RISE AGAINST jsou zajímavý fenomén. Přestože jsou ostřejší než kapely zastupující mainstreamový punk rock, jejich hitovější songy nezavánějí prvoplánovitostí – a hlavně – jejich texty jsou výrazně angažované, už dobrých deset let se pravidelně pohybují na špicích prodejních žebříčků. Nejinak je tomu i v případě loni vydaného alba „The Black Market“, se kterým 9. června přijedou do Prahy. S lídrem Timem McIlrathem jsme se při té příležitosti ohlédli nejen za zmíněnou sedmou řadovkou, ale taky probrali témata zodpovědnosti. Muzikantské, sociální i otcovské.
Už to bude skoro rok, co vyšlo album „The Black Market“. Jak dlouho ti obvykle trvá, než jsi schopen poslední počin zpětně zhodnotit? Tak zhruba ten rok to bývá. Ve studiu jsme pobývali loni od ledna do března, a když se tak ohlížím, jsem s tou nahrávkou spokojený. Je to další část příběhu RISE AGAINST a řekl bych, že kvalitní. Je to zase něco trošku odlišného v porovnání s předchozími deskami.
Jsi člověk, který si zpětně říkává, co by se dalo udělat jinak, nebo se spíš snažíš hledět vpřed, už vstříc dalšímu albu? Jo, spíš hledím vpřed. Já bych toho beztak ani moc neměnil. Vždycky si dáváme záležet, takže bývám s výsledkem spokojen. Kdybych nebyl, tak bych ho ani nepouštěl ven.
Stejně jako vaše předchozí alba i novinka zabodovala v prodejních žebříčcích a všemožných hitparádách. Jaký druh uspokojení ti to přináší? Podle mě jsou tyhle věci relativní. Vyrůstal jsem ve světě punk rocku a hardcoru a žebříčkům jsem nikdy nevěnoval pozornost, takže by mě ani nikdy nenapadlo, že někdy budeme jejich součástí. Je to spíš takový fajn bonus, vidět kapelu jako jsme my v prodejním žebříčku, ale připadám si v něm jako outsider, jako nějaká černá ovce.
Řekl bys tedy, že tě pohled na RISE AGAINST v hitparádách činí hrdým nebo ti dává určitou naději v to, že lidi přece jen nevnímají muziku jen povrchně? Na špicích hitparád se často pohybují obsahově ploší interpreti, kdežto vaše muzika má poměrně jasný názor… Jo… Tohle je zajímavý pohled. Protože je fakt, že vidět kapelu jako jsme my v prodejním žebříčku o publiku cosi vypovídá. O tom, jaké jsou jeho chutě a jak se mění. Já jsem vždycky vnímal skutečnost, že RISE AGAINST můžou v dnešní době existovat, jako doklad toho, že fanoušci žádají od muziky víc než jen prostou zábavu. Že hledají muziku, ve které se odráží jejich otázky týkající se světa kolem nich. Jestliže si tohle uvědomí víc umělců, zjistí, že publikum je po nich hladové.
Celý rozhovor najdete v červnovém Sparku!
Vstupenky na koncert RISE AGAINST zde
