Svůj TOP 10 za rok 2024 sestavil i redaktor Michal Puchovský, který ocenil očekaváné klasiky, zároveň ukázal pomyslným prstem i na alba, jenž vybočují z metalového mainstreamu.
Se svolením LUCIFER'S HAMMER
1. Lucifer’s Hammer – Be and Exist
Chilské heavymetalové kvarteto nahrálo mou desku roku. Osmdesátkový heavy metal s lehce progresivním nádechem a výraznými hardrockovými vlivy, skvělými melodiemi a texty inspirovanými sci-fi, tak zní „Be and Exist“. Postupně jsem magii desky zcela propadl. Jestli to má být poslední počin LUCIFER’S HAMMER po neočekávaném skonu frontmana Hadesa, tak kapela končí na vrcholu.
2. Moggs Motel – Moggs Motel
Velmi příjemné překvapení. Po konci UFO jsem neočekával žádnou novou hudbu od zpěváka Phila Mogga a rozhodně ne tak dobrou desku. Jestli se vám líbily desky UFO s Vinniem Moorem, tak tady určitě nešlápnete vedle.
3. David Gilmour – Luck and Strange
Ani od velmistra tklivých kytarových tónů jsem nečekal na prahu osmdesátky tak dobré album. Gilmour se někdy na svých sólovkách zasní až příliš. Všechno tak hezky plyne, až usínám. Ve spolupráci s producentem Charliem Andrewem se Gilmourovi povedlo zkrotit nudu a přinesl světu nejlepší desku se typickým zvukem kytary od „Division Bell“.
4. Freeways – Dark Sky Century
Další mladá hardrocková naděje z Kanady potěší hlavně milovníky hard rocku druhé poloviny sedmdesátých let, hlavně BLUE ÖYSTER CULT a THIN LIZZY. Skvělé písně, skvělý groove, hřejivý sedmdesátkový zvuk na pomezí hard rocku a heavy metalu.
5. Judas Priest – Invincible Shield
JUDAS PRIEST nezklamali. Deska zraje jako víno každým dalším poslechem a produkce je luxusní. Lepší než opěvovaný „Firepower“?
6. Lionheart – The Grace of Dragonfly
Donedávna pro mě neznámá kapela plná hardrockových veteránů, kteří hráli na scéně se všemi od Michaela Schenkera po IRON MAIDEN, UFO a SWEET. Hravá kolekce chytlavých fláků v duchu melodického hardrocku à la MSG. Mimochodem, o třídu lepší než dvě poslední desky Schenkerovy kapely dohromady.
7. FM – Old Habits Die Hard
Má premiéra s britskou AOR kapelou dopadla na jedničku. Byl jsem uchvácen procítěným vokálem zpěváka Steva Overlanda a množstvím hitů, které se mi ozývaly v hlavě náhodně během uspávání dětí nebo při sprchování.
8. Praying Mantis – Defiance
Kdysi druhá liga NWOBHM je v současnosti činorodé těleso na pomezí hard rocku a AOR, které si na sklonku kariéry dobíhá promrhaná léta pravidelným vydáváním nových desek. Opět povedené album, ze kterého je cítit radost z tvorby ostřílených pardálů. Již není nutné dobít svět, ale potěšit sebe a fanoušky songy s výraznými refrény a kytarovými sóly.
9. Bruce Dickinson – The Mandrake Project
Pro mnohé je dlouho očekávaná sólovka Bruce Dickinsona deskou roku a já jim plně rozumím. Protože „The Mandrake Project“ je vskutku mňamózní záležitost, na které si Dickinson dovolil projevit svou lásku k párplovskému hard rocku, a také progresivnímu power metalu. Svěží a nabroušené, přesný opak návštěvy domova důchodců s názvem „Senjutsu“.
10. Grand Magus - Sunraven
Milé překvapení. Předposlední deska „Wolf God“ za moc nestála a hodně písní vykrádalo motivy songů ze starších desek. Delší pauza však švédským věrozvěstům epického heavy metalu prospěla. S dobitými tvůrčími baterkami kapela vyrukovala s koncepční deskou inspirovanou ságou o Beowulfovi, která má ty pravé severské metalové koule. Při poslechu „Sunraven“ hrozí, že dostanete chuť vytáhnout svůj meč a brnění z půdy a vyrazit do lesa bojovat s pohanskými běsy. Tak maskulinní je tato deska.
