S reakcí z nadpisu tohoto článku se nejspíš někdy v životě setkal každý, koho bychom mohli označit za recenzenta. Krom toho, že taková perspektiva naprosto přehlíží existenci žurnalistky coby právoplatného řemesla, nejspíš předpokládá, že k hudbě se můžou vyjadřovat jen muzikanti, filmovými recenzenty mohou být jen herci nebo režiséři a tak dále. Taková úvaha je pochopitelně nesmyslná.
A i když je nás v redakci dost, na které bychom mohli vztáhnout známé „kdo neumí, učí“, čti: kdo neumí hrát, píše o tom, jak hrají jiní, jsou mezi námi i tací, kteří se muzice věnují či věnovali sami aktivně.
Hodnocení tohoto počínání necháváme na ctěném čtenáři, každopádně v tomto článku jdeme s kůží na trh!
Přestože redakce Sparku už dlouhé roky sídlí v hlavním městě, kořeny našeho magazínu byly zapuštěny v kraji moravskoslezském, kde u toho byl už od počátků Martin Cvilink alias CYKLO. Kovanějšího odborníka na extrémní žánry – převážně death, grind, gore – najdete jen těžko. Vždyť osobně makabrózní metal v našich končinách pomáhal „popularizovat“ coby frontman kultovních PATHOLOGIST, jejichž dvě desky z let 1992 a 1993 nedávno vyšly v atraktivní reedici a sehnat je můžete i na Sparkshopu .
V ocelovém regionu vystopujete i soubor dalšího redaktorského veterána – a shodou okolností dalšího znalce všeho metalově extrémního –, Vládi Třískaly. Stejná generace, stejný vkus, stejný nástroj v podobě vytrénovaných hlasivek. A tak jako je Vláďa oproti CYKLOVI o něco produktivnější redaktorsky, je i diskografie jeho DISFIGURED CORPSE (foto) o něco bohatší, byť zatím poslední řadový zásek „Human Corrosion“ (2010) je starý už dvanáct let! Ovšem pozor, borci po několikaleté odmlce před pár dny ohlásili opět aktivnější přístup a než se dočkáme taky comebackového alba, budeme si je moct příští rok v dubnu užít na čtyřech rozehřívacích koncertech pod hlavičkou festivalu Obscene Extreme!
Služebně k těm nejstarším v rámci redakce patří taky Martin Čermák. Milovník sofistikovanějších metalových forem, které zastává i coby muzikant. Jako klávesista se podílel na debutovém albu „The Dance of the Mournful Clown“ (1997) formace NEGATIVE FACE, za níž stál mimo jiné Matěj Lipský (ex-BRATRSTVO LUNY, MASTURBACE, KRMELEC), za zmínku však stojí zejména prvotina avantgardně-progresivních DEMIMONDE „Mutant Star“ (2000), na níž se mimochodem potkal s dalším člověkem blízkým redakci Sparku, bubeníkem Pavlem „Bizzaro“ Pavlíkem, jehož můžete znát i z týmu Obscure Promotion.
Spark nejsou jen redaktoři, ale i řada lidí kolem, přičemž lví podíl na výsledné podobě časopisu mají naši grafici. Jeden z nich – Aleš Helísek – je členem pražské rockové formace LUIDA, postavené kolem básníka a zpěváka Leslieho Parkera. Eponymní debutové album, z něhož jsou hodně cítit post-punkové osmdesátky a domácí nezávislá kytarová scéna, jim vyšlo loni a Aleš mu udává rytmus zpoza bicí soupravy.
Není tomu dávno, co jste se mohli na stránkách nejen Sparku, ale také bratrského Fakker!a, setkávat s texty Františka „Franka“ Fišera, jinak vrchního řvouna původem karlovarských řezníků HORRIBLE CREATURES. V poslední době Frank svou kreativní energii směřuje do tvorby hudby a tak se snad v dohledné budoucnosti dočkáme nástupce zdařilého debutu „Pitfall“ z roku 2017, respektive minialba „Internal Decline“, které je venku od roku 2020.
A nakonec, dnes už jen velice příležitostný přispěvatel, na jehož texty můžete narazit i v archivech spřáteleného Full Moonu, Jarda Švelch. Svůj zájem psaní o hudbě přesměroval na psaní o videohrách, jimž se věnuje dokonce na akademické úrovni coby vyučující na Karlově Univerzitě, na jeho jméno však můžete narazit i v souvislosti s formací REST IN HASTE, v jejíž tvorbě je patrná láska k rockové alternativě let devadesátých a všemu, co z ní vzešlo v pozdějších obdobích.
