Z revivalových a různých tributních kapel mívám většinou smíšený pocit, ale rozhodnutí vyrazit poprvé na australský PINK FLOYD zhruba půl hodiny po konci koncertu nelituju, ba co víc, jsem nadšen. Kostky hudebního lega do sebe zapadly zase o něco dokonaleji. Z desek jsem totiž původní PINK FLOYD slýchával málo a pokud ano, nějak jsem si jejich tehdejším přístupem nedokázal proklestit cestu. Perfektní živé provedení dovolím si říct klonu od protinožců však odhalilo sílu muziky legendárních Britů a rovněž nasměrovalo cestu ke všem novodobým kapelám hlásícím se k jejich tvorbě. A protože mám rád SPOCK´S BEARD, PORCUPINE TREE, ANATHEMU, AYREON anebo třeba DREAM THEATER a další pracující s odkazem PINK FLOYD, koncert se současným zvukem dal dávným mnohdy čtyřicet starým skladbám (aspoň pro mě) nový význam. Nehledě na to, že THE AUSTRALIAN PINK FLOYD jsou úžasní muzikanti a jejich koncert je promakaný nejen do posledního tónu, ale i světla či projekce. Poctivé dvě a půl hodiny skvělé hudby, ve výborném podání, přitom i s pokorou a úctou ke svým vzorům, ale jen tak, aby toho klanění nebylo už moc. Ostatně klanět jsme se mohli krátce po desáté THE AUSTRALIAN PINK FLOYD především my v publiku.
Pozn.: První dojmy skutečně nejsou ničím jiným než prvními dojmy psanými bezprostředně po návratu redaktora domů anebo přímo z pod pódia, tedy psanými s potem oroseným čelem, vroucí krví a bublajícím adrenalinem, čemuž odpovídá forma i styl textu: spontánní, svižná, stručná a pokud možno maximálně vystihující atmosféru popisované akce. Plnohodnotný report najdete v následujícím tištěném čísle.
