů přerostlý ego a mě naprosto demotivuje mít s takovými lidmi cokoli společnýho. To se ale netýká kluků z ROOT: máme milej vztah a vidíme se vždycky rádi.“
Velkou poklonu vysekl Poly PRAŽSKÉM VÝBĚRU. „Byla to jedna z prvních kapel, která mě přinutila začít vnímat hudbu. Do mých čtrnácti mě muzika příliš nezajímala. Naši nic neposlouchali a já jsem znal jen pop music z televize – Gotta, Zagorovou a Korna. Pak jsem najednou slyšel PRAŽSKÝ VÝBĚR. Díky nim a AC/DC jsem si začínal shánět kytaru. Pokud by se mě někdo ptal na nejlepší českou kapelu všech dob, asi bych řekl PRAŽSKÝ VÝBĚR. Mají hrozně chytré, originální a přitom chytlavé postupy, nic podobného a takhle jedovatě zabaleného u nás nikdo nedělal, aspoň o tom nevím.“
Kompletní rozhovor v rámci rubriky Ušní průplach najdete v záříjovém Sparku.
